Lepra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

čtyřiadvacetiletý muž trpící malomocenstvím

Malomocenství (též lepra) je infekční onemocnění. Původně řecké slovo lepra označuje vyrážku, prašivinu. Onemocnění je způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla – kůži a sliznice. Nemoc je známa od pradávna v Egyptě, Indii, později zavlečená do Evropy, zde se rozšířila hlavně za křižáckých válek. Od 15. století byla v Evropě vytlačována tuberkulózou.^[zdroj?] Nejstarší zmínka o ní pochází z období cca 1500 př. n. l., nejstarší tělesné pozůstatky vykazující jasné známky tohoto onemocnění sahají až do 4 tisíciletí př. n. l.^[1]

Původce nákazy objevil v roce 1869 mikrobiolog Hansen, proto bývá Mycobacterium leprae také označován po svém objeviteli jako Hansenův bacil. Nemoc často probíhá bezpříznakově a není nijak zvlášť nakažlivá (vyjma kožní formy vytvářející vředy, která je nakažlivá silně). Za určitých okolností může ale dojít k rozvinutí její destruktivní formy, která ničí nervy (výsledkem je znecitlivění tkáně) a posléze destruuje tkáně komplexně. Odhaduje se, že malomocenstvím v současné době trpí 10-11 miliónů lidí, zejména ve střední Africe a jihovýchodní Asii, známé jsou ale i případy z jižní Evropy, zejména Španělska. A také z Rumunska, kde se vyskytuje minimálně 50. let, což ale bylo tajeno Ceauşescovým režimem.

Lepra byla považována za boží trest, malomocní byli soustředěni v tzv. leprosáriích. Poslední leprosárium v Evropě je v rumunském Tichileşti v deltě Dunaje. K léčbě malomocenství se dnes používají specifická antibiotika.