Nizozemská východní Indie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nizozemská východní Indie
Nederlands-Indië
Hindia-Belanda
 Nizozemská východoindická společnost 1800–1949 Indonésie 
Nizozemská Nová Guinea 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Nizozemská východní Indie
hlavní město:
Batavia (dnešní Jakarta)
rozloha:
1 919 440 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
60 700 000 v roce 1930
národnostní složení:
Nizozemci, Indonésané
státní útvar
mateřská země:
vznik:
kolem roku 1800 (převzetí vlády nad holandskými koloniemi od Nizozemské východoindické společnosti nizozemskou vládou)
zánik:
1949 (získání nezávislosti na Nizozemí)
Státní útvary a území
Předcházející:
Nizozemská východoindická společnost Nizozemská východoindická společnost
Nástupnické:
Indonésie Indonésie
Nizozemská Nová Guinea Nizozemská Nová Guinea

Nizozemská, či Holandská východní Indie (nizozemsky Nederlands-Indië, indonésky Hindia-Belanda) byl název kolonie zřízené nizozemskou Východoindickou společností na území dnešní Indonésie, která se během 19. století stala nizozemskou královskou kolonií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pronikání Evropanů do Indonésie[editovat | editovat zdroj]

Nizozemská východní Indie, 1893

Průzkumy oblasti na konci 16. století vedené Janem Huyghen van Linschotenem roku 1582 a výzkumy Cornelise de Houtmana o deset let později vydláždily cestu Houtmanově plavbě do Bantenu (hlavního přístavu na Jávě) v letech 15951597, která vynesla jen velmi malý zisk. Holandské pronikání do Východní Indie (což častý je termín používaný pro oblast jihovýchodní Asie, naproti tomu výrazem „Západní Indie“ byla chápána oblast Karibiku) bylo relativně pomalé.

Nizozemská Východoindická společnost[editovat | editovat zdroj]

Radnice v hlavním městě Nizozemské východní Indie, Batavii, kolem roku 1770

Nizozemská Východoindická společnost (nizozemsky Verenigde Oost-Indische Compagnie, VOC) roku 1602 soustředila do svých rukou veškeré obchodní úsilí Holanďanů pro oblast Asie. V roce 1605 ozbrojené holandské obchodní lodě dobyly portugalský přístav Ambonia na Moluckých ostrovech, který se stal bezpečnou základnou pro nizozemskou Východoindickou společnost. Následný „Dvacetiletý mír“ podepsaný roku 1609 v Antverpách znamenal ukončení válečného stavu mezi Španělskem, které ovládalo portugalské území a tím i jeho kolonie v zámoří, a Republikou spojených nizozemských provincií. Na severozápadním pobřeží Jávy byla v roce 1619 založena Batavia, dnešní hlavní město Indonésie Jakarta, jako centrum holandské koloniální moci v oblasti, ze kterého byl kontrolován holandský obchod v Asii. Pro indonéskou historii je důležité, že Nizozemská východní Indie byla založena spíše pro obchodní účely než jako důsledek holandské národní expanze.[1]

Mapa hlavního města Nizozemské východní Indie Batavia, 1897

Po zbytek 17. století Holanďané převzali velké obchodní přístavy ve Východní Indii: Malaccu roku 1641, původní království Achem (Aceh) roku 1667, Makassar o dva roky později a Bantam roku 1682. V téže době se v přístavech v Indii plošně pěstovala bavlna, kterou Holanďané vyměňovali za pepř, což byl základ obchodu s kořením.

Jak poznamenal Fernand Braudel, největší zdroj bohatství ve Východní Indii byl obchod v rámci indonéského souostroví, což Holanďané nazývali inlandse handel, kde jeden druh zboží byl vyměňován za jiný, se ziskem na každý obrat, například se stříbrem z Ameriky, které bylo na východě žádanější než v Evropě.

Vznikem monopolního postavení Holandska v obchodu s kořením začali Holanďané na svých územích podporovat monokulturu: Ambonii využili k pěstování hřebíčku, Timor k pěstování vonných dřev santálu, Bandaské ostrovy pro muškátový oříšek a Cejlon pro skořici.

Převzetí impéria nizozemskou vládou[editovat | editovat zdroj]

Nizozemská východní Indie

Kolem roku 1700 se nizozemská Východoindická společnost rozrostla na stát ve státě a představovala dominantní sílu v indonéském souostroví.

1. ledna 1800, poté co byla zkrachovalá nizozemská Východoindická společnost zlikvidována, převzala holandská vláda zámořská území jako královskou kolonii. Malacca a Malajský poloostrov byly Anglo-holandskou smlouvou z Londýna z roku 1824 postoupeny Britům. Povstání Jávanů bylo tvrdě potlačeno v Jávské válce v letech 18251830

Po roce 1830 byla na Jávě zavedena přísná politika označovaná jako cultuurstelsel, podle které musela být určitá část zemědělské produkce vyvezena a která vynesla Holanďanům i jejich indonéským spojencům velké bohatství. Tento systém byl zrušen během liberálnějších let roku 1870.

Kolem roku 1898, kdy nastoupila na holandský trůn královna Wilhelmina, čítala javánská populace dvacet osm milionů obyvatel a dalších sedm milionů žilo na ostatních indonéských ostrovech (ačkoliv ne všichni byli zcela pod holandskou vládou).[2] Roku 1901 holandská koloniální vláda přijala takzvanou etickou politiku, která zahrnovala zvýšení investic do domorodého vzdělání a moderní politické reformy, týkala se období mandátu generálního guvernéra J. B. van Heutsze.

Japonská invaze do Nizozemské východní Indie

byla rozšířena přímá koloniální vláda nad Nizozemskou východní Indií, čímž byly položeny základy dnešního indonéského státu.[3]

Během holandské vlády bylo podepsáno několik dalších důležitých smluv, mezi nimi také dohoda o stanovení hranic, které jsou v současnosti indonéské. Anglo-holandská dohoda z roku 1824 také načrtla hranice budoucí Britské Malajsie a Nizozemské východní Indie. Nad zbytkem Indonésie si holandská vláda podržela kontrolu – s výjimkou japonské okupace v letech 19421945 – až do Indonéské národní revoluce, při které byla v roce 1949 vyhlášena nezávislost Republiky Indonésie. Hlavním městem nového státu se stala Batavia, dnes známá jako Jakarta.

Poválečná indonéská nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Po kapitulaci Japonska, kterou skončila druhá světová válka v Tichomoří, vyhlásila skupina indonéských nacionalistů nezávislost. Mezi nimi byli i první budoucí prezident Indonésie Sukarno a viceprezident Mohammad Hatta. Tímto krokem byl rozpoután ozbrojený konflikt, ve kterém se Holanďané pokoušeli nad regionem získat zpět kontrolu. Holanďané byli jako první schopni obsadit Jakartu, a proto se hlavní město vzbouřenců muselo přesunout do Yogyakarty. Během druhé holandské ofenzivy byla dobyta i Yogyakarta, a tak se hlavní město znovu stěhovalo, tentokrát na západní Sumatru. Nicméně nátlak z Austrálie a i z nově nezávislé Indie si prostřednictvím Spojených států vynutil v roce 1949 zasednutí k jednacímu stolu, kde Holandsko potvrdilo suverenitu Indonésie kromě oblasti Západní Papua.

Nová indonéská vláda pod vedením prezidenta Sukarna nakonec převzala nad Západní Papuou kontrolu vojensky v letech 19611962, v roce 1962 se krátce angažovalo také námořnictvo. Spojené státy zatlačily na Nizozemsko, aby se území Západní Papuy vzdalo ve prospěch Indonésie podle uzavřené Dohody z New Yorku. Mezitím změnila svůj názor australská vláda a začala také podporovat indonéskou stranu. Západní Papua dodnes zůstává pod indonéskou kontrolou, byť v různých odlehlejších částech regionu odpor proti indonéské centrální vládě pokračuje.

Generální guvernér Nizozemské východní Indie[editovat | editovat zdroj]

Generální guvernér reprezentoval nizozemskou koloniální moc v Holandské východní Indii od roku 1610 až do vyhlášení nezávislosti Indonésie v roce 1949. Prvního generálního guvernéra jmenovala nizozemská Východoindická společnost. Poté, co byla v roce 1796 nizozemská Východoindická společnost zrušena, zůstalo jmenování generálních guvernérů na holandské vládě. Během doby, kdy oblast ovládali Britové (18111816), nahradil funkci holandského generálního guvernéra anglický Lieutenant-Governor, z nichž nejvýznačnější byl Thomas Stamford Raffles. Během let 19421945 (zatímco byl do funkce jmenován Hubertus Johannes van Mook) byla oblast pod japonskou kontrolou a byla spravována ze dvou míst, Jávy a Sumatry. Po roce 1948, během vyjednávání o nezávislosti, se funkce holandského zástupce v oblasti nazývala Vysoký komisař Koruny v Holandské východní Indii.

Seznam generálních guvernérů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dutch East Indies na anglické Wikipedii a Governor-General of the Dutch East Indies na anglické Wikipedii.

  1. VICKER, A.: A History of Modern Indonesia. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-54262-6 s. 1
  2. FURNIVAL, J. S.: Netherlands India: a Study of Plural Economy. Cambridge : Cambridge University Press, 1939 (přetisk 1967). ISBN 0-521-54262-6 s. 9
  3. CRIBB, R.: Development policy in the early 20th century in Jan-Paul Dirkse, Frans Hüsken and Mario Rutten, eds, Development and social welfare: Indonesia’s experiences under the New Order. Leiden : Koninklijk Instituut voor Taal-, Land- en Volkenkunde, 1993. s. 225-245.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Braudel, Fernand, The perspective of the World, vol III in Civilization and Capitalism, 1984
  • Het Rijk van Insulinde. Opkomst en ondergang van een Nederlandse kolonie, door Wim van den Doel, 1e druk 1996, Uitgeverij Prometheus te Amsterdam, ISBN 90-5333-374-6
  • H.W. van den Doel, 2000, Afscheid van Indië. De val van het Nederlandse imperium in Azië, Prometheus Amsterdam (2e en 3e herziene druk: 2001), ISBN 90-446-0044-3 geb, ISBN 90-446-0043-5 pbk
  • De waaier van het fortuin. Van handelscompagnie tot koloniaal imperium. De Nederlanders in Azië en de Indonesische Archipel 1595-1950. J.J.P. de Jong. SDU Uitgevers, Den Haag: 1998. ISBN 90-12-08643-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]