Lingua franca
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lingua franca (vyslov lingva franka) je jakýkoliv jazyk šířeji využívaný nad rámec rodilých mluvčí. Status lingvy franky je de facto obvykle „udělen“ lidmi jazyku, který nejvíce ovlivňuje dobu, ve které žijí. Jakýkoliv jazyk, který se stal lingvou frankou, bývá prvotně určen pro mezinárodní obchod, ale může být také přijat pro kulturní výměnu informací či v diplomacii – např. v Evropě byla po celý raný novověk lingvou frankou diplomacie francouzština.
Název „lingua franca“ (jinak také sabir) byl původně používán Araby, k pojmenování všech románských jazyků, zejména italštiny (Arabové všechny národy v západní Evropě označují jako „Franky“). Později se tak označoval jazyk s románskou slovní zásobou (většina slov odvozena ze španělštiny a italštiny) a velmi jednoduchou gramatikou, který byl až do konce 19. století používán námořníky ve Středozemním moři, částečně na Středním Východě a severní Africe.
Obsah |
[editovat] Evropské jazyky označované jako linguy franky
[editovat] Angličtina
Angličtina je současná lingua franca vědy a techniky, mezinárodního obchodu, z diplomacie vytlačila francouzštinu už po první a definitivně po druhé světové válce. Pravděpodobně byla zvýhodněna pozicí anglicky mluvících zemí v závěru války.
Moderní trend používat angličtinu je ovlivněn zbývajícími důsledky Britského impéria, ale zajisté se urychlil ve věku elektronických medií skrz enormní anglofonní „kulturní export“ z USA (filmy a hudba). Angličtina je mnohými brána jako lingva franka světa, vzhledem k hospodářské hegemonii vyspělých západních evropských států ve světě financí a obchodních institucí. V oblasti vědy se používá angličtina jako jediný jazyk téměř na všech mezinárodních setkáních, všechny významnější vědecké žurnály publikují také anglicky.
Mezník v uznání dominance angličtiny přišel v roce 1995, kdy, při přístupu Rakouska, Finska a Švédska, se angličtina připojila k francouzštině jako jeden z pracovních jazyků EU. Také mnoho Evropanů mimo EU přijalo angličtinu jako svou lingvu franku (např. Švýcarsko).
[editovat] Francouzština
Francouzština byla v Evropě lingua franca diplomacie od 17. století do konce 1. sv. války a jako důsledek je stále jedním z pracovních jazyků mezinárodních institucí a může být viděna na dokumentech od cestovních pasů po letecké dopisy. Po mnoho let, do vstupu Rakouska, Švédska a Finska byla jediným oficiálním jazykem Evropského společenství.
Francouzština je stále obecným dorozumívacím jazykem v mnoha zemích severozápadní a tropické Afriky, jakožto pozůstatek někdejší francouzské a belgické kolonizace. Také v Zadní Indii (Kambodža, Laos, Vietnam) trvá její vliv. Všechny tyto země, spolu s mnoha jinými po celém světě, jsou členy Frankofonie.
[editovat] Italština
Italština byla lingua franca v italských koloniích v Africe a stále je užívána částí populace v Etiopii a Eritrei, především v obchodě.
[editovat] Němčina
Němčina byla lingua franca ve velké části Evropy během 19. a první poloviny 20. století ve vědách – zejména ve fyzice, chemii a sociologii – ale také v obchodu a politice. Německy se mluvilo ve velké části východní Evropy ještě dlouho po konci druhé světové války.
[editovat] Portugalština
Portugalština sloužila jako lingua franca v Africe, Asii a Jižní Americe v 15. a 16. století. Dodnes si status mezietnického (úředního) jazyka uchovala ve všech bývalých portugalských koloniích (Brazílie, Angola, Mosambik, Kapverdy, Východní Timor atd.); významně je rozšířena i v Španělsku (Galicie), Švýcarsku, Namibii a JAR.
[editovat] Polština
Polština byla v raném novověku lingvou frankou v oblastech střední a východní Evropy díky politickému, ekonomickému, vojenskému a vědeckému vlivu polsko-litevské Rzeczi pospolité. Přestože vliv ruštiny trochu snížil oblíbenost tohoto jazyka, polsky se stále mluví, nebo přinejmenším polsky rozumí, v západních částech Ukrajiny a Běloruska, částečně i na Litvě.
[editovat] Ruština
Ruština má kromě Ruska status úředního jazyka i v Bělorusku, Kazachstánu, Kirgizii a na Krymu; jako jazyk mezietnické komunikace se používá ve státech bývalého SSSR (kromě Pobaltí). Určité pozice má i v Afghánistánu, Mongolsku, Číně a Izraeli.
[editovat] Řečtina a latina
Během období Římské říše byla všeobecným jazykem řečtina koiné. Během středověku jí toto postavení vydrželo v té části Evropy, kde byla hegemonem Byzantská říše; latina byla využívána ve zbytku Evropy. Ve vědě si latina toto postavení udržela zhruba do přelomu 19. a 20. století, okrajově i do současnosti (teologie, medicína, nomenklaturní popisy v přírodních vědách, akademické dokumenty a ceremonie).
[editovat] Mimoevropské jazyky
[editovat] Arabština
Arabština slouží jako lingva franka pro muslimy.
[editovat] Aramejština
Aramejština, rodný jazyk Aramejců, se stala lingvou frankou Asyrské říše a západních provincií Perské říše, hlavně díky svému jednoduchému abecednímu systému, který je jednodušší než klínopis. Aramejština byla takto používána i v časech Ježíše Krista.
[editovat] Bislamština
Bislamština (bislama) je jazyk používaný na ostrovech v Pacifiku.
[editovat] Čínština
Klasická čínština slouží jako lingva franka jako jazyk diplomacie na Dálném východě Asie – používána Čínou, Koreou, Japonskem a Vietnamem v mezistátní komunikaci. V počátku 20. století byla klasická čínština nahrazena moderní standardní čínštinou.
[editovat] Hauština
Hauština (hawsaa) je lingvou frankou především v Nigeru a části Nigérie.
[editovat] Hindština
Hindština (hindí) a a jí blízká urdština (urdú) se běžně používají v Indii a Pákistánu. Nicméně angličtina s nimi svádí boj.
[editovat] Perština
Perština (fársí) je univerzálním jazykem pro obyvatele Íránu, Afghánistánu a Tádžikistánu.
[editovat] Svahilština
Svahilština (kiswahili) se používá jako lingua franca ve východní Africe. Především v Tanzanii, Keni a Ugandě.
[editovat] Literatura
- OSTLER, Nicholas. Říše slova. Jazykové dějiny světa. Praha : BB art, 2007. ISBN 978-80-7381-152-5.
- HALL, JR., Robert A.. Pidgin and Creole Languages. Ithaca : Cornell Univ. Press, 1979. ISBN 0-8014-0173-9. (anglicky)
- HEINE, Bernd. Status and Use of African Lingua Francas. München : Weltforum Verlag, 1970. ISBN 3-8039-0033-6. (anglicky)
- KAHANE, Henry Romanos; TIETZE, Andreas. The Lingua Franca in the Levant: Turkish Nautical Terms of Italian and Greek Origin. Urbana : University of Illinois Press, 1958. (anglicky)
 |
Související články obsahuje Portál Jazyk |
