Lingua franca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Lingua franca (vyslov lingva franka) je jakýkoliv jazyk šířeji využívaný nad rámec rodilých mluvčí. Status lingvy franky je de facto obvykle „udělen“ lidmi jazyku, který nejvíce ovlivňuje dobu, ve které žijí. Jakýkoliv jazyk, který se stal lingvou frankou, bývá prvotně určen pro mezinárodní obchod, ale bývá také přijat pro „kulturní výměnu informací“, hlavně v diplomacii. Někdy bývá pojem „lingua franca“ vztahován k plně zavedenému jazyku – tak dříve byla nazývána francouzština lingvou frankou diplomacie.

Název „lingua franca“ (jinak také sabir) byl původně používán Araby, k pojmenování všech románských jazyků, zejména italštiny (Arabové všechny národy v západní Evropě „Franky“). Později se tak označoval jazyk s románskou slovní zásobou (většina slov odvozena ze španělštiny a italštiny) a velmi jednoduchou gramatikou, který byl až do konce 19. století používán námořníky ve Středozemním moři, částečně na Středním Východě a severní Africe.

Obsah

[editovat] Evropské jazyky označované jako lingvy franky

[editovat] Angličtina

Angličtina je současná lingua franca vědy a techniky, mezinárodního obchodu, z diplomacie vytlačila francouzštinu po druhé světové válce. Pravděpodobně byla zvýhodněna pozicí anglicky mluvících zemí v závěru války.

Moderní trend používat angličtinu je jistě ovlivněn zbývajícími důsledky Britského impéria, ale zajisté se urychlil ve věku elektronických medií skrz enormní anglofonní „kulturní export“ z USA (filmy a hudba). Angličtina je mnohými brána jako lingva franka světa, vzhledem k hospodářské hegemonii vyspělých západních evropských států ve světě financí a obchodních institucí. V oblasti vědy se používá angličtina jako jediný jazyk téměř na všech mezinárodních setkáních, všechny významnější vědecké žurnály publikují také pouze anglicky.

Mezník v uznání dominance angličtiny přišel v roce 1995, kdy, při přístupu Rakouska, Finska a Švédska, se angličtina připojila k francouzštině jako jeden z pracovních jazyků EU. Také mnoho Evropanů mimo EU přijalo angličtinu jako svou lingvu franku (např. Švýcarsko).

[editovat] Francouzština

Francouzština byla v Evropě lingua franca diplomacie od 17. století do konce 1. sv. války a jako důsledek je stále jedním z pracovních jazyků mezinárodních institucí a může být viděna na dokumentech od cestovních pasů, po letecké dopisy. Po mnoho let, do vstupu Rakouska, Švédska a Finska byla jediným oficiálním jazykem Evropského společenství.

Francouzština je stále obecným dorozumívacím jazykem v mnoha zemích severozápadní a tropické Afriky, jakožto pozůstatek někdejší francouzské kolonizace. Všechny tyto africké země, spolu s mnoha jinými po celém světě, jsou členy Frankofonie.

[editovat] Italština

Italština byla lingua franca v italských koloniích v Africe a stále je užívaná v obchodnictví částí populace v Etiopii.

[editovat] Němčina

Němčina byla lingua franca ve velké části Evropy během 19. a první poloviny 20. století ve vědách - zejména ve fyzice, chemii a sociologii - ale také jako v obchodu a politice. Německy se mluvilo ve velké části východní Evropy ještě dlouho po konci druhé světové války.

[editovat] Portugalština

Portugalština sloužila jako lingua franca v Africe a Asii v 15. a 16. století.

[editovat] Polština

Polština byla jednou lingua franca v oblastech střední a východní Evropy díky politickému, ekonomickému, vojenskému a vědeckému vlivu polsko-litevské Rzeczi pospolité. Přestože vliv ruštiny trochu snížil oblíbenost tohoto jazyka, polsky se stále mluví nebo přinejmenším polsky rozumí při západních hranicích Ukrajiny a Běloruska.

[editovat] Ruština

Ruština se stále používá v severozápadní části Asie, v Rusku a v bývalých státech SSSR.


[editovat] Řečtina a latina

Během období Římské říše byla všeobecným jazykem řečtina koiné. Během středověku jí toto postavení vydrželo v té části Evropy, kde byla hegemonem Byzantské říše; latina byla využívána ve zbytku Evropy.

[editovat] Mimoevropské jazyky

[editovat] Arabština

Arabština slouží jako lingva franka pro muslimy.

[editovat] Aramejština

Aramejština, rodný jazyk Aramejců, se stala lingvou frankou Asyrské říše a západních provincií Perské říše, hlavně díky svému jednoduchému abecednímu systému, který je jednodušší než klínopis. Aramejština byla takto používána i v časech Ježíše Krista.

[editovat] Bislamština

Bislamština (bislama) je jazyk používaný na ostrovech v Pacifiku.

[editovat] Čínština

Klasická čínština slouží jako lingva franka jako jazyk diplomacie na Dálném východě Asie, používaná Čínou, Koreou, Japonskem a Vietnamem v mezistátní komunikaci. V počátku 20. století byla klasická čínština nahrazena moderní standardní čínštinou.

[editovat] Hindština

Hindština (hindí) a a jí blízká urdština (urdú) se běžně používají v Indii a Pákistánu. Nicméně angličtina s nimi svádí boj.

[editovat] Perština

Perština slouží jako lingva franka pro Íránce.

[editovat] Reference

Portál Jazykový portál Jazyk

[editovat] Na internetu

[editovat] Literatura

  • Heine, Bernd (1970). Status and Use of African Lingua Francas. ISBN 3-8039-0033-6
  • Kahane, Henry Romanos (1958). The Lingua Franca in the Levant.
  • R. A. Hall, Jr. (1966). Pidgin and Creole Languages, Cornell University Press. ISBN 0-8014-0173-9.
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Lingua_franca“