Perština
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Perština (فارسی, پارسی) | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | |||
|
Počet mluvčích: |
71 milionů – 110 milionů |
||
|
Klasifikace: |
|||
| Písmo: |
perská abeceda, arabské písmo, v Izraeli hebrejské písmo (alefbet) a další |
||
| Postavení | |||
| Regulátor: |
|
||
| Úřední jazyk: | |||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | fa | ||
| --- |
|
||
| SIL: | různé | ||
| Wikipedie | |||
| fa.wikipedia.org | |||
Perština, (místní název: فارسی [fɒːɾˈsiː], fārsī respektive پارسی [pɒːɾˈsiː], pārsī[1]) je indoevropský jazyk. Spolu s daríjštinou (afghánskou perštinou), tádžičtinou, pahlavštinou, hazárštinou, dehwárštinou, darwázštinou, aimaqštinou, džidštinou, tatštinou, buchárštinou, lúrštinou, kumzárštinou a larijštinou patří do jihozápadní skupiny íránských jazyků.
Je jediným úředním jazykem Íránské islámské republiky (přes 66 milionů obyvatel) a jejím východním dialektem, tj. daríjštinou, hovoří dalších cca 7 milionů obyvatel Afghánistánu (5,6 mil.) - zde je druhým úředním jazykem, Pákistánu (1 mil.) aj. Velmi podobná dnešní moderní perštině je i tádžičtina (jediný úřední jazyk pro cca 6 mil. obyvatel Tádžikistánu).
Obecně lze říci, že afghánská a tádžická nářečí jsou archaičtější a mluvnicky bohatší než současná moderní íránská perština. Z pochopitelných důvodů lze v daríjštině nalézt mnoho výpůjček z paštúnštiny a v tádžičtině zase slova přejatá z ruštiny. Íránská perština hojně přejímala slova z arabštiny a částečně i z turečtiny a francouzštiny. Jazyky farsí, darí a tádžikí se od sebe liší asi jako čeština a slovenština - jen (původních) společných výrazů je podstatně méně.
Obsah |
[editovat] Historie
Z historického hlediska lze perský jazyk rozdělit na tři období:
- Stará perština
- Střední perština
- Parthské písmo
- Pahlavské písmo
- Moderní perština
[editovat] Stará perština
Byl jazyk používající klínového písma v době vlády dynastie Achamejnovců se stal úředním jazykem perské říše, která se rozprostírala od Baktrie přes Médii, Babylónii, Lídii až do Egypta. Klínopis je obrázkové písmo, které vzniklo v Mezopotámii a bylo zavedeno Sumery v 4. tis. p.n.l. Peršané začali klínové písmo používat až od 1. století p.n.l. Tento typ písma je vůbec nejstarším typem písma na světě. Píše se z leva do prava. Klínové písmo rozluštil v 19. století Georg Friedrich Grotefend na základě vícejazyčného historického nápisu perského krále Dárea I. na skále v Bísutúnu ( skála v Kermánšáhu v Íránu ).
Stará perština se nám zachovala ve dvou zdrojích:
- jako jazyk Avesty
- Avesta je posvátná kniha zoroastrismu z původního textu se zachovala asi jen čtvrtina a to Jasna ( veršovaná kázání ), Jašty ( chvalozpěvy ) a Vidévdát ( báje )
- Klínové nápisy
[editovat] Klínové písmo
V Starém Íránu ( tak Peršané svou zemi skutečně označovali ) byli všechny úřední dokumenty psány klínovým písmem ve třech jazycích : starou perštinou, jazykem Elamitů a babylónštinou. Babylónština a elamština se psala na hliněné destičky převážně ve východních částech říše, zatímco na západě se psalo staropersky na papyrus. Nejznámější místa, kde se lze setkat s klínovými nápisy ve staré perštině jsou Bísotún v Kermanšáhu, Persepolis, Súsy a skalní reliéf Ganj Náme nedaleko Hamadánu. Obsahem textů jsou hlavně oslavné ódy na boha Ahuramazdu a činy Achamejnovských králů.
ukázka klínopisu z paláce v Persepoli
( pokud se vám nezobrazuje text v klínovém písmu stáhněte si font RK Persian Cuneiform na www.wazu.jp )
DaRYWUs)HsaYQiYX WZRKúHsaYQIY)Hsa YQIYaNaMúHsaYQIYú DhYUNaMúwIsTaSPhY a)Puq)hHaMNIsiYúh Y)iMaMúTCRMúakuNus
doslovný překlad do moderní perštiny
داریوش/ است/ شاه بزرگ شاه شاهان شاه کشورها پسر ویشتاسپ هخامنشی که این / تچر /را ساخت.
český překlad: Dários je Velký král, král králů, král zemí, syn Víštásapa z rodu Achamejnovců, který postavil tento palác.
Výňatek textu, který je napsán na zdech zbořeného paláce v Persepoli :
BG\WZRK\AuRMZDa\hY\iMaM\BuyiM\aiia\hY\aWM\aSMaNM\aDDa\hY\MRTiYM\ aDDa\hY\siYaTDM\aDDa\ MRTiYhYa\
doslovný překlad do moderní perštiny:
خدای بزرگی /است/ اهورامزدا که این زمین را آفرید که آن آسمان را آفرید که مردم را آفرید که شادی برای مردم آفرید.
překlad do češtiny:
Ahuramazda je veliký bůh, který stvořil Zemi, stvořil nebe, stvořil lidi a stvořil radost pro lidi.
[editovat] Střední perština
Středoperské písmo označované také jako pahlavské se vyvinulo z aramejského písma asi ve 2. století p.n.l. a bylo používáno v období Parthské říše a v ranném období vlády Sasánovců. Sasánovci později toto písmo upravili. Pahlavské písmo se píše zprava do leva a vodorovně. V jazyce pahlaví se zachovali hlavně náboženské texty zoroastrismu. Do pahlavského jazyka byli přeloženy texty z Avesty. Z hlediska gramatiky nebyl tak složitý jako stará perština. Středoperský jazyk měl dva hlavní dialekty:
- dialekt Arsakovců ( severozápadní )
- dialekt Sasánovců ( jihozápadní )
[editovat] Písmo
(Pro správné zobrazení je nutný font Ardashir)
a s d f g h
y x c v b n m
q w r t y u I o p
Q W E R T Z U I O P
S F H
[editovat] Moderní perština
Rozvoj perštiny byl v 7. století n.l. díky arabské invazi do Íránu a následnou islamizací přerušen. Místo perštiny zaujala arabština jako jazyk náboženský, kulturní a úřední. Na rozdíl od ostatních jazyků zemí, které arabové dobyli se perština udržela mezi prostým lidem. V 10. století za vlády Abásovců se poprvé objevily snahy zavést perštinu jako literární jazyk. Později se v perštině psaly nejen básně, ale i vědecké spisy o lécích a jiné. Moderní perština se píše arabským písmem obohaceným o čtyři vlastní písmena.
Perská abeceda
písmena arabská ض ص ث ق ف غ ع ه خ ح ج ش س ی ب ل ا ت ن م ک ظ ط ز ر ذ د و
písmena perská چ پ گ ژ
[editovat] Gramatika
Pořadí větných členů je Podmět – Předmět – Sloveso. Perština nemá rody. Má čas přítomný, minulý, budoucí, perfektum, plusquamperfektum.
- příklad :
- persky:من دانشجو هستم.
- přepis: Man dánešdžú hastam
- překlad: Já jsem student
- První místo podmět / já / na druhém předmět / student / na třetím sloveso / jsem /.
[editovat] Podstatná jména
Perština nerozlišuje rody. Množné číslo ( plurál ) tvoříme obecně připojením koncovky há ها za podstatné jméno nebo koncovku án ان , která se užívá jen pro podstatná jména životná. V perštině lze použít také arabské plurály.
- příklad
- مسجدها
- mešity
- طالبان
- studenti
مسجدها / مساجد
-
- mešity
[editovat] Ezáfetová vazba
Ezáfetová vazba označuje spojení podstatného jména s přívlastky, jenž mohou být vyjádřeny přídavným, dalším podstatným jménem, osobním zájmenem nebo řadovou číslovkou. Vyslovuje se jako neznělé e po samohl. jako je.
příklad
- شهر شیراز
- šahr-e šíráz
- město Šíráz
- جمهوری اسلامی ایران
- Džamhúrí-je Islámí-je Írán
- Íránská islámská republika
[editovat] Zájmena
zájmena osobní
- من
- man
- já
- تو
- to
- ty
- او / وی/
- ú / vej/
- on
- ما
- má
- my
- شما
- šomá
- vy / Vy
- ایشان / آنها / آنان
- íšán/ánhá/ánán
- oni
[editovat] Slovesa
V perštině existují dva typy sloves:
- jednoduchá ( nepravidelná)
- složená
[editovat] Infinitiv slovesa
Infinitiv nemá stejnou funkci jako v češtině, ale má charakter podstatného jména slovesného.
- příklad:
- persky: از دیدن شما خوشم میآید
- přepis: Az dídan-e šomá chošam míjád
- česky: Jsem rád, že Vás vidím.
[editovat] Slovesa jednoduchá
Slovníkový tvar je vždy v infinitivu. Odtržením koncovky – an (ن) dostaneme 3. osobu jednotného čísla v minulém čase. Mimo to je nutné naučit se ještě tvar slovesa v přítomném čase, který je nepravidelný. Příklad minulého času u slovesa dělat / kardan/ کردن singulár
- 1.kardam کردم
- 2.kardí کردی
- 3.kard کرد
plurál
- 1. kardím کردیم
- 2. kardíd کردید
- 3. kardand کردند
V přítomném čase má sloveso dělat nepravidelný tvar kon کن K přítomnému kmeni připojujeme předložku mí می
- 1. míkonam می کنم
- 2. míkoní می کنی
- 3. míkonad می کند
plurál
- 1. míkoním می کنیم
- 2. míkonídمی کنید
- 3. míkonand می کنند
[editovat] Slovesa složená
Slovesa složená se skládají ze dvou častí: první část tvoří podstatné nebo přídavné jméno a druhou sloveso jednoduché. Při časování sloves je první část slovesa beze změny a časujeme pouze druhou část. Sloveso pracovat کار کردن ( kár kardan) podstatné jméno kár ( práce ) کار se nemění. Časujeme pouze kardan podle vzoru.
[editovat] Budoucí čas
Budoucí čas se tvoří přidáním slovesa chwástan v přítomném čase před 3. osobu minulého času slovesa. Časujeme pouze sloveso chwástan / cháh / v přítomném čase následující sloveso se nemění.
příklad: Budu dělat / Man cháham kard /من خواهم کرد
U složených sloves vložíme sloveso chwástan mezi první a druhou část slovesa.
příklad: Budu pracovat / Man kár cháham kard /من کار خواهم کرد
V hovorovém jazyce se budoucí čas používá jen zřídka, obvykle je nahrazován časem přítomným prostým.
[editovat] Poznámky
- ↑ arabština nemá hlásku p a nahrazuje ji příbuznými zvuky (Arabové/muslimové dobyli a ovládli Persii v polovině 7. století)
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||