Turečtina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Turečtina (Türkçe) | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | |||
|
Počet mluvčích: |
51 milionů – 73 milionů |
||
|
Klasifikace: |
|
||
| Písmo: | Latinka | ||
| Postavení | |||
| Regulátor: |
Turecká jazyková rada (Türk Dil Kurumu) |
||
| Úřední jazyk: |
Kypr, Makedonie, Severokyperská turecká republika, Turecko, uznávána jako jazyk menšiny v Bulharsku |
||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | tr | ||
| --- |
|
||
| SIL: | TRK | ||
| Wikipedie | |||
| tr.wikipedia.org | |||
Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Turečtina používala výhradně arabské písmo až do roku 1928, kdy byla na popud Kemala Atatürka zavedena latinka.
Mezi turečtinou a jinými oghuzskými jazyky, např. azerštinou, turkmenštinou či kaškajštinou, je poměrně vysoká úroveň vzájemné srozumitelnosti. Počet rodilých mluvčích v této podskupině dosahuje 100 milionů a celkový počet mluvčích 125 milionů.
Obsah |
[editovat] Rozšíření jazyka
V Turecku a turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem, turecky však mluví i mnoho menšin po celém světě.
[editovat] Abeceda
Turečtina používá od roku 1928 pro zápis latinku. Turecká abeceda sestává z 29 písmen. Některá písmena (Ç, Ğ, I, İ, Ö, Ş a Ü) byla upravena tak, aby odpovídala fonetickým potřebám jazyka.
Velká písmena:
Malá písmena:
Turečtina má 8 samohlásek (A, E, I, İ, O, Ö, U, Ü) a 21 souhlásek.
[editovat] Názvy písmen
Názvy písmen představujících samohlásku jsou samohlásky samy, zatímco názvy souhlásek odpovídají souhláska + e. Jediná výjimka je písmeno ğ, jeho výslovnost je „yumuşak ge“
- a, be, ce, çe, de, e, fe, ge, yumuşak ge, he, ı, i, je, ke, le, me, ne, o, ö, pe, re, se, şe, te, u, ü, ve, ye, ze.
[editovat] Výslovnost
Turecký pravopis je vždy fonetický a výslovnost každého slova odpovídá jeho výslovnosti. Následující tabulka obsahuje turecká písmena, jejich ekvivalenty v mezinárodní fonetické abecedě a jejich přibližná vyslovnost podle češtiny
| Písmeno | IPA | Přibližná výslovnost v češtině |
Písmeno | IPA | Přibližná výslovnost v češtině |
||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A | a | /a/ | jako a | M | m | /m/ | jako m |
| B | b | /b/ | jako b | N | n | /n/ | jako n |
| C | c | /dʒ/ | jako dž | O | o | /o/ | jako o |
| Ç | ç | /tʃ/ | jako č | Ö | ö | /œ/ | jako německé ö |
| D | d | /d/ | jako d | P | p | /p/ | jako p |
| E | e | /e/ | jako e | R | r | /ɾ/ | jako r |
| F | f | /f/ | jako f | S | s | /s/ | jako s |
| G | g | /g/ nebo /ɟ/ | jako g | Ş | ş | /ʃ/ | jako š |
| Ğ | ğ | /ɣ/ | prodlužuje předchozí samohlásku | T | t | /t/ | jako t |
| H | h | /h/ | jako h | U | u | /u/ | jako u |
| I | ı | /ɯ/ | tzv. zadopatrové i, jako i vyslovené v krku | Ü | ü | /y/ | jako německé ü |
| İ | i | /i/ | jako i | V | v | /v/ | jako v |
| J | j | /ʒ/ | jako ž | Y | y | /j/ | jako j |
| K | k | /k/ nebo /c/ | jako k | Z | z | /z/ | jako z |
| L | l | /ɫ/ nebo /l/ | jako l | ||||
[editovat] Přízvuk
Obecně přízvuk v turečtině leží na poslední slabice. Výjimkou jsou příslovce, citoslovce, spojky, oslovení, zeměpisné názvy a některé přípony. V některých případech přízvuk určuje význam slova (například ártık/arık).
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
