Tuvinština
| Tuvinština | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | Rusko, Mongolsko, Čína | ||
|
Počet mluvčích: |
265 000 |
||
|
Klasifikace: |
|
||
| Písmo: | cyrilice | ||
| Postavení | |||
| Regulátor: | |||
| Úřední jazyk: | Tuva (Rusko) | ||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | |||
| --- |
|
||
| ISO 639-3: | tyv | ||
| SIL: | tyv | ||
| Wikipedie | |||
Tuvinština (tuvinsky Тыва дыл, Tyva dyl) je turkický jazyk, kterým mluví Tuvinci v republice Ruské federace Tuva (asi 230 000) ležící v jihocentrální Sibiři, mluvčí žijí také v Mongolsku a Číně (v obou dohromady asi 30 000). Historicky byl jazyk značně ovlivněn mongolštinou a tibetštinou, nově potom ruštinou, cyrilicí je psána tuvinština po roce 1940, kdy byla Tuva začleněna do Sovětského svazu. Nejblíže k tuvalštině stojí tofalarština.
Tuvinština se geograficky nachází na místě s velkou diverzitou ohrožených jazyků (v různém stupni), z nichž je právě tuvinština tím nejživějším, UNESCO ji klasifikuje jako zranitelnou.[1]
Obsah |
Klasifikace [editovat]
Tuvinština se zpravidla řadí mezi severovýchodní větve, neboli mezi sibiřské jazyky, tam mezi jižní sibiřské jazyky. Zde má nejblíže tofalarštině, s kterou tvoří společnou sajanskou podvětev. Propojení lze sledovat i s jinými jihosibibiřskými jazyky, chakaštinou, nebo altajštinou. Tuvinština mluvená v Tuvě se obecně dělí na čtyři velké dialektické skupiny, západní, centrální, jihovýchodní a severovýchodní.
- Centrální dal vzniknou psanému jazyku.
- Západní je mluven na horním toku řeky Chemčik, patrné propojení s altajštinou.
- Severovýchodní, též todžinský, je mluven především v okolí horního toku řeky Bij-Chem (Velký Jenisej). Mluvčí využívají nasalizaci a slovní zásoba obsahuje velmi rozsáhlý počet slov vztahujících se k lovu a pěstování sobů.
- Jihovýchodní vykazuje největší vlivy mongolštiny.
Vedle toho existují více odlišné dialekty, kterými například mluví skupiny jako Džúngarové, Cengelové, Cátani, které ovšem nejsou dostatečně zdokumentované.
Slovní zásoba [editovat]
Velká část tuvinské slovní zásoby je turkického původu, nicméně i zde je patrný historicky silný vliv mongolštiny, odkud má tuvinština řadu vypůjčených slov a dokonce i několik přípon, některá slova mají také základ v ketštině a samojedských jazycích.
Konkrétně mají velkou důležitost slova týkající tradičního tuvinského způsobu obživy, chovu ovcí, koz a jaků. Vytříbená slovní zásoba obsahuje slova, která obsahují informace o věku, barvě i pohlaví dobytka zároveň (např. ak byzaa je bílé tele do stáří jednoho roku). O blízkém vztahu Tuvinců k zvířatům, který se promítl do slovní zásoby svědčí khoj özeeri, což označuje specifickou (šetrnou) formu porážky zvířete, ale zároveň nabývá toto slovo významu vlídnosti, či lidskost.[2]
Gramatika [editovat]
Morfologie [editovat]
Tuvinština je podobně jako další turkické jazyky aglutinační, takže význam naznačují přídavné přípony. Tuvinština zná sedm pádů – nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, ablativ, lokativ a allativ, některé příklady užití jsou ukázány na slově теве [teve], velbloud:
| Teve | [teve] | nominativ | 'velbloud' (žádná přípona) |
| Teve + /-NIŋ/ | [teveniŋ] | genitiv | '(bez) velblouda' |
| Teve + /-NI/ | [teveni] | akuzativ | 'velblouda' (jednoznačný význam, jako ve smyslu věty "Vidím (toho) velblouda.") |
| Teve + /-KA/ | [teveɡe] | dativ | 'velbloudovi' (ve smyslu „k velbloudovi“ ovšem užíván allativ) |
| Teve + /-DAn/ | [teveden] | ablativ | 'od velblouda' nebo 'jako velbloud' (ve smyslu "vysoký jako velbloud") |
| Teve + /-DA/ | [tevede] | lokál | 'na velbloudu' nebo 've velbloudu' (v určitém kontextu může být užito k ukázání vlastnictví) |
| Teve + /-Je/ | [teveʒe] | allativ | 'k velbloudovi' |
| Teve + /-DIvA/ | [tevedive] | allativ | 'k velbloudovi' (zastaralý, respektive dialektický tvar) |
U sloves ukazují koncovky čas, způsob a vid. Užívá se též pomocných sloves.
Syntax [editovat]
V tuvinštině se věta skládá v pořadí podmět-předmět-přísudek (SOV), takže věta může vypadat například „Теве сиген чипкен“ [teve siɡen tʃipken] (Velbloud seno jíst-MINULOST), přeloženo „Velbloud snědl seno.“
Hláskový systém [editovat]
Souhlásky [editovat]
Tuvinština má 19 souhláskových fonémů.
| Labiály | Alveoláry | Palatály | Veláry | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Nazály | m | n | ŋ | ||
| Plosivy | nepřídechové/ přízvučné1 |
p | t | g | |
| přídechové/ nepřízvučné1 |
pʰ | tʰ | k | ||
| Afrikáty | (t͡s)2 | t͡ʃ | |||
| Frikativy | nepřízvučné | (f)2 | s | ʃ | x |
| přízvučné | z | ʒ | |||
| Verberanty | ɾ | ||||
| Aproximanty | ʋ | l | j | ||
- Rozdíl je pro většinu mluvčích dán přídechem, nicméně pro některé je to znělost.
- /f/ a /ts/ se nacházejí jen ve vypůjčených ruských slovech.
Samohlásky [editovat]
Tuvinské samohlásky existují ve třech variantách, dlouhé krátké a s hlubokým tónem.
| krátké | dlouhé | hlubokého tónu | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| zavřené | otevřené | zav. | ot. | zav. | ot. | ||
| přední | nezaokrouhlená | i | e | iː | eː | ì | è |
| zaokrouhlená | y | ø | yː | øː | ỳ | ø̀ | |
| zadní | nezaokrouhlená | ɯ | a | ɯː | aː | ɯ̀ | à |
| zaokrouhlená | u | o | uː | oː | ù | ò | |
Grafický systém [editovat]
V současnosti je tuvinština zapisována cyrilicí, tedy vlastně ruskou abecedou se třemi přidanými znaky. Jedná se o ң (přepisem do latinky „ng“, IPA [ŋ]), ө („ö“, IPA [ø]) a ү („ü“, IPA [y]).
Znaky Е a Э se v tuvinštině užívání v odlišném smyslu než v ruštině. Э se užívá pro značení krátkého e na začátku slov, znaku Е se užívá pro stejnou hlásku uvnitř a na konci slov. Е na začátku slov potom má většinou značit původní výslovnost znaku v ruštině (většinou u slov ruského původu). Dále zdvojené ЭЭ zastupuje dlouhé é. Znak ъ se používá k naznačení hlubokého tónu hlásky.
Historie [editovat]
Tuvinština neměla dlouho svoji psanou podobu a Tuvinci používali mongolštinu jako svůj psaný jazyk, pouze v klášterech se provizorně psalo mongolským, případně tibetským písmem, později se Nikolaus Poppe navrhl upravené mongolské písmo pro tuvinštinu.
Následně v roce 1930 vytvořil tuvinský buddhistický mnich Monguš Lopsang-Chinmit latinskou abecedu přizpůsobenou pro jazyk Tuvinců. Ovšem v roce 1941 byl Lopsang-Chinmit v rámci stalinských čistek popraven. V roce 1943, ještě před anexí Tuvinské lidové republiky Sovětským svazem byla latinská abeceda nahrazena cyrilicí, která se používá dodnes. Od roku 1990, kdy se po rozpadu Sovětského svazu situace jazyka a společnosti stabilizovala se, znovu se diskutuje o nové podobě tuvinské latinky.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Online výstup z Atlasu světových jazyků v ohrožení http://www.unesco.org/culture/languages-atlas/en/atlasmap/language-id-1234.html [cit. 2012-07-11]
- ↑ RYMER, Russ. Umlkající hlasy. National Geographic Česko. červenec 2012, čís. 7, s. 54–61. ISSN 1213-9394.
Literatura [editovat]
- Harrison, K. David. (2001): Topics in the Phonology and Morphology of Tuvan, Doctoral Dissertation, Yale University. (OCLC catalog #51541112).
- ÖLMEZ, Mehmet. Tuwinischer Wortschatz mit alttürkischen und mongolischen Parallelen. Wiesbaden : [s.n.], 2007. ISBN 978-3-447-05499-7. (de)
- ŠTIKOVÁ, Marcela. Jazyková situace v Tuvě : pokus o sociolingvistickou studii. Praha : Univerzita Karlova, 2009. ISBN 978-80-7308-316-8.
- TAUBE, Erika. Tuwinische Folkloretexte aus dem Altai (Cengel/Westmongolei): kleine Formen. Wiesbaden: Harrassowitz, 2008, 281 s. ISBN 978-3-447-05636-6.
Externí odkazy [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tuvan language na anglické Wikipedii.
