Tón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o zvuku se stálou frekvencí. Další významy jsou uvedeny v článku Tón (rozcestník).

Za tón je v akustice považován každý zvuk se stálou frekvencí. V hudbě je tón základním stavebním kamenem.

Pojem tón má v hudbě jednak základní význam, tedy zvuk, který vzniká pravidelným chvěním tělesa a má určitou výšku, délku, sílu a barvu (tj. „hudební zvuk“, který lze zahrát nebo zazpívat). V praxi se však vžilo též stejné pojmenování intervalu velké sekundy, tzv. celý tón (např. c–d). Tento „celý tón“ se dělí na dva půltóny (c–cis, cis–d), výjimečně na třetinotóny, čtvrttóny aj.

Grafická značka pro tón je nota, zapisovaná do notové osnovy.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Základními vlastnostmi tónu jsou :

  • výška – ta je dána především frekvencí,
  • délka – jak dlouho tón zní,
  • síla – ta je dána amplitudou,
  • barva – závisí na spektrálním složení zvuku, tvaru kmitů či poměru amplitud alikvotních tónů. Závisí na hudebním nástroji, který tón vydává.

Frekvence tónů[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé různé tóny se liší frekvencí. Lidské ucho ale obvykle nevnímá rozdíl frekvencí, ale rozlišuje je na základě jejich podílu. Tón s dvojnásobnou frekvencí zní pro lidské ucho o jednu oktávu výše.

Každý tón by mohl být popsán svou frekvencí (vyjádřenou např. v hertzech), v praxi by ale bylo takové označení velmi nepohodlné. Frekvence se proto uvádí jen pro základní tón, kterým je tzv. komorní a, které má frekvenci 440 Hz. V hudbě se následně jednotlivé tóny označují písmeny.

Základní tóny[editovat | editovat zdroj]

Existuje sedm základních tónů: c, d, e, f, g, a, h. Nejmenší běžně v evropské hudbě používanou vzdáleností mezi dvěma tóny je půltón. Mezi základními tóny nejsou vzdálenosti vždy stejně velké. Mezi některými tóny je vzdálenost dvou půltónů, mezi jinými vzdálenost pouhého jednoho půltónu.

Šramoty, hluky[editovat | editovat zdroj]

Kromě tónů existují i zvuky, které nemají pravidelný frekvenční průběh, označované jako hluky. Patří k nim např. většina zvuků bicích nástrojů. I ty mají v hudbě své využití, nicméně jsou oproti tónům v evropské hudbě zastoupeny výrazně méně. Jejich význam vzrostl s rozvojem experimentální hudby a industriálních a postindustriálních hudebních směrů, především noisové hudby, ale mají důležité místo i v soudobé hudbě vážné.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo tón ve Wikislovníku