Nota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nota je základní hudební grafický symbol pro označení tónu. K zápisu not slouží notová osnova. Úloha noty v hudebním záznamu je dvojí:

  • umístění noty v notové osnově určuje výšku tónu
  • tvar noty označuje délku trvání tónu.

K přesné detekci hraného tónu slouží spolu s umístěním v osnově notový klíč.

Noty zleva: celá, půlová, čtvrťová, osminová, šestnáctinová, dvaatřicetinová, čtyřiašedesátinová

Typy not podle délky trvání:

  • celá
  • půlová
  • čtvrťová
  • osminová
  • šestnáctinová
  • dvaatřicetinová
  • čtyřiašedesátinová, atd.

Existují další znaménka, která základní délky not prodlužují (tečka za notou, koruna, oblouček ligatury) či určují způsob hraní daného tónu. V notovém zápisu se noty mohou střídat s pomlkami. To jsou značky označující délku trvání ticha - okamžiku, kdy nezní žádný tón.

Jména not[editovat | editovat zdroj]

Pro pojmenování not slouží hudební abeceda - písmena v pořadí c, d, e, f, g, a a h. Tato písmena označují 7 tónů používaných v hudbě od nejnižšího (c) k nejvyššímu (h). Po notě h následuje nota pojmenovaná opět c' (o jednu oktávu vyšší než první c). Tato sekvence se může teoreticky neustále opakovat, v praxi je počet opakování omezen schopností lidského ucha vnímat vysoké tóny a schopností hudebních nástrojů tyto tóny vyluzovat.

Tóny o oktávu vyšší se označují čárkou nebo indexem 1 (tedy c', c1), o další oktávu vyšší dvěma čárkami nebo indexem 2 (např. c'', c2), tóny o oktávu nižší se označují velkými písmeny a ještě nižší obdobnými indexy (tedy C, C', C2). Pro všeobecné porozumění pro polohu skladby vznikla potřeba výšku tónu ukotvit nějakým standardem. Komorní a' má dnes dohodnutou základní frekvenci 440 Hz. Tón zní o oktávu výš, když má dvojnásobnou základní frekvenci.

V některých zemích, např. v USA, se nota H označuje písmenem B. Snížený tón B se pak označuje jako B♭.)

Noty se používají společně jako hudební stupnice nebo tónová řada. Zmínili jsme se, že v předchozím příkladu dvě písmena c dělí vzdálenost jedné oktávy. Jedna oktáva ale představuje 12 tónů chromatické stupnice. Abychom vystačili pro označení všech těchto tónů s pouhými 7 písmeny, musíme výšku tónů hudební abecedy v některých případech změnit pomocí posuvek.

Základní posuvky jsou křížek, (béčko) a odrážka. Tyto posuvky tón zvyšují nebo snižují o jeden půltón, odrážka pak ruší platnost křížku nebo bé. Pomocí těchto značek tak vytvoříme dalších 5 not, které nutně potřebujeme k označení všech tónů v rámci jedné oktávy. Kromě půltónových posuvek se z harmonických důvodů používají ještě posuvky zvyšující resp. snižující daný tón o dva půltóny – dvojkřížek (španělský křížek) a dvojbé (dvojbéčko, dvojité bé).

Symbol křížku je ♯ (podobný jako znak na počítačové klávesnici #), béčko má symbol ♭ (podobný jako malé [b] napsané kurzívou). V notovém zápisu se píší buď před notu, jejíž výšku chceme změnit, nebo hned za notový klíč jako předznamenání tóniny skladby. U akordových značek se píší za jméno tónu; například F♯ znamená tón Fis, A♭ je As.

Křížek (♯) zvyšuje notu o jeden půltón. K názvu noty se přidá koncovka -is.

  • ♯ + c → cis
  • ♯ + d → dis
  • ♯ + e → eis
  • ♯ + f → fis
  • ♯ + g → gis
  • ♯ + a → ais
  • ♯ + h → his

Béčko (♭) snižuje notu o jeden půltón. K názvu noty se přidá koncovka -es.

  • ♭ + c → ces
  • ♭ + d → des
  • ♭ + e → es
  • ♭ + f → fes
  • ♭ + g → ges
  • ♭ + a → as
  • ♭ + h → b (hes)

U dvojitých posuvek se zdvojuje i přípona (c – cis – cisis, a – as – asas).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]