Rytmus (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rytmus je časová složka hudby, střídání různých délek a těžkých (přízvučných) a lehkých dob. Hraje důležitou úlohu také v tanci a v řeči, zejména básnické. „Rytmus je průběžné uspořádání členitých útvarů, jež má pravidelným návratem podstatných rysů vyvolávat i ukájet potřebu, dát se do pohybu spolu s ním.“[1] V novověké evropské hudbě se zdůrazněním pravidelnosti rytmu vyvinul takt. Rytmus, který se s taktem rozchází, se nazývá synkopovaný.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Řecké slovo rhythmos znamená plynutí a odvozuje se od rhein, téci, plynout. Řecké označení lehké a těžké doby naznačuje spojitost s chůzí a tancem: arsis znamená „zvednutí“ a thesis „položení“ nohy na zem. Podle řeckého hudebního teoretika Aristoxena z Tarentu (4. století př. n. l.) je rytmus „řád času“, případně „uspořádání dob“ (chronón taxis).[2]

Rytmus a pohyb[editovat | editovat zdroj]

Vnímání rytmu, na nějž je člověk velmi citlivý, souvisí patrně s fyziologickými rytmy vlastního těla. Nejdůležitější je srdeční pulz, ale také více méně pravidelné rytmy chůze a dechu. Rytmus, který vnímáme jako „střední“ nebo neutrální, má blízko ke klidovému tepu srdce (70 až 80 tepů za minutu). Hudební rytmus není tedy jakákoli časová pravidelnost, nýbrž jen taková, která „budí potřebu dát se do pohybu“. Nejen tanečníci, ale i pochodující vojsko se řídí společným rytmem a i koncertní posluchači si často nenápadně „taktují“ spolu s dirigentem. Lidová i mimoevropská hudba obvykle spojuje zpěv a pohyb, řecké slovo choros (sbor) znamenalo původně taneční kolo a ještě Platón byl přesvědčen, že báseň se má zpívat. Pro Augustina je rytmus „umění krásného pohybu“.[2]

Rytmus a takt[editovat | editovat zdroj]

Zatímco v jednohlasné lidové a mimoevropské hudbě nebývá rytmus úplně pravidelný, souběžně s rozvojem polyfonie ve 14. století se začíná prosazovat více méně mechanické časové členění všech hlasů společným a stejnoměrným metrem a taktem.[3] Tak vzniká také měřitelné tempo, obvykle udávané v počtu čtvrťových not za minutu (BPM) a realizované například metronomem. Odchylky od tohoto tempa tvoří v romantické hudbě tempo rubato, kdežto rytmus, při němž se přízvuk rozchází s taktem, se označuje jako synkopa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Rytmus v hudbě. Sv. 10, str. 943
  • Sokol, J., Čas a rytmus. Praha: Oikúmené 2004.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rieman´s Musiklexikon. Mainz 1967. Heslo „Rhythmus“, sl. 803.
  2. a b J. Sokol, Čas a rytmus, str. 256nn.
  3. J. Sokol, Čas a rytmus, str. 274.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]