Kalmyčtina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kalmyčtina (Хальмг келн)
Rozšíření: Rusko, Kyrgyzstán, Kazachstán, (Ojrati: Mongolsko, Čína)

Počet mluvčích:

499 000[1]

Klasifikace:

Písmo: Cyrilice (tzv. azbuka), Todo bičig (Jasné písmo)
Postavení
Regulátor:
Úřední jazyk: Kalmycko
Kódy
ISO 639-1: -
---
xal (B) xal (T)
SIL: KGZ
Wikipedie
xal.wikipedia.org

Kalmyčtina (Хальмг келн Chaľmg keln) je západomongolský jazyk, kterým mluví Kalmykové, žijící v Rusku. Až na písmo je prakticky totožný s jazykem Ojratů, žijících v západním Mongolsku a západní Číně. Má asi 500 tisíc rodilých mluvčích (včetně Ojratů).

UNESCO vede kalmyčtinu na seznamu jazyků ohrožených vymizením.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Kalmyčtina patří k mongolské větvi altajské jazykové rodiny. Svými gramatickými funkcemi se kalmyčtina řadí k aglutinačním jazykům; používá především přípony. Vyznačuje se samohláskovou harmonií. Jejími typickými gramatickými jevy jsou:

Kalmyčtina má 18 samohlásek, které se odlišují délkou (krátké a dlouhé a, ä, e, i, o, ö, u, ü, y). Dlouhé samohlásky se zapisují zdvojením symbolu. Hláska y byla zařazena do kalmyckého fonémového systému poměrně nedávno. Samohlásky se na začátku slova vyslovují s hláskou j.

Souhlásek má kalmyčtina 27 (b, c, č, d, ď, dž, f, g, h, ch, j, k, l, ľ, m, n, ņ, p, r, s, š, šč, t, ť, v, z, ž), přičemž 3 jsou nepůvodní a používají se ve slovech přejatých z ruštiny (f, šč, ž). V některých kombinacích jsou souhlásky slabikotvorné.

Na vývoj kalmyčtiny měly určitý vliv turkické, ugrické a tunguzské jazyky. Od mongolštiny se odlišuje především:

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Fragment překladu Nového zákona napsaný písmem todo bičig

První kalmycké písemnosti byly napsány písmem todo-bičig (jasné písmo), které vytvořil v 17. století mnich Zaja Pandita na základě staromongolského písma. Písmo se mezi Kalmyky a Ojraty značně rozšířilo. V Kalmycku se používalo do r. 1924, Ojraté ho používají dodnes.

V lednu 1924 byla zavedena kalmycká abeceda na základě azbuky, přičemž byly doplněny některé znaky. Abeceda byla ve dvacátých letech několikrát reformována a používala se do r. 1930. V r. 1930 byla abeceda převedena do latinky, přičemž byly zachovány některé znaky, doplněné předchozími reformami. V r. 1938 byla abeceda znovu převedena na základ azbuky a do současného stavu byla upravena v r. 1941.

Azbuka Latinka Azbuka IPA český
přepis
Přepis
BGN/PCGN
od 1941 1938-41 1931-38 1930-31 1928-30 1926-28 1924-26
А а А а А а a a a
Ə ə Ä ä Ə ə Я я D d Ä ä ə ä ä
Б б B b Б б p, b b
В в V v В в w, v v, w
Г г G g Г г ɡ,ɡʲ,ɢ g g
Һ һ Гъ гъ H һ Г г Һ һ Г г ɣ h gh
Д д D d Д д t, d d
Е е - Е е je je ye
Ё ё - - jo yo
Ж ж - - Ж ж ʧ ž zh
Җ җ Дж дж Ƶ ƶ Жж Дж дж Ӝ ӝ dzh, j
З з Z z З з ʦ z (d)z
И и I i И и i i i
Й й J j Й й j j y
К к K k К к (k), () k k
Л л L l Л л ɮ,ɮʲ l l
М м M m М м m, m m
Н н N n Н н n, n n
Ң ң Нъ нъ N̡ n̡ Нг нг Ң ң ŋ ng ng
О о О о О о ɔ o o
Ө ө Ö ö Ө ө Э э V v Ö ö o ö ö
П п P p П п (), (pʰʲ) p p
Р р R r Р р r, r r
С с S s С с s s s
Т т T t Т т ,tʰʲ t t
У у U u У у ʊ u u
Ү ү Ӱ ӱ Y y Ю ю Ӱ ӱ u ü ü
Ф ф F f Ф ф (f) f f
Х х Х х Х х x, ch h
Ц ц C c Ç ç Ц ц ʦʰ c ts
Ч ч Ç ç C c Ч ч ʧʰ č ch
Ш ш Ş ş Ш ш ʃ š sh
Щ щ - Щ щ () šč shch
Ы ы - Ы ы i y y
Ь ь Ь ь Ь ь ʲ j, ' '
Э э Е е - Э э e e e
Ю ю - - Ю ю ju yu
Я я - - Я я ja ja ya

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • БАРДАЕВ, Э. Ч.. Современный калмыцкий язык. Лексикология.. Elista : [s.n.], 1985. (rusky) 
  • БИТКЕЕВА, А. Н.. Калмыцкий язык в современном мире. Moskva : [s.n.], 2006. (rusky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Калмыцкий язык na ruské Wikipedii.

  1. Ethnologue

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • МУНИЕВ, Б. Д.. Калмыцко-русский словарь [online]. Moskva: 1977, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (rusky) 
  • Малый русско-калмыцкий онлайн словарь [online]. 2003, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (rusky)