Vokálová harmonie
Vokálová harmonie neboli samohlásková harmonie je typ dálkové asimilace samohlásek, kdy se vokály afixu přizpůsobují vokálům kořene slova.
Vyskytuje se v mnoha uralských jazycích, téměř všech altajských jazycích, dále pak v korejštině, tibetštině, valencijštině,[1] andaluské španělštině[1] a mnoha dalších. Čeština vokálovou harmonii odstraňuje, např. Josefu Novákovi místo Josefovi Novákovi.[2]
Kromě vokálové harmonie existují i další druhy harmonií, které místo samohlásek obsahují například souhlásky (souhlásková harmonie), v ojedinělých případech také tóny nebo kombinaci samohlásek i souhlásek (tzv. postvelární harmonie).
Obsah |
Vokálová harmonie v jazycích [editovat]
Finština [editovat]
Ve finštině existují tři skupiny samohlásek: přední (ä, ö, y), neutrální přední (i, e) a zadní (a, o, u). Kombinace předních samohlásek se zadními není možná, kombinace neutrálních s předními nebo neutrálních se zadními možná je. Ve finštině se tedy sufixy, obsahující jiné než neutrální samohlásky, musí vyskytovat ve dvojí podobě, tzv. s předními a zadními samohláskami. Příkladem může být koncovka inessivu -ssa/-ssä. První tvar obsahuje přední samohlásku a, bude se tedy připojovat ke slovům s kořenem obsahujícím přední samohlásky, naopak druhý tvar obsahuje zadní samohlásku ä, a tak se bude připojovat ke kořenům obsahujících zadní samohlásky. Pokud kořen obsahuje pouze neutrální přední samohlásky, bude se k němu připojovat sufix s předními samohláskami.
U složenin si oba kořeny ponechávají své původní samohlásky. Vokály v sufixu se mění podle kořene slova, ke kterému se sufix připojuje.
Příklady:
- tyttö - tytössä (přední)
- kuva - kuvassa (zadní)
- sieni - sienessä (neutrální)
- kirja - kirjassa (zadní a neutrální)
- venäläinen - venäläisessä (přední a neutrální)
- työpaikka - työpaikassa (složenina slov työ - "práce" a paikka - "místo"; työpaikka - "pracovní místo")
Votština [editovat]
Votština má jakožto baltofinský jazyk podobný systém vokálové harmonie jako finština. Samohlásky jsou rozděleny na přední (ä, ö, ü, e) a zadní (a, o, u, õ), přičemž pouze i je neutrální. Platí, že zadní a přední samohlásky se nesmí vyskytovat v jednom slově, zatímco neutrální i se může objevit ve slovech s předními i zadními samohláskami. Tohoto pravidla se využívá například při ohýbání slov, kdy se ke kmeni slova připojují různé sufixy. Většina těchto sufixů má své varianty v předních i zadních samohláskách a ke kmeni se připojuje pouze ta varianta, která obsahuje stejné samohlásky jako dané slovo. Pokud je slovo složené z několika jiných slov, řídí se vokálová harmonie podle posledního připojeného slova.
Příklad: (ke slovu se připojuje koncovka partitivu -a/-ä)
- leipä + -ä → leipää (přední)
- koto + -a → kotoa (zadní)
- laukopäivä + -ä → laukopäivää (složenina slov lauko a päivä)
Na rozdíl od finštiny má však votština mnoho výjimek. Vokálová harmonie se nevztahuje na přípony komitativu (-ka), terminativu (-ssa), genitivu množného čísla (-je, -ďďe), rozkazovacího způsobu (-ko, -go, -kod, -god) a jiné sufixy (např. -kaz, -kkõin, -too, -ttoma, -lain, -nikka, -o, -ko, -likko, -ikko, -zikko). Kromě odvozených sufixů, finských a ižorských přejatých slov se totiž ö vyskytuje pouze v počátečních slabikách, a tudíž mají tyto sufixy své varianty jen v zadních samohláskách. Vokálová harmonie se neobjevuje rovněž u většiny zvukomalebných slov a slov přejatých. V původně votských slovech se vyskytují jen dvě výjimky, a to slova kase („tento“) a kane („tito“), protože se jedná o zkrácené složeniny.
Jakutština [editovat]
V jakutštině jsou samohlásky a dvojhlásky rozděleny do čtyř skupin, ve slovech mohou vyskytnout pouze samohlásky a dvojhlásky z dané skupin. Výjimkou je samohláska а, která se může vyskytovat po у a уо, a samohláska э, která se může vyskytovat po ү a үө. Celý přehled vokálové harmonie v jakutštině je uveden v následující tabulce:
| Přecházející samohláska | Následující samohláska |
|---|---|
| и | и, э, иэ |
| э | и, э, иэ |
| иэ | и, э, иэ |
| ы | ы, а, ыа |
| а | ы, а, ыа |
| ыа | ы, а, ыа |
| у | у, а, уо |
| уо | у, а, уо |
| о | у, о, уо |
| ү | ү, э, үө |
| үө | ү, э, үө |
| ө | ү, ө, үө |
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b LLORET, Maria-Rosa. Proceedings of the XXXIII Incontro di Grammatica Generativa. [s.l.] : [s.n.], 2007. Kapitola On the Nature of Vowel Harmony: Spreading with a Purpose, s. 15–35.
- ↑ Katedra ČJ a Literatury UP Olomouc (doc)
