Aglutinační jazyk
| Lingvistická typologie |
|---|
| Morfologická typologie |
| Analytický (izolační) |
| Syntetický |
| Flektivní |
| Introflektivní |
| Aglutinační |
| Polysyntetický |
| Afixální |
| Kompozitní |
Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy (tj. předpony, přípony a vpony), které se přidávají ke kořenovému slovu. To je i rysem flektivních jazyků, ale na rozdíl od nich označuje jeden aglutinační afix většinou právě jednu gramatickou funkci. Například v češtině (flektivní jazyk) ve slově kozlů označuje přípona -ů současně množné číslo a 2. pád. Naproti tomu v maďarštině (aglutinační jazyk) ve slově szomszédokra („na sousedy“) přípona -k (-o- je epentetický vokál) označuje množné číslo a další přípona -ra označuje pád odpovídající české předložce „na“.
Typové zastoupení v konkrétním jazyce není nikdy stoprocentní, a tak i v jazycích, které se nepovažují za převážně aglutinační, můžeme najít aglutinační rysy. Např. v češtině lze za aglutinační prohlásit předpony třetího stupně nej- a záporu ne-.
Aglutinační jazyky patří do skupiny syntetických jazyků. Výraz „aglutinační“ pochází z latinského agglutinare, což znamená slepit.
Typově převážně aglutinační jsou některé jazyky ugrofinské, turkické, drávidské, korejština, japonština a další.
- Ukázka skládání morfémů ve svahilské větě Anamwona. („On ji vidí“):
-
a- na- mw- -ona 3. os. j. č. („on“) přít. průb. čas obj. 3. os. j. č. („ji“) sloveso („vidět“)
- Ukázka skládání morfémů v korejské větě Kasidžiman… („Jde, ale…“):
-
ka- si- -džiman kořen slova („jít“) zdvořilostní vpona spojovací sufix („ale“)
- Ukázka skládání morfémů ve finském slově taloissammekinko? („také v našich domech?“):
-
talo- i- ssa- mme- -kin -ko kořen slova („dům“) množ. číslo pád inessiv („v“) přivlastňovací sufix („náš“) částicový sufix se zvláštním významem („také“) částicový sufix s tázacím významem („?“)
-
marka ja r sara sk t wa kořen podstatného jména („vesnice“) můj allativ kořen slovesa („jít“) průběhový čas 1. osoba fokus
Polysyntetické jazyky [editovat]
Polysyntetické jazyky jsou podtypem aglutinačních. Vyznačují se vyšším koeficientem syntézy a zpravidla mají shodu slovesa s více argumenty (aktanty) a derivační morfologii měnící rekurzivně slovní druh.
Sloveso se v polysyntetických jazycích morfologicky shoduje zpravidla s podmětem nebo agensem a s dalším argumentem valenčního rámce. Podle konkrétního jazyka se druhý argument s morfologickou shodou vybírá podle hierarchie životnosti nebo určitosti.
Polysyntetické jazyky se dělí na afixální a kompozitní. V afixálních jazycích obsahuje každé slovo pouze jednu autosémantickou složku (např. v kečujštině). Kompozitní jazyky mohou obsahovat více autosémantických složek v rámci jednoho slova (např. v mohavštině). Příkladem kompozitní výstavby slova je inkorporace (např. v eskymo-aleutských jazycích). Afixální jazyky se vyvinuly z kompozitních.
Příkladem polysyntetického jazyka jsou grónština či ajmarština, aglutinační jazyky nepolysyntetické jsou například turečtina nebo finština.
Literatura [editovat]
- Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Str. 75 a 482. Albatros, Praha, 1989.
