Aglutinační jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lingvistická typologie
Morfologická typologie
Analytický (izolační)
Syntetický
Flektivní
Introflektivní
Aglutinační
Polysyntetický
Afixální
Kompozitní

Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy (tj. předpony, přípony a vpony), které se přidávají ke kořenovému slovu. To je i rysem flektivních jazyků, ale na rozdíl od nich označuje jeden aglutinační afix většinou právě jednu gramatickou funkci. Například v češtině (flektivní jazyk) ve slově kozlů označuje přípona současně množné číslo a 2. pád. Naproti tomu v maďarštině (aglutinační jazyk) ve slově szomszédokra („na sousedy“) přípona -k (-o- je epentetický vokál) označuje množné číslo a další přípona -ra označuje pád odpovídající české předložce „na“.

Typové zastoupení v konkrétním jazyce není nikdy stoprocentní, a tak i v jazycích, které se nepovažují za převážně aglutinační, můžeme najít aglutinační rysy. Např. v češtině lze za aglutinační prohlásit předpony třetího stupně nej- a záporu ne-.

Aglutinační jazyky patří do skupiny syntetických jazyků. Výraz „aglutinační“ pochází z latinského agglutinare, což znamená slepit.

Typově převážně aglutinační jsou některé jazyky ugrofinské, turkické, drávidské, korejština, japonština a další.

  • Ukázka skládání morfémů ve svahilské větě Anamwona. („On ji vidí“):
a- na- mw- -ona
3. os. j. č. („on“) přít. průb. čas obj. 3. os. j. č. („ji“) sloveso („vidět“)
  • Ukázka skládání morfémů v korejské větě Kasidžiman… („Jde, ale…“):
ka- si- -džiman
kořen slova („jít“) zdvořilostní vpona spojovací sufix („ale“)
  • Ukázka skládání morfémů ve finském slově taloissammekinko? („také v našich domech?“):
talo- i- ssa- mme- -kin -ko
kořen slova („dům“) množ. číslo pád inessiv („v“) přivlastňovací sufix („náš“) částicový sufix se zvláštním významem („také“) částicový sufix s tázacím významem („?“)
  • Ukázka skládání morfémů v ajmarské větě Markajar sarasktwa… („Jdu do své vesnice“):
marka ja r sara sk t wa
kořen podstatného jména („vesnice“) můj allativ kořen slovesa („jít“) průběhový čas 1. osoba fokus

Polysyntetické jazyky[editovat | editovat zdroj]

Polysyntetické jazyky jsou podtypem aglutinačních. Vyznačují se vyšším koeficientem syntézy a zpravidla mají shodu slovesa s více argumenty (aktanty) a derivační morfologii měnící rekurzivně slovní druh.

Sloveso se v polysyntetických jazycích morfologicky shoduje zpravidla s podmětem nebo agensem a s dalším argumentem valenčního rámce. Podle konkrétního jazyka se druhý argument s morfologickou shodou vybírá podle hierarchie životnosti nebo určitosti.

Polysyntetické jazyky se dělí na afixální a kompozitní. V afixálních jazycích obsahuje každé slovo pouze jednu autosémantickou složku (např. v kečujštině). Kompozitní jazyky mohou obsahovat více autosémantických složek v rámci jednoho slova (např. v mohavštině). Příkladem kompozitní výstavby slova je inkorporace (např. v eskymo-aleutských jazycích). Afixální jazyky se vyvinuly z kompozitních.

Příkladem polysyntetického jazyka jsou grónština či ajmarština, aglutinační jazyky nepolysyntetické jsou například turečtina nebo finština.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Str. 75 a 482. Albatros, Praha, 1989.

Související články[editovat | editovat zdroj]