Nahuatl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nahuatl (nāhuatl, mexìcatlàtōlli, mācēhuallàtōlli)
Rozšíření: Mexiko

Počet mluvčích:

1,379 milionů

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: INALI (Instituto Nacional de Lenguas Indígenas)
Úřední jazyk: není úředním
Kódy
ISO 639-1: není
---
nah (B) nah (T)
SIL: různé
Wikipedie
nah.wikipedia.org
Počty mluvčích v jednotlivých státech Mexika.

Nahuatl [ˈnaːwatɬ], psáno též „náhuatl“, nebo také aztéčtina, je označení pro jazyk, respektive soubor 28 nářečí aztécké jazykové skupiny, rozšířený v horských částech centrálního Mexika v okolí hlavního města Ciudad de México. Podle oficiálních zdrojů jím hovoří na 1,5 milionu obyvatel (sčítání lidu z roku 2000 udává 1 448 936 mluvčích [1]), tento údaj je však pravděpodobně podhodnocený. Velká část mluvčích, 86 %, je bilingvních a hovoří tedy i španělsky. Nahuatl patří spolu s mayskými jazyky k nejpočetnějším představitelům domorodých řečí Severní Ameriky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nahuatl je součástí širší juto-aztécké jazykové rodiny, která se postupně rozšířila v oblasti na pomezí dnešního jihozápadu USA a Mexika. Takovými příchozími ze severu byli Toltékové, kteří ovládali střední Mexiko od 10. do 12. století a když další vlna jejich příbuzných založila počátkem 14. století v oblasti dnešního města Mexika aztéckou říši, byl nahuatl i jejím hlavním jazykem s rozvinutou poezií. Jako básníci prosluli mnozí aztéčtí velmoži, zvláště Nezahualcoyotl, vládce Texcoca. V tomto období existovaly i psané záznamy, které k zápisu jazyka používaly vlastní piktogramy, dodnes dochované v několika rozsáhlejších rukopisech ze 16. století (např. kodex Mendoza); šlo však více o prostředek uchovávání genealogií či astronomických pozorování než o plnohodnotné písmo jaké užívali Mayové. Po podrobení aztécké říše Španěly začala být používána latinka; nejstarší tištěnou knihou je dvojjazyčný katechismus z roku 1539, první mluvnice pochází z roku 1547. V tomto období byla také zapsána řada děl staré předhispánské poezie, o což se zasloužili zejména Bernardino de Sahagún a Juan Bautista de Pomar. I když se nahuatl udržel jako prostředek veřejné komunikace, užívaný katolickou církví, postupem času se rozpadl na řadu nářečí, mnohdy navzájem obtížně srozumitelných. Značný ústup ve prospěch španělštiny prodělal jazyk teprve v novém mexickém státě na sklonku 19. a v první polovině století 20. Až od 60. let začal být nahuatl v oblastech svého rozšíření péčí ministerstva školství znovu prosazován jako prostředek dvojjazyčné školní výuky.

Z nahuatlu pocházejí slova končící podobně jako jméno tohoto jazyka na -tl jako čokolatl - čokoláda, popokatepetl či třeba avokádo, chilli, kojot, ocelot, název Mexiko a mnoho dalších místních jmen v této oblasti.

Blízký nahuatlu je jazyk pipil v Salvadoru, ke velmi vzdáleným příbuzným patří jazyky hopi, šošonština a komančština v USA.

Jedná se o aglutinovaný jazyk, který tvoří slova příponami, předponami a spojováním slov.

Výslovnost[editovat | editovat zdroj]

c = k (před a, o), s (před e, i)
h = ʔ
hu = w
qu = k
tz = c
x = š
y = j
z = s

Abeceda[editovat | editovat zdroj]

a, c, e, h, i, l, m, n, o, p, q (jen před u), t, u (jen po h, q a také c), x, y, z.

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

nahuatl

Nochi tlācah īhuān cihuāh quipiyah māitl cualli tlācatizeh, nochi zan cē totlatēchpohuiltiliz īhuān titlatepanitalohqueh, yeh cah monequi cualli mā timohuicacah, mā timoīcnelicah, mā timotlazohtlācah īhuān mā timotlepanitacah.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V hieroglyfech se dochovalo několik kodexů. Literaturu v latince dělíme na poezii (cuicatl) a prózu (tlahtolli). Poezie byla udržována zpěvem a obecně rozlišujeme 5 žánrů:

  1. TEŌCUĪCATL – písně oslavující božstva.
  2. YĀŌCUĪCATL, CUĀUHCUĪCATL, ŌCĒLŌCUĪCATL – válečné písně.
  3. XŌPANCUĪCATL – písně jara.
  4. ICNOCUĪCATL – písně odříkání a meditace.
  5. AHUILCUĪCATL, CUĒCUEXCUĪCATL – písně rozkoše, radosti a smutku.

Prózu pak dělíme na:

  1. HUĒHUEHTLAHTŌLLI – stará slova o náboženství a morálce.
  2. TLAQUETZALLI – vyprávění:
    • TEŌTLAHTŌLLI – posvátné vyprávění.
    • IN YEH HUEHCAUH TLAHTŌLLI – etnogenetická a historická vyprávění.
    • ZĀZANILLI – legendární vyprávění.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]