Afix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Afix je jednotlivý morfém, který se připojuje k základnímu morfému slovakořenu nebo kmeni. Afixy se používají k odvozování slov (derivativní afixy) nebo k vyjadřování mluvnických kategorií při skloňování a časování (flektivní afixy).

Typy afixů[editovat | editovat zdroj]

Podle toho, v jaké pozici se afixy připojují se rozlišují:

  • prefix (předpona) – připojuje se před jiný morfém;
  • sufix: – připojuje se za jiný morfém
  • infix (vpona) - vkládá se do jiného morfému;
  • cirkumfix – připojuje se před i za jiný morfém;
  • interfix – spojení dvou částí složených slov.

Afixy v češtině[editovat | editovat zdroj]

V tvarosloví češtiny se rozlišují:

  • prefixy (předpony) – slouží především k odvozování nových slov (derivativní). Výjimečně mohou mít i flektivní funkci, např. předpona po-/pů- při tvoření budoucího času některých nedokonavých sloves (jet – pojedu, jít – půjdu);
  • sufixy (přípony) – používají se jak derivativní (přípony), tak i flektivní (koncovky), přičemž platí zásada jediné koncovky, neboť koncovka v češtině vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou. Řídce se užívají i postfixy, které se vkládají až za koncovku, nejčastěji -s (psals) a (toť)[1]
  • infixy (vpony) – mají v češtině zejména funkci spojovací, například mezi kmenem a sufixy.
  • za cirkumfix se v češtině považuje kombinace předpony a přípony při tvoření 3. stupně přídavných jmen a příslovců, např. nej- + krásn|ý + -ější > nejkrásnější
  • nejčastějším interfixem je -o-: modr|ý + -o- + bílý > modrobílý

Příklady:

  • Slovo ne-hoř-l-av-ý obsahuje předponu (prefix) ne~, kořen ~hoř~, vponu (infix) ~l~, příponu ~av~ a koncovku ~ý (~av~ a ~ý jsou sufixy).
  • O děd-ečk-ovi-s nemluvil. Ke kořenu (radix) děd je připojena deminutivní přípona ~ečk~, koncovka ~ovi~ a postfix ~s.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha : Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 273.