Afix
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Afix je jednotlivý morfém, který se připojuje k základnímu morfému slova – kořenu nebo kmeni. Afixy se používají k odvozování slov (derivativní afixy) nebo k vyjadřování mluvnických kategorií při skloňování a časování (flektivní afixy).
[editovat] Typy afixů
Podle toho, v jaké pozici se afixy připojují se rozlišují:
- prefix (předpona) – připojuje se před jiný morfém;
- sufix (přípona nebo koncovka) – připojuje se za jiný morfém;
- infix (vpona) - vkládá se do jiného morfému;
- cirkumfix – připojuje se před i za jiný morfém;
- interfix – spojení dvou částí složených slov.
[editovat] Afixy v češtině
V tvarosloví češtiny se rozlišují:
- prefixy (předpony) – slouží především k odvozování nových slov (derivativní). Výjimečně mohou mít i flektivní funkci, např. předpona po-/pů- při tvoření budoucího času některých nedokonavých sloves (jet – pojedu, jít – půjdu);
- sufixy (přípony) – používají se jak derivativní (přípony), tak i flektivní (koncovky), přičemž platí zásada jediné koncovky, neboť koncovka v češtině vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou.
- infixy (vpony) - mají v češtině zejména funkci spojovací, například mezi kmenem a sufixy.
Příklad:
Slovo ne-hoř-l-av-ý obsahuje předponu (prefix) ne~, kořen ~hoř~, vponu (infix) ~l~, příponu ~av~ a koncovku ~ý (~av~ a ~ý jsou sufixy).
