Gramatika
V lingvistice je gramatika neboli mluvnice soubor logických a strukturních pravidel, kterými se řídí stavba vět, větných členů a slov v určitém přirozeném jazyce. Termín také označuje studium těchto pravidel, takovýto obor pak zahrnuje morfologii a syntax, spolu s fonetikou, fonologií, sémantikou a pragmatikou.
Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).
Obsah |
Záměna s pravopisem[editovat]
V běžném mluveném jazyce se v souvislosti s chybami v textu často zaměňuje gramatika a pravopis, když se pravopisná chyba nazývá chybou gramatickou. Jde o základní nepochopení samé podstaty věci: gramatická chyba je chyba systému jazyka, v praxi se s ní setkáváme hlavně u cizinců, neboť rodilý mluvčí se gramatických chyb zpravidla nedopouští[zdroj?] (jde o chyby typu Dědeček kouřila dýmku (místo kouřil) či Bylo tam pět chlapci (místo chlapců). Kdežto pravopisná chyba je chyba v soustavě pravidel pravopisu, např. v l-ových příčestích, v interpunkci, v psaní mě/mně apod. (ženy byli; Po schodech šli dva malíři, kteří nesli štětky s barvou, (!) a tři uklízečky; mluvili o mě...).[zdroj?]
Etymologie[editovat]
Slovo gramatika pochází z řeckého γραμματικὴ (grammatikē), což znamená umění psát.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grammar na anglické Wikipedii.
