Eskymácko-aleutské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eskymácko-aleutské jazyky

Červeně je vyznačeno rozšíření aleutských, modře pak eskymáckých jazyků.
Červeně je vyznačeno rozšíření aleutských, modře pak eskymáckých jazyků.

Rozšíření: Kanada, Grónsko, Aljaška, východní cíp Sibiře
Počet mluvčích: zhruba 110 000

Počet jazyků:

9

Klasifikace:

Dělení:

Dělení:

Eskymácko-aleutská jazyková rodina je skupina jazyků rozšířená především v Kanadě, Grónsku, na Aljašce, na Čukotce a na přilehlých ostrovech. Nejvýznamnějším jazykem této rodiny je bezpochyby inuitština a její dialekty, které jsou v některých regionech Kanady a v Grónsku uznávány i jako úřední jazyk.

Eskymácko-aleutské jazyky se do Ameriky pravděpodobně rozšířily v poslední předkoloniální vlně migrace přibližně před 4 000 lety ze Sibiře. Zde se také obvykle hledají spřízněné jazykové rodiny, nejčastěji čukotsko-kamčatské jazyky, se kterými bývají řazeny do skupiny tzv. paleoasijských jazyků.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Někdy klasifikována jako samostatný eskymácký jazyk (rovnocenný yupickým a inuitským jazykům), někdy řazena k yupickým jazykům

Související články[editovat | editovat zdroj]