Typologická klasifikace jazyků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lingvistická typologie

Typologická klasifikace jazyků pojednává o způsobech dělení různých typů jazyků podle různých hledisek. Nejvíce propracovaná je morfologická typologie, jazyky je však možné rozlišovat například i z hlediska fonologie, syntaxe, pravopisu atd.

Přiřazení jazyka k určitému typu se děje podle převládajícího rysu. Je běžné, že se v jazyce vyskytují i rysy charakteristické pro jiný jazykový typ.

Morfologická typologie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Morfologická typologie jazyků.

Jazyky se tradičně dělí na:

U prvních tří typů se vyjadřují syntaktické vztahy ve výpovědích především pomocí bohatství tvarů (ohýbání, tj. skloňování a časování). Izolační jazyky mají tuto možnost omezenou, syntaktické vztahy vyjadřují slovosledem.

Syntaktická typologie[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska syntaxe se jazyky dělí zejména podle slovosledu, který může být buď volný, nebo pevný – tj. rozlišuje se, do jaké míry je pevně dáno postavení jednotlivých členů ve větě (výpovědi). Míra volnosti slovosledu obvykle souvisí s morfologickým typem jazyka. Volný slovosled je charakteristický pro jazyky s bohatou flexí (flektivní a aglutinační). Pevný slovosled mají především izolační jazyky.

Podle převládajícího pořadí větných členů se jazyky dělí do těchto slovosledných typů:

  • SVO
  • SOV
  • VSO
  • VOS
  • OSV
  • OVS

S = podmět (subjekt), V = přísudek, tedy sloveso (verbum), O = předmět (objekt)

Fonologická typologie[editovat | editovat zdroj]

Fonologie dělí jazyky z různých hledisek:

Literatura[editovat | editovat zdroj]