Staroturečtina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Staro-turečtina také Orchonská turečtina[1] (Východní staro-turečtina, Stará ujgurština) je nejstarší doložená forma turkičtiny, nalezená v Turkuckých a Ujgurských nápisech z doby mezi 7. - 13. stoletím.[2] Jedná se o nejstarší doložený člen jihovýchodní (Ujgurské) turkické větve, který existuje v současné Čagatajštině: Ujgurském a Západo Jugurském jazyce.

Staro-turečtina je doložena v mnoha skriptech, včetně Orchonsko-Jenisejských runiformních skriptech, Staro-ujgurské abecedy (forma Sogdijské abecedy), skriptu Brahmi a Manichejské abecedy.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Zdroje staro-turečtiny jsou rozděleny do tri skupin:

  • 7. - 10. století; Orchonské nápisy v Mongolsku a Jenisejské pánve (Orchonská turečtina, nebo skutečná Staro-turečtina).[3]
  • 9. - 13. století; Ujgurské rukopisy ze Sin-ťiangu, (Stará ujgurština), v různých skriptech včetně Brahmi, Manichejské, Syrské a Ujgurské abecedy.[3]
  • 11. století; Karachánidské rukopisy, většinou psané v arabském skriptu (Karachánidská turečtina). Karachánidská skupina obsahuje 6.500 básní Qutaδγu bilig "moudrost, která přináší štěstí", což je arabsko-turkický slovník a "přehled turkických dialektů" od Mahmuda al-Kashgari. Tato větev je někdy nazývána jako Středo-turečtina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wolfgang-Ekkehard Scharlipp Die frühen Türken in Zentralasien , S. 68f. - diese Benennung geht zurück auf Talat Tekin und auf Vilhelm Thomsen, dem Entzifferer der Orchon-Inschriften
  2. Prof. Dr. Muharrem Ergin, Türk Dil Bilgisi, Bayrak Basım/Yayım/Tanıtım, İstanbul, 2002, s. 14
  3. a b Scharlipp, Wolfgang (2005). Die alttürkische Literatur, p.11 ff. Verlag auf dem Ruffel, Engelschoff. ISBN 3-933847-14-1.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]