Mustafa Kemal Atatürk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mustafa Kemal Atatürk

Mustafa Kemal Atatürk, narozený jako Mustafa ibn Ali, později znám jako Mustafa Kemal, Kemal Paša a Ghazi Kamal Paša, (19. května 1881, Soluň10. listopadu 1938, Istanbul) byl turecký vojevůdce a státník, zakladatel a první prezident Turecké republiky (1923).

Mládí a vojenská dráha[editovat | editovat zdroj]

Když se v tehdy osmanské, dnes řecké, Soluni jako syn celníka narodil, byl pojmenován Mustafa ibn Ali (Mustafa, syn Alího), druhé jméno Kemal získal až ve škole. Mnohem později (1934) se ještě za svého života dočkal čestného příjmení Atatürk (Otec Turek - většinou nepřesně interpretováno jako Otec Turků).

Malý Mustafa ibn Ali byl synem soluňského celníka Aliho Rhizy a jeho manželky Zubeidy. Rodina patřila svým společenským postavením k rodinám nižšího úřednictva. Jako Turci byli navíc v Soluni vystaveni opovržení ze strany ostatních etnik – především Řeků a arabských a arménských obchodníků. Otec Ali Rhiza opouští nevýnosný úřad a věnuje se obchodu se dřevem. Obchodníkem se má stát i Mustafa, ale proti se postaví matka, která chce aby jejich syn studoval církevní školu s výukou koránu. Mustafa nastupuje do církevní školy, ale otec ho po pár dnech přihlásí do školy světské. Krátce poté otec umírá, rodina je finančně na dně a Zubeida odchází s dětmi na venkov k příbuzným. Mustafa a jeho starší sestra od té doby nechodí do školy, ale pracují jako pomocná síla na usedlosti svého strýce. Ve dvanácti letech se vrací do Soluně, kde v roce 1893 uspěl v přijímacích zkouškách na vojenskou školu a posléze pokračoval do vojenských škol v Monastiru (1895) a Istanbulu (1899). O tři roky později byl přijat na istanbulskou vojenskou akademii, kterou v roce 1905 absolvoval s velmi dobrým prospěchem v hodnosti kapitána. Již tehdy se zajímal o politické dění a angažoval se jako mladý důstojník v mladotureckém hnutí, které vyústilo v revoluci, která svrhla sultána Abdulhamida II.Během italsko-turecké války odrazil jako velitel posádky přístavu Tobrúk italský výsadek, což byl jeden z mála úspěchů osmanské armády. Za 1. světové války roku 1915 sehrál jako velitel 19. divize rozhodující úlohu při obraně poloostrova Gallipoli proti dohodovému výsadku. Jako Mustafa Kemal Paša se rázem stal národním hrdinou. To mu později umožnilo postavit se proti sultánovi, vyhlásit zrušení Osmanské říše a postavit se do čela odporu proti západním mocnostem, jež měly v úmyslu Turecko rozdělit dle sèvreské mírové smlouvy se sultánem z roku 1920. Své vojenské nadání osvědčil, když v létě 1922 porazil řecká vojska na řece Sakarya a ubránil tak existenci Turecka v jeho dnešních hranicích.

Modernizace nového tureckého národního státu[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Osmanské říše se jako generál stal prezidentem a vyhnal ze země sultána Mehmeta VI. Po sultánově odchodu převzal sultánův synovec Abdul Mešid titul chálify, čímž se stal duchovním vůdcem sunnitských muslimů. Mustafa Kemal si dovolí neuvěřitelnou věc a vyhostí ze země i Abdula Mešida. Všichni muslimové jsou tímto činem pobouřeni a jejich nenávist ještě podporují hodžové, vesničtí duchovní. Mustafa Kemal se ale nezalekne a radikální změny pokračují. Zakáže mužům nosit tradiční fezy a nakáže nahradit je klobouky se širokou krempou. I to byl pro věřící tvrdý zásah do života. Muslim totiž žije tak, aby ho mohl Bůh kdykoliv vidět. Evropský klobouk s krempou považují muslimové za neuctivý k Bohu, jelikož krempa zastiňuje tvář a skrývá ji před Bohem. Mustafa Kemal dává najevo své opovržení islámem i veřejně, když prohlašuje, že: „islám je dobrý nanejvýš pro změkčilé Araby, nikoli však pro Turky, kteří jsou dobyvatelé a muži“ nebo také: „Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy.“. Jednalo se o zcela neslýchané a urážlivé výpady proti pravidlům muslimského života, který se řídil islámem a právem šaría. Korán a šárija určovaly do té doby pravidla pro všechny oblasti života a provázely muslima od narození až do hrobu. Reformy Mustafa Kemala samozřejmě neučinily z Turků ateisty, ale duchovní činitelé postupně ztráceli vliv na veřejný život a politiku. Dervišské kláštery jsou uzavřeny, kázání duchovních kontroluje policie a zákony určuje stát, který se inspiruje evropským právním systémem. Jedním z prvních kroků po vyhnání sultána bylo také přemístění hlavního města Turecka z Istanbulu do Ankary: turecké hlavní město nemělo být vystaveno útokům cizích námořních flotil, zejména však mělo být skončeno s tradicemi a minulostí Otomanské říše. Z Ankary, která byla do té doby známá jen chovem angorských koček, se tak do roku 1960 stalo velkoměsto. (Dnes má Ankara 3,5 milionu obyvatel.) V roce 1923 Mustafa Kemal vyhlásil republiku tím, že zrušil chalífát. I jeho další reformy sloužily jednoznačné orientaci nové republiky na Evropu. Mustafa Kemal laicizoval a sekularizoval společnost (islám přestal být státním náboženstvím). V roce 1926 Turecko upustilo od islámského kalendáře a symbolicky tak přestoupilo ze 14. století do století dvacátého. Letopočet už nezačínal rokem útěku Mohameda do Medíny, ale narozením Krista. Hodiny se přestaly počítat od východu slunce do západu, ale počítaly se od půlnoci do půlnoci. Orientální systém měr a vah byl nahrazen desítkovým.

Roku 1928 zahájil Atatürk velkou reformu turečtiny. Místo tehdy obvyklého užívání elitní otomanštiny (silně ovlivněné perštinou a arabštinou) zavedl jako státní jazyk lidovou turečtinu; od té doby Turci také používají upravenou latinku s některými přidanými znaky, která nahradila arabské písmo. Celý národ musí znovu chodit do školy, aby se nové písmo naučil. Pro děti je zavedena všeobecná povinná školní docházka. Tím také výrazně napomohl ke zvýšení gramotnosti obyvatelstva. Arabská jména jsou nahrazena tureckými, a to jak jména osob tak i měst. Sám Mustafa Kemal se přejmenuje z arabského Kemal (Dokonalý) na turecké Kamal (Pevnost). Nově se zavádí také příjmení (rok 1934), která se dědí po otci, tak jako v Evropě. Ghazi Mustafa Kamal Paša se nechává Velkým národním shromážděním poctít a přijímá příjmení Atatürk (Otec Turek - většinou nepřesně interpretováno jako Otec Turků).

Práva žen[editovat | editovat zdroj]

Mustafa Kemal Atatürk a Lâtife Uşaklıgil, během cesty (1923).

Mustafa Kemal Atatürk vyhlásil také nový rodinný zákon, v němž prohlásil, že žena patří jen sama sobě a není majetkem svého muže, jak tomu až dosud bylo. Má stejná práva jako muž a muž může nadále mít jen jednu manželku. Atatürk sám projíždí zemí a spolu se svou manželkou Latife osobně vyhlašují tento zákon. Manželství s emancipovanou a ve Francii vystudovanou Latife vydrží ale Atatürkovi jen jeden rok. V roce 1925 se vzali a 1926 rozvedli. Pro ženy byl zrušen příkaz nosit šátek (jeho nošení bylo původně zakázáno, později byl zákaz zmírněn). Dodnes tento zákaz platí na universitách a pro státní úředníky při výkonu jejich povolání. Bylo doporučeno nosit západní šaty, především pak získaly ženy volební právo stejně jako muži, čímž Turecko o řadu let předběhlo i takové západní země jako Francii či Švýcarsko.

Tvrdé metody[editovat | editovat zdroj]

Reforem v zemi bylo dosaženo nátlakem a často i násilím. Je překvapivé, že i přes tento fakt většina Turků Atatürka dodnes uctívá a jeho reformy jsou stále živé. Přesto ale i v dnešním Turecku sílí snaha islámských fundamentalistů po návratu země do doby před reformou, do doby, kdy byl jediným zákonem v zemi Korán. Atatürk byl příznivcem národního darwinismu a zastával názor, že právo na existenci mají jen silné národy. Také proto ho velmi obdivoval Adolf Hitler. Srovnávání se svým obdivovatelem ale Atatürk odmítal a považoval za těžkou urážku. Prohlásil: „Já jsem zotročený národ přivedl ke svobodě, zatímco Hitler svobodný národ zotročil.“ Během doby národního socialismu v Německu pozval do Turecka německé vědce židovského původu, kteří na universitách v Istanbulu a Ankaře našli útočiště před pronásledováním.

Atatürk a dnešní Turecko[editovat | editovat zdroj]

Mustafa Kemal Atatürk zemřel (na cirhózu jater) roku 1938 a na jeho počest mu bylo roku 1953 vybudováno v Ankaře mauzoleum. Pro Turky je Kemal velkou autoritou a je považován za otce národa (Ata-türk znamená „Otec Turek“ - většinou nepřesně interpretováno jako „Otec Turků“). Dnes stojí téměř v každém městě jeho socha, jedno město v zemi se dokonce jmenuje Mustafakemal a Atatürk je zobrazen na všech bankovkách nových tureckých lir.

Kemal Atatürk nepožívá velké autority jen mezi obyvatelstvem, ale jako bývalý voják a generál zejména i v armádě, která se cítí být povinna bránit Atatürkem prosazené principy. To vedlo v minulosti k tomu, že na jedné straně se turecká armáda postavila pokusům o islamizaci státu, na druhé straně – v rámci myšlenky jednotného státu – ale i všemu, co tuto jednotu v jejích očích ohrožovalo (kurdská otázka). Vliv armády na politické dění v Turecku je dodnes neobvykle silný.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu