Mohamed

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mohamed
Kaligrafie Mohamedova jména
Kaligrafie Mohamedova jména
Narození 22. dubna 0571
Mekka
Úmrtí 11. června 0632 (ve věku 61 let)
Medína
Etnikum Banú Hášim
Povolání Kupec a prorok
Ocenění The 100
Nábož. vyznání islám
Manželka Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq263791, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1943555, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq3595927, Áiša, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq144396, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq263829, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq144394, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq42104, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2138599, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq465845, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq263779, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq3303021 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq42034
Děti Ibrahim ibn Muhammad, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1164707, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2300129, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2426845, Fátima a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq784324
Rodiče Abd Alláh ibn Abd al-Muttalib a Amina bint Wahb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mohamed, též zvuk Muhammad (arabsky محمد‎‎), plným jménem Muhammad ibn Abdilláh ibn Abdilmuttalib[1], (570[1] Mekka8. června 632 Medína, oblast Hidžáz, dnešní Saúdská Arábie) byl náboženský a politický vůdce a poslední prorok islámu, který je muslimy považován za poslední krok zjevování monoteistického náboženství, jehož dřívější verze byly učeny Abrahámem, Mojžíšem, Ježíšem a ostatními předcházejícími proroky. Většina nemuslimů ho obecně pokládá za zakladatele náboženství islámu.

Narodil se roku 570 v Mekce; pocházel z rodu Hášimovců a kmene Kurajšovců. Záhy osiřel a byl vychován svým strýcem Abú Tálibem. Věnoval se obchodování a ve věku 25 let se oženil s Chadídžou. Ve věku 40 let obdržel při meditaci v jeskyni první zjevení od archanděla Džibríla (Gabriela). Tři roky po prvním zjevení začal Mohamed v Mekce kázat o víře v jediného Boha (Alláha), který nevěřící po smrti trestá a věřící odměňuje.

Kvůli perzekuci ze strany bohatých mekských rodů byl Mohamed spolu s hrstkou svých následovníků donucen emigrovat do Jathribu (později známého jako Medína), což mu umožnilo stát se vůdcem první otevřeně muslimské komunity. Následovala válka mezi Mekkou a Medínou, ve které nakonec byli muslimové vítězní. Vojenská organizace, zlepšená těmito střety, se stala základem k dobytí ostatních arabských pohanských kmenů. V době Mohamedovy smrti již byla Arábie sjednocena novým náboženstvím. Mohamed po sobě nezanechal žádné přímé následovníky, což bylo později příčinou rozdělení muslimské obce na šíity a sunnity.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že Mohamed ibn Abdulláh byl obchodníkem, který, vzhledem k své práci, byl široce zcestovalý. Rané muslimské zdroje podávají zprávu o tom, že v roce 610, kdy bylo Mohamedovi čtyřicet let, měl, v průběhu meditace v jeskyni poblíž Mekky, vidění. Sám Mohamed později svým soukmenovcům popsal svou zkušenost jako návštěvu archanděla Gabriela, který mu nařídil zapamatovat si a recitovat verše, později uspořádané do koránu. Gabriel mu měl sdělit, že si jej Bůh (Alláh) vybral jako posledního proroka pro lidstvo. Později rozvinul své poslání proroka veřejným přednášením o striktním monoteismu a předvídáním Soudného dne pro hříšníky a nevěřící modloslužebníky, jakým byli například členové jeho kmene a jeho mekkánští sousedé. Mohamed byl úspěšným náboženským i politickým vůdcem. Nezavrhl zcela judaismus a křesťanství – dva další monoteistické systémy, známé v Arábii již dříve – řekl, že byl Bohem poslán, aby zdokonalil a dokončil jejich učení. Mezi některými lidmi získal rychle své stoupence, nicméně většina jeho učení zamítala, pokládaje ho za podvodníka a lháře. Roku 622 byl přinucen k úniku z Mekky (takzvaná Hidžra) a usadil se spolu se svými stoupenci v městě Jathrib (dnes známém jako Medína). V Medíně vznikla pod jeho vedením obec muslimů (stoupenci z Mekky a jathribští Arabové). Jeho vojenské a politické úspěchy v zápase s odpůrci islámu přiměly Mekské k válce, která vyústila v jejich kapitulaci a k přijetí islámu (v roce 630). Ovládnutí Mekky vedlo k širokému přistupování kočovných kmenů k medínské obci muslimů, k dobytí Arabského poloostrova a proběhlo i několik výprav na sever, směrem k Sýrii a Palestině.

Islámská říše se, pod vedením Mohamedových bezprostředních nástupců, rozšířila do Palestiny, Sýrie, Mezopotámie, Persie, Egyptu, Severní Afriky (Maghreb) a Španělska. Pozdější dobytí, obchodní kontakty muslimů s nemuslimy a misijní činnost rozšířily islám do velké části světa.

Jak o Mohamedovi víme?[editovat | editovat zdroj]

Nám dostupné zdroje o Mohamedovi jsou především korán, biografie zvané „síra“ a sbírky hadís. Korán sice není Mohamedovým životopisem, nicméně přináší některé informace o jeho životě. Nejstaršími dochovanými životopisy jsou Život Božího apoštola od Ibn Isháqa (z roku 768), editovaná Ibn Hišamem (833) a Mohamedův životopis od al-Waqidiho z roku 822. Ibn Isháq sepsal své dílo přibližně 120 až 130 let po Mohamedově smrti. Poslední typ zdroje, sbírky hadís, nejsou, stejně jako korán, životopisem samy o sobě. Jsou to příběhy o slovech a činech Mohameda a jeho společníků.

Někteří skeptičtí badatelé (Goldhizer, Schacht, Wansbrough, Cook, Crone, Rippin, Berg a další) mají silné pochybnosti o pravdivosti těchto zdrojů, speciálních sbírek hadís. Jejich argumentem je, že v době, kdy byly ústní tradice sebrány, byly muslimské komunity roztříštěny na rivalské sekty a myšlenkové školy. Každá ze sekt a škol měla své vlastní, často protikladné, tradice toho, co Mohamed a jeho společníci vykonali a řekli. Počet tradic narůstal a muslimští učenci vyvinuli značné úsilí o očištění od příběhů, které považovali za podvržené. Tradicionalisté spoléhají na úspěch jejich snažení, skeptici soudí, že tato otázka musí být znovu otevřena použitím moderních metod.

Muslimští a stejně tak i nemuslimští badatelé souhlasí, že ve sbírkách hadís je mnoho neautentických tradic zaměřených na Mohamedův život. (Ovšem většina těchto tradic je muslimskými klerikálními autoritami považována „slabá“, pouze pár sbírek hadís je bráno jako věrohodné – „sahih“.) Koránští muslimové považují všechny sbírky hadís za nevěrohodné.

Životopisné údaje, uvedené v Přehledu, nejsou přesto obecně napadány. Tradicionalisté, muslimové i nemuslimové, vytvářejí daleko detailnější obrázek Mohamedova života, jak je popsáno níže.

Život Mohamedův[editovat | editovat zdroj]

Mohamedův rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Podle tradice Mohamed sleduje svůj původ zpět až k Adnanovi, kterého severní Arabové považovali za svého společného předka. Naopak Adnan by měl být potomek Išmaela, syna Ibrahima (Abraháma), přesto přesný Mohamedův rodokmen je sporný. Mohamedův rodokmen po Adnana je následující:

Muhammad ibn Abd Allah ibn Abd al-Muttalib (Shaiba) ibn Hashim (Amr) ibn Abd Manaf (al-Mughira) ibn Qusai (Zaid) ibn Kilab ibn Murra ibn Ka'b ibn Lu'ay ibn Ghalib ibn Fahr (Quraish) ibn Malik ibn an-Nadr (Qais) ibn Kinana ibn Khuzaimah ibn Mudrikah (Amir) ibn Ilyas ibn Mudar ibn Nizar ibn Ma'ad ibn Adnan. (ibn = „syn“ v arabštině; alternativní jména lidí s dvěma jmény jsou uvedena v závorkách).

Jeho přízvisko bylo „Abul-Qasim“, „otec Kásima“, po narození jeho prvního, jen krátce žijícího syna.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Mohamed se narodil do zámožné rodiny (pocházející z rodu Hášimovců, málo významné větve kmene Kurajšovců), usazené v severoarabském městě Mekka. Někdo počítá jeho narození na 20. dubna 570, šiité věří, že to byl 26. duben a někdo posouvá rok až na 571; tradice jej umisťuje do Roku slona. Mohamedův otec Abdullah zemřel ještě před jeho narozením, takže malý chlapec byl vychováván svým dědečkem z otcovy strany, Abd al-Muttalibem. Tradice praví, že byl jako dítě dán k beduínské kojné Halimě, jelikož se věřilo, že pouštní život je pro děti bezpečnější a zdravější. V šesti letech Mohamed ztratil matku Aminu a v osmi i svého dědečka. Kvůli tomu Mohamed přešel do péče svého strýce Abu Táliba, nového vůdce Hášimovců.

Mekka byla prosperujícím komerčním centrem, z velké části díky kamenné svatyni zvané Ka'ba, která sloužila mnoha různým modlám a bůžkům. Obchodníci z nejrůznějších kmenů mohli během poutní sezóny navštěvovat Mekku a v bezpečí obchodovat, jelikož v tu doby byly všechny mezikmenové konflikty zakázány.

Jako náctiletý začal Mohamed doprovázet svého strýce na obchodních cestách do Sýrie. Stal se tak na poměry své doby velmi zcestovalým a znalým cizím poměrům.

Střední léta[editovat | editovat zdroj]

Jednou z Mohamedových zaměstnavatelek byla Chadídža, zámožná, tehdy čtyřicetiletá vdova. Mladý, pětadvacetiletý Mohamed na ni natolik zapůsobil, že mu roku 595 nabídla manželství. Touto svatbou se z něj stal zámožný muž. Podle arabských zvyků dědili pouze prvorození, takže Mohamed nezískal žádné dědictví ani po svém otci, ani po dědečkovi.

Ibn Ishaq zaznamenává, že Chadídža Mohamedovi porodila pět dětí, jednoho syna a čtyři dcery. Všechny jejich děti se narodily ještě předtím, než Mohamed začal kázat islám. Syn Qasim zemřel ve dvou letech. Jeho dcery se prý jmenovaly Zainab, Ruqayyah, Umm Kulthum a Fátima.

Šíité tvrdí, že Mohamedova je pouze dcera Fátima a že ostatní dcery jsou buď Chadídžiny děti z předchozího manželství, nebo děti její dcery.

Mohamedova časomíra
Důležitá data a místa v Mohamedově životě
c. 570 Možné narození (20. dubna): Mekka
570 Konec staré vyspělé kultury jižní Arábie
570 Neúspěšný habešský (etiopský) útok na Mekku
576 Smrt matky
578 Smrt dědečka
c. 583 Vydává se na obchodní cestu do Sýrie
c. 595 Potkává a žení se s Chadídžou
610 První zprávy o koránském zjevení: Mekka
c. 610 Objevuje se jako prorok Islámu: Mekka
c. 613 Začíná veřejná kázání: Mekka
c. 614 Začíná shromažďovat své stoupence: Mekka
c. 615 Emigrace muslimů do Habeše (Etiopie)
616 Začíná bojkot klanem Banu Hašima
c. 618 Medínská občanská válka: Medína
619 Končí bojkot klanem Banu Hašima
c. 620 Isra a Mirádž
c. 620 Konverze kmenů na islám: Medína
622 Emigrace do Medíny (Hidžra)
622 Převzetí vedení v Medíně (Jathribu)
c. 622 Kázání proti Ka'bskému panteonu: Mekka
622 Mekkánci napadají Mohameda
c. 622 Konfederace muslimů a dalších klanů
c. 623 Ustanovení Medíny
624 Bitva u Badru, muslimové porážejí Mekkánce
625 Bitva u Uhudu
c. 625 Vyhnání židovského kmene Banu Nadir
626 Napadení Dumat al-Džandal: Sýrie
c. 627 Neúspěšné nepřátelské obležení: Medína
627 Bitva al-chandáq
627 Zničení židovského kmene Banu Qurajza
c. 627 Podrobení Bani Kalb: Dumat al-Džandal
c. 627 Spojení islámu: Medína
628 Dohoda z Hudajbíje
c. 628 Získán přístup k mekkánské svatyni Ka'ba
628 Dobytí židovských oáz: Bitva o Chajbar
629 První pouť do Mekky
629 Neúspěšný útok na Byzantskou říši: Bitva u Mu'ta
630 Útok a dobytí Mekky bez krveprolití
c. 630 Bitva u Hunajn
c. 630 Obležení al-Ta'if
630 Ustanovena teokracie: Mekka
c. 631 Podmanění kmenů na Arabském poloostrově
c. 632 Útok na Ghassanids: Tabuk
632 „Rozlučková" pouť do Mekky
632 Umírá (8. června): Medína
c. 632 Kmenová rebelie napříč Arábií
c. 632 Abú Bakr (Chalífa) obnovil teokracii

První zjevení[editovat | editovat zdroj]

Mohamed měl přemýšlivý rozmar a běžně trávil noci v jeskyni Hira, blízko Mekky, meditacemi a přemýšlením. Okolo roku 610 měl v průběhu meditace vidění archanděla Gabriela a slyšel hlas, který mu, podle koránu, sdělil toto: „Přednášej ve jménu Pána svého, který člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán Tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ (Korán 96:15: Kapka přilnavá; český překlad: Ivan Hrbek, 1972).

Toto první zjevení Mohameda silně rozrušilo, ale jeho žena Chadídža ho ujistila, že se jednalo o pravdivou vizi a stala se jeho prvním stoupencem. Brzy byla následována svým desetiletým synem Alím ibn Abí Tálibem a Abú Bakrem, kterého sunnité prohlašují za nejbližšího Mohamedova přítele.

Až do své smrti Mohamed přijímal častá další zjevení, přestože zde je poměrně velká mezera mezi prvním zjevením a dalšími. Toto ticho ho zneklidňovalo, dokonce se obával o své duševní zdraví, a to až do zjevení súry 93 (Denní jas), jejíž slova přinesla povzbuzení a ujištění.

Okolo roku 613 Mohamed začal šířit své slovo mezi lid. Většina lidí, která ho slyšela, ho prostě ignorovala, část se mu vysmála. Přesto mu někteří uvěřili a připojili se k jeho nepočetné skupině.

Odmítnutí[editovat | editovat zdroj]

S tím, jak se počet Mohamedových přívrženců zvyšoval, začínal být nebezpečím pro místní kmeny a vládce města. Ostatně jejich bohatství tkvělo v Ka'bě, svatostánku mnoha různých bohů, ústředním místě duchovního života Mekky. Pokud by zavrhli své modly, jak kázal Mohamed, znamenalo by to konec poutníkům, obchodu a nakonec i bohatství. Jeho kritika mnohobožství byla zvláště útočná vůči jeho vlastnímu kmeni Kurajšovců, jelikož právě oni byli strážci Ka'by. Mohamed byl spolu se svými stoupenci pronásledován. Někteří uprchli do Habeše (dnešní Etiopie) a založili zde malou kolonii.

Několik súr je datováno z tohoto období a ukazuje tehdejší situaci – například 111. (název je Zhyňte, nebo též Palmová vlákna), 104. (Pomlouvač) a části 19. (Marie), 21. (Proroci), 109. (Nevěřící) a 80. (Zakabonil se). V této době se též odehrál příběh tzv. Satanských veršů. Ty měly obsahovat ústupek vůči mekkánskému polytheismu, jelikož v nich byla zahrnuta možnost přímluvy „nižších bohů“ u Alláha. To by Mohamedovi umožnilo zachovat mír se svými sousedy, nicméně Mohamed tyto verše později odvolal a prohlásil je za Satanovo vnuknutí. Později byla též rozvedena teorie veršů zrušených a zrušujících. Někteří badatelé však pochybují, že tyto verše vůbec byly součástí koránu a muslimové zpochybňují věrohodnost tohoto příběhu. Přesto se však objevuje již velmi brzy a není pravděpodobné, že by si bezprostřední následníci Mohameda takovýto projev slabosti Proroka vymysleli.

Roku 619 umírá Mohamedova žena Chadžídža i strýc Abú Tálib – tento rok je znám jako „rok truchlení“. Nový vůdce Mohamedova klanu zrušil ochranu nad ním. Muslimové byli nuceni snášet hlad a pronásledování.

Isrá a Mi'rádž[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Isrá a Mi'rádž

Okolo roku 620 měl Mohamed podniknout noční výpravu (Isru) a měl být vzat na nebesa (Mi'rádž). Isrá je arabský výraz pro údajnou zázračnou noční pouť z „Mešity vznešené“ (Masdžid al-haram) do „Mešity nejvzdálenější“ (Masdžid al-Aqsá), kterou Sunna později vyložila jako cestu z Mekky do Jeruzaléma, přesněji na Chrámovou horu, odkud měl vystoupit na nebesa, navštívit ráj a peklo a promluvit s Alláhem a staršími proroky.

Hidžra[editovat | editovat zdroj]

Do roku 622 se život v malé mekkánské muslimské komunitě stával nejen obtížnějším, ale také nebezpečnějším. Muslimská tradice hovoří o několika pokusech o Mohamedovu vraždu. Mohamed se tedy rozhodl emigrovat do Medíny (Jathribu), velké zemědělské oázy, kde již žilo jisté množství muslimský konvertitů. Rozbitím spojení se svým vlastní kmenem Mohamed demonstroval, že rodinná a kmenová loajalita je nepodstatná v porovnání se svazkem Islámu, což byla, v Arábii, roztříštěné na kmenovou společnost, revoluční myšlenka. Hidžra, tedy emigrace do Medíny, se stala počátkem islámského kalendáře. Samotný výraz doslovně znamená „přerušení kmenových a rodových svazků a navázání nových“.

Mohamed do Medíny přišel jako zprostředkovatel, pozvaný kvůli vyřešení krevní msty mezi arabskými frakcemi Aws a Khazraj. To se mu skutečně povedlo tím, že obě znepřátelené skupiny sjednotil do své muslimské komunity a zakázal krevní mstu mezi muslimy. Medína byla přesto také domovem několika židovských kmenů (ačkoliv otázkou zůstává, zdali se jednalo i o etnické Židy). Mohamed doufal, že ho také uznají za svého proroka, nicméně se tak nestalo. Naopak Židé jeho učení zpochybňovali, pro rozpory mezi jeho učením a jejich Písmem svatým. Někteří akademičtí historikové se domnívají, že již v této době Mohamed opustil naději, že se mu povede získat Židy jako následovníky nebo spojence, a tak změnil qiblu, směr muslimských modliteb, od původního chrámu v Jeruzalémě ke Ka'běMekce.

Nemuslimští osadníci na muslimském území bývali obvykle spíše zdaněni, než vypovězeni. Mohamed navrhl dokument, který je dnes znám jako „Medínská ústava“ (cca 622623), kde vyložil pravidla, podle kterých mohou rozdílné frakce, a speciálně Židé, žít uvnitř nového Islámského státu. V tomto systému bylo Židům a ostatním „Národům Knihy“ povoleno udržet si své náboženství tak dlouho, dokud budou platit poplatek. Tento systém předurčil další vztahy mezi muslimy a nevěřícími a stal se tak základem budoucí stability muslimských chalífátů. Ve své době byl islámský Chalífát tolerantnější než další dvě velké mocnosti v regionu – Byzantská a Sasánovské říše, které aktivně vystupovaly nepřátelsky vůči všem ostatním náboženstvím, kromě státem protežovaného ortodoxního křesťanství, respektive zoroastrismu.

Válka[editovat | editovat zdroj]

Vztahy mezi Mekkou a Medínou se rychle zhoršovaly (viz 2. súra; Kráva). Mekkánci zkonfiskovali veškerý majetek, který v Mekce muslimové zanechali. Naproti tomu Mohamed uzavřel dohody o alianci a vzájemné pomoci s okolními sousedy.

Mohamed se uchýlil k nájezdům na karavany, mířící do Mekky. Napadání karavan byla stará arabská tradice, pozdější muslimové omlouvali tyto útoky reálně existujícím válečným stavem mezi Mekkánci a muslimy. Badatelé též mohou dodat, že to byla pro muslimy otázka přežití, jelikož jim v Medíně nepatřily žádné pozemky a bez přepadů by se museli spolehnout na dobročinnost.

V březnu roku 624 vedl Mohamed přibližně 300 vojáků při přepadení mekkánské obchodní karavany. Mekkánci se úspěšně ubránili a rozhodli se, že uštědří Medínským lekci a vyslali proti nim malou armádu. 15. března 624 došlo poblíž místa zvaného Badr k bitvě. Přestože měla Mekka přesilu asi 800 ku 300 vojákům, muslimové zvítězili, zabili nejméně 45 Mekkánců a asi 70 jich zajali pro výkupné. Muslimů zemřelo pouze 14. Tato bitva je počátkem velkých muslimských vojenských úspěchů.

Mohamedova role sjednotitele[editovat | editovat zdroj]

Muslimům se vítězství u Badru jevilo jako božská obhajoba Mohamedova proroctví. Vítězství upevnilo Mohamedovu pozici natolik, že si mohl dovolit, po několika menších potyčkách a porušení dohody, ohrožující bezpečnost Medíny, vyhostit židovský klan Banú Qajnuqa. V podstatě všichni ostatní Medíňané konvertovali a Mohamed se tak stal de facto vládcem města.

Po Chadžídžině smrti se Mohamed opět oženil s Áišou, dcerou svého přítele Abú Bakra, který se po jeho smrti stal jeho prvním nástupcem. V Medíně se oženil s Hafsou, dcerou Umara, který se stal následníkem Abú Bakra. Tyto svatby zpečetily vazby mezi ním a jeho vysoce postavenými soukmenovci.

Mohamedova dcera Fátima byla provdána za Alího. Podle sunnitů se jeho další dcera provdala za Uthmána. Každý z těchto mužů se v pozdějších letech stal následníkem Mohameda a politickým vůdcem Medíny. Tak jsou první čtyři chalífové spojeni s Mohamedem pokrevně, manželskými svazky, nebo obojím. Sunnité považují tyto volené chalífy za „Rašidun“, tedy „Správně vedené“.

Pokračující boj[editovat | editovat zdroj]

Roku 625 vytáhl mekkánský generál Abú Sufján s 3000 mužů na Medínu. Následující bitva u Uhudu se odehrála 23. března a skončila patem. Mekkánští ohlásili vítězství, ale sami ztratili příliš mnoho můžu na to, aby muslimy pronásledovali do Medíny.

V dubnu 627 Abú Sufján vedl další silnou armádu proti Medíně. Ovšem Mohamed nechal vybudovat příkop okolo Medíny a díky tomu úspěšně město ubránil. Podle příkopu byla bitva nazvána al-chandáq.

Mnoho muslimů věřilo, že Abú Sufjánovi pomáhali sami někteří Medíňané, konkrétně židovský kmen Banú Qurajza. Okamžitě po odvrácení hrozby se strany Mekkánců se muslimové obrátili proti tomuto kmeni. Poté, co byl poražen, byli všichni muži a jedna žena popraveni z rozhodnutí Sa'ada ibn Muadha, kterého si sami Židé vybrali jako arbitra. Zbývající ženy a děti byly vzaty do otroctví nebo jako výkupné. Kritici islámu toto považují za nespravedlivé, muslimové věří, že to bylo nezbytné.

Následujíce po bitvě al-chandáq byli muslimové schopní prostřednictvím konverzí i dobytí rozšířit svou vládu do okolních měst a kmenů.

Dobytí Mekky[editovat | editovat zdroj]

Roku 628 už byla pozice muslimů natolik silná, že se Mohamed rozhodl vrátit do Mekky, v tuto chvíli ještě pouze jako poutník. V březnu se vydal na cestu, za doprovodu 1 600 mužů. Po vyjednávání byla uzavřena dohoda na hranicích města al-Hudajbijah. Mohamedovi sice nebylo povoleno dokončit jeho pouť v tomto roce, nicméně nepřátelství mělo být ukončeno a muslimům mělo být povoleno vykonat pouť v následujícím roce.

Tato dohoda však platila pouze dva roky a v roce 630 propukla válka nanovo. Mohamed pochodoval na Mekku s obrovskou armádou, čítající okolo 10 000 mužů. Mekkánci, chtiví usmířit se se silnými muslimy a starostliví o znovuzískání lukrativních kmenových aliancí, se podrobili bez boje. Muhamad na oplátku slíbil všeobecnou amnestii (ze které ovšem byli někteří specifikovaní lidé vyloučeni). Většina Mekkánců konvertovala na islám a Mohamed zničil modlyKa'bě. Od té doby měla být pouť muslimskou poutí a svatyně muslimskou svatyní.

Sjednocení Arábie[editovat | editovat zdroj]

Kapitulace Mekky a porážka aliance nepřátelských kmenů u Hunajnu přivedla větší část arabského světa pod Mohamedovu autoritu. Ta nebyla podepřena žádnou formální vládou, přesto, jak sám zvolil, vládl prostřednictvím osobních vztahů a kmenových smluv.

Do své smrti roku 632 Mohamed ustanovil svou vládu nad celým Arabským poloostrovem

Muslimové byli naprosto dominantní silou v Arábii a většina zbývajících kmenů a států se podrobila Mohamedovi.

Muhammad jako válečník[editovat | editovat zdroj]

Po většinu ze svých 63 let života byl Mohamed obchodník, poté prorok. Meč ve svém životě pozvedl až pozdě, válečníkem byl pouhých deset let.

Mnoho kritiky na něj bylo mířeno pro zapojení v přepadávání karavan a dobyvačných válkách. Kritikové říkají, že jeho války šly daleko za hranici sebeobrany. Muslimští komentátoři naopak argumentují, že bojoval pouze pro obranu své komunity proti Mekkáncům a že naléhal na lidská pravidla vedení války. Faktem zůstává, že Muhammad se nezříkal násilí, což dnes ovlivňuje charakter islámu.

Mohamedův rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 595 do 619 měl Mohamed pouze jednu manželku – Chadídžu. Po její smrti se oženil s Aišou, a dále s Hafsou. Později se oženil ještě s dalšími manželkami, celkem s jedenácti (9, nebo 10 žijících v době jeho smrti). Někteří říkají, že se také oženil s otrockou dívkou Marií al-Qibtiyya, ale jiné zdroje hovoří opačně.

Chadídža byla Mohamadova první manželka a matka jediného dítěte, které ho přežilo, dcery Fátimy. S ostatními manželkami se oženil až po smrti Chadídži. Některé z těchto žen byly nedávné vdovy po bojovnících z bitev. Další byly dcery jeho blízkých spojenců a kmenových vůdců. Výsledkem jednoho z pozdějších spojení byl syn, ale zemřel v deseti měsících.

Mohamedovy ženy a ženské otrokyně*:

(*) = sporné

Mohamedovi společníci[editovat | editovat zdroj]

Výraz „společník“ určuje každého, kdo splňuje tři podmínky. Za prvé, musí to být Mohamedův současník. Za druhé, musel alespoň jednou vidět nebo slyšet Mohamedův proslov. A za třetí musel konvertovat k islámu. Společníci jsou odpovědní za přesení „hadísu”, každý „hadís“ musí mít na začátku některého ze společníků. Kromě seznamu, uvedeného zde, je samozřejmě ještě velké množství jiných.

Seřazeno podle abecedy:

Mohamedova smrt[editovat | editovat zdroj]

Mohamed umírá okolo poledne v pondělí 8. června 632, po krátké nemoci, v Medíně. Bylo mu 63 let.

Podle šíitského islámu měl Mohamed určit svého nevlastního syna Alího jako svého nástupce na veřejném kázání ve Ghadir Khom. Nicméně Abú Bakr a Umar intrikou vytlačili Alího a udělali vůdce, neboli chalífu, z Abú Bakra. Většina sunnitů toto zpochybňuje a říká, že se komunita radila a svobodně zvolila Abú Bakra, který byl jedním z předních následovníků Mohameda. Každopádně se tak stalo a Abú Bakr se stal novým vůdcem. Většinu svého krátkého vládnutí strávil potlačováním vzbouřených kmenů.

Se sjednocením Arábie se muslimové začali dívat ven a zahájili dobývání, které mělo případně sjednotit celý Střední východ pod vládu chalífů.

Mohamedovi následníci[editovat | editovat zdroj]

Masdžid an-Nabawi v Medíně. Mešita dnes obsahuje hrobku Mohameda a prvních 2 chalífů Abú Bakra a Umara ibn al-Chattába.

Mohameda přežila pouze jeho dcera Fátima a její děti. (Někdo říká, že měl ještě jednu dceru Zainab, která porodila dceru Ammu, nebo Umamu, která ho také přežila.)

Šíité věří, že Fátimin manžel Alí a jeho následníci jsou jediní legitimní vůdci víry. Sunnité tento názor odmítají, ale přesto ctí Mohamedovy potomky.

Mohamedovi potomci jsou známi pod mnoha jmény, jako například Sajíd سيد, či šarif شريف (množné číslo: ِأشراف Ašráf). Mnoho vládců a významných osobností v muslimských zemích se, v minulosti i nyní, prohlašují za Mohamedovy potomky, s větší, či menší věrohodností. Například Fatimidská dynastie v Severní Africe, současná jordánská a marocká královská rodina Idrisů a Agha Khan, imám išmaelské větve islámu. V mnoha muslimských státech existují různě důvěryhodné společnosti, které prokazují prohlášení o potomství Mohameda.

Historický význam Mohameda[editovat | editovat zdroj]

Mohamed, před svou smrtí v roce 632, vytvořil islám jako sociální a politickou sílu, která sjednotila většinu Arábie. V několika obdobích po jeho smrti došlo ke sjednocení celé Arábie a k dobytí Íránu, Iráku, Egypta, Palestiny, Sýrie, Arménie a velké části severní Afriky. Do roku 750 se již islám stal duchovním protějškem dvou velkých monoteistických náboženských systémů – judaismu a křesťanství – a geopolitickým nástupcem Římské říše. Pod muslimskou kontrolu se tak dostal zbytek severní Afriky, jižní část Španělska a velká část střední Asie, zahrnuje Sindh v údolí Indu.

Pod vládou Ghaznavidů se islám v 10. století v důsledku dobyvačných válek rozšířil do hinduistických knížectví na východ od Indu, tedy do oblasti dnešní severní Indie. Ještě později Islám mírovou cestou expandoval do velké části Afriky a jihovýchodní Asie.

Mohamed je obecně považován za jednu z nejvlivnějších osobností všech dob. Byl nesmírně úspěšným náboženským a zároveň i politickým vůdcem. Michael H. Hart ho řadí v žebříčku sta nejvlivnějších osobností na první místo před Ježíše a Buddhu.[2] Dnes je islám druhé nejrozšířenější náboženství, ve které věří více než 1,5 miliardy lidí po celém světě.

Uctívání Mohameda muslimy[editovat | editovat zdroj]

Většina muslimů vůči Mohamedovi cítí velkou úctu a lásku a vyjadřují ji mnoha způsoby.

  • Při vyslovování či psaní Mohamedova jména se před něj umisťuje titul „Prorok“ a je následováno frází „Nechť je mír při něm“.
  • Koncerty muslimské a zvláště sufijské liturgické hudby zahrnuje písně velebící Mohameda.
  • Někteří muslimové slaví den narození Mohameda („Mawlid“) propracovanými svátky. Ostatní naopak věří, že takovéto svátky jsou pouhou moderní inovací.
  • Kritizování Mohameda je v některých muslimských státech považováno za rouhání a je trestáno smrtí.
  • Mohamed je často uváděn s pochvalnými tituly.
  • Mohamedovy relikvie, jako například hrob, meč, oblečení, ale též prameny vlasů, jsou některými muslimy uctívány.
  • Dokonce i od neikonických zobrazení Mohameda je obvykle odrazováno. Přesto od 16. století perské a otomanské umění často zobrazuje Mohameda v miniaturách, přestože je jeho tvář buďto zastřena, nebo zakryta vycházející září.
  • Kromě příběhů, uznaných islámskými badateli hadísu za kanonické, a ústních tradicí, existuje mnoho pověstí velebících Mohameda a vyprávějících zázračné příběhy o jeho narození, výchově a životě.
  • Fotografie mladého muže publikovaná jako pohlednice v roce 1921 studiem Lehnert & Landrock se stala vzorem celé řady novodobých plakátů. Modelem byl Egypťan Mohamed, který pracoval jako Lehnertův asistent. V devadesátých letech se portrétním snímkem inspirovali íránští publicisté při tvorbě popularizačních plakátů, které představovaly mladého proroka Mohameda. Prý údajně podle obrazu, který namaloval mnich, který se s prorokem osobně setkal. Íránský režim prodej letáků zobrazujícího mladého proroka schválil, stejně tak i šíité v muslimské tradici zobrazení schvalují.[3]

Kritika Mohameda[editovat | editovat zdroj]

I když je Mohamed často muslimy označován za vzor ctnosti a spravedlnosti, historické prameny hovoří jinak. Někteří muslimští historikové (Ibn Varrak, Ali Sina, …) a mnozí nemuslimové zaznamenali ve svých dílech množství údajů o Mohamedovi, které se staly důvodem jeho kritiky.

Velmi často bývá u Mohameda kritizována jeho manželství. Ačkoli běžný muslim může mít pouze čtyři ženy najednou, měl Mohamed podle dostupných pramenů minimálně osm žen (některé prameny uvádějí i více). V Koránu je prorok zmíněn jako výjimka z „pravidla maxima čtyř žen“.

Za nejproblémovější z jeho (historicky prokazatelných) žen je některými považována jeho nejoblíbenější žena Áiša. Podle většiny hadíthů bylo Áiše v době sňatku s Mohamedem 6 let a manželství bylo konzumováno v jejích devíti letech (podle al-Tabarího v deseti letech). Tato skutečnost je dnes často kritizována, kritika ze strany západní kultury se ovšem objevila až poměrně nedávno. Manželství s dětmi byla v tehdejší beduínské společnosti běžná a po většinu historie bylo muslimskými historiky Ajšino mládí považováno za velmi pozitivní fakt a často vyzdvihováno, protože bylo vnímáno jako potvrzení jejího panenství a čistoty.

Kritikové také poukazují na jeho manželství s exmanželkou jeho adoptovaného syna Zajnaba bint Jahshe.

Mohamed bývá dále kritizován za údajné vraždy svých politických odpůrců (např. Abú Afaka, Ka'ba ibn al-Ašrafa nebo Abdulláha ibn Chatala).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Přesné datum narození není bezpečně známo, rok 570 je uváděn jako nejpravděpodobnější. TAUER, Felix, Svět islámu, str. 17–18, Praha : Vyšehrad, 1984
  2. http://hn.ihned.cz/c1-20606550-mohamed-vede-nad-jezisem-i-buddhou
  3. Katalog k výstavě: Kontroverze; Právní a etická historie fotografie; Výstavu připravilo Musée de l’Elysée, Lausanne, podzim 2011, Galerie Rudolfinum, Praha

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]