Polygamie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Polygamie - arabský muž a jeho tři ženy

Polygamie (mnohomanželství, z řeckého gamos = sňatek) souhrnně označuje rodinné soužití muže či ženy s více partnery opačného pohlaví. V moderních společnostech se pojem polygamie může zužovat na manželství s více partnery.

Rozlišujeme polygamii ženy a muže. Jestliže má muž více než jednu ženu, mluvíme o polygynii (např. islám toto muži umožňuje, ačkoli Mohamed doporučuje omezit se nanejvýš na 4 manželky, protože vůči nim všem musí muž plnit své povinnosti rovným dílem); realita mnohoženství je zachycena i ve starších biblických knihách). Pokud je tomu naopak, a žena má více než jednoho muže, označuje se tento stav jako polyandrie (s takovým soužitím se můžeme setkat např. u Eskymáků či Tibeťanů[1], případně u některých společenství v Indii, kde se z důvodů chudoby může/mohlo více mužů složit na věno jediné ženy). Existují však i kultury, kde je možné kombinovat obojí – polygynní polyandrie byla popsána například u Nyinbů v Tibetu.

Polygamní soužití mohou mít buď formu paralelních vztahů (polygamní účastník je členem několika samostatně žijících a hospodařících rodin) nebo jednoho skupinového manželství, případně může nést smíšené znaky obojího. V tradici některých východních kultur (osmanské, perské, čínské) žily ženy pána domu společně v harému, někdy s nimi byly ubytovány i další ženy, třeba i matka pána domu, milenky pána domu, otrokyně, a do určitého věku i děti obojího pohlaví. V některých kulturách žily ve významných harémech až tisíce žen.

S rozvojem genetiky, bylo podle pestrosti dědičných znaků (chromozomu X a Y) populací senegalských Mandenků, Baiaků z centrální Afriky a namibijských Sanů prokázáno, že do dědičné informace těchto etnik po desítky tisíciletí přispívalo mnohem méně mužů než žen. To svědčí o polygamním (polygynním) uspořádání vztahů a naznačuje, že i u ostatních etnik bylo z evolučního hlediska teprve nedávno nahrazeno monogamií.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha : Triton, 1998. 259 s. ISBN 80-7254-001-7. S. 57.  
  2. PETR, Jaroslav. Hluboké kořeny mnohoženství. Lidové noviny. 30. 9 2008, s. 17. ISSN 0862-5921.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]