Harém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Scéna v harému, Giovanni Antonio Guardi
Harém

Harém (arabsky حريم harîm = haram) je v arabské tradici část domu, zakázaná jiným mužům, než pánovi domu. Nejznámější a nejvelkolepější harémy bývaly v Osmanské říši. Slovo znamenalo soukromí a bylo velmi respektováno a ctěno.

V západních jazycích jako například angličtina se slovo vztahuje ke kolektivům žen v polygamních domácnostech i místům, která jsou cizím mužům zakázaná. V modernějším pojetí je to množství žen, které jsou takto k dispozici jednomu muži.

V dalších jazycích se ujalo slovo seraglio z italštiny - původ z perského sarail, které znamená palác, či uzavřený dvůr - což je prakticky synonymum ke slovu harém; to však není zcela přesné, neboť serail je výraz používaný pro celý palác, jehož je harém pouze jednou částí.

Slovo[editovat | editovat zdroj]

Do angličtiny se slovo dostalo roku 1634 z tureckého harem, které bylo přejaté z arabského slova haram (zakázaný), původně znamenající „ženské prostory“, doslovně „něco zakázaného a drženého v bezpečí“. Slovo má kořen ve slově harama, znamenajícího hlídal a zakázal. Tři souhlásky H-R-M se často vyskytují v arabských slovech s významem zakázat. Je příbuzné s hebrejským herem, které má podobný význam jako řecké anathema, používané při exkomunikaci, a znamenalo rozsudek vynesený židovským soudem Sanhedrin; všechny tyto výrazy znamenají něco posvátného a nedoknutelného. V islámu je soukromí žen velmi a natolik ctěno, že jakékoliv jeho porušení je haram - zakázáno.

Oproti v západním světě všeobecně rozšířenému přesvědčení v muslimském harému nežily jen sultánovy manželky a milenky, ale také jejich děti. Harémy mohly být palácové komplexy z pohádek tisíce a jedné noci se služebnictvem a vykastrovanými strážci, ale také jen obyčejné ženské pokoje, podle turecké tradice oddělené od selamlik - mužských částí domu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Harém (Giulio Rosati)

Harém tureckých sultánů v paláci Topkapı ubytovával několik set, svého času až tisíc žen, z nichž některé byly i manželky. V harému žila též panovníkova matka, jeho sestry a další ženské příbuzenstvo. V harému byli dále přítomni vykastrovaní sluhové a mladé otrokyně, které sloužily sultánovým milenkám. Do šestnácti let byl harém domovem také sultánovým synům, kteří byli po dosažení tohoto věku považováni za dostatečně zralé, aby jeho zdi opustili a začali se podílet na veřejném životě. Harém v Topkapı byl v podstatě jako obývacími prostorami sultána a jeho nejbližších v rámci palácového komplexu.

Harémy údajně existovaly v Persii již za antické achaimenovské říše i později za íránských dynastií. Za dynastie Sásánovců bylo v harému přítomno až 3000 manželek a 12000 otrokyň. Ženy v královských harémech často hrály skryté, leč důležité role v perských dějinách, zejména v letech 1905 až 1911 během íránské revoluce. Tato tvrzení jsou však některými íránskými historiky odmítána.[1]

Slovo harém bývá dáváno také do spojitosti s čínským výrazem hougong - doslova „palác za“. Hougon byly velké paláce pro císařovy manželky, milenky, služebné a eunuchy. Žen, pobývajících v hougonu, bývaly tisíce.

Někteří muslimové odmítají, že by existence harému měla cokoliv společného s islámem, naopak tvrdí, že byly jen součástí osmanské kultury a že harémy pocházejí z předmuslimských i předkřesťanských dob (kde ovšem existovaly pod jiným názvem).

V dobách romantismu Evropu harémy fascinovaly (viz také orientalismus), do jisté míry na tom měla podíl dobrodružná literární tvorba Richarda Francise Burtona. V Evropě byla rozšířena představa o harému jako o nevěstinci, skládajícího se z nahých smyslných žen ležících okolo lázně s naolejovanými těly, připravených potěšit pána domu, kdykoliv si umane. Mnohé z těchto představ byly ztvárněny tehdejšími malíři.

Nové výzkumy však jednoznačně ukazují, že účast žen v osmanské vyšší, resp. dynastické společnosti byla velmi institucionalizovaná a hierarchizovaná. Pohlavní život (samozřejmě za účelem plození potomků) probíhal v prostředí přísné hierarchie a odstupňování moci, paralelně k mužskému mocenskému aparátu. Dělení moci uvnitř dynastie spočívalo nikoli ve větvení, ale v generačním zajištění následníků. Starší generace - ženy i muži - kontrolovaly pohlavní život a reprodukci mladších. Oproti na fantasiích a mýtech založeným evropským cestopisům podléhala sexualita a smyslnost v panovnickém harému přísným pravidlům a kontrole. Harém byl reglementovaná instituce dynastické reprodukční politiky.

Odrazy v umění[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je staletí staré téma zobrazení Evropanky, násilně odvlečené do orientálního harému. Příkladem může sloužit Mozartova opera Die Entführung aus dem Serail (Únos ze serailu), vztahující se k pokusu hrdiny Belmonta o záchranu jeho milované Konstancie z harému paši Selima.

Toto téma bylo znovu a znovu zpracováváno v nesčetných historických románech. Jeden příklad za všechny - Angelika a sultán, část úspěšné francouzské série manželů Anne a Serge Golonových o francouzské šlechtičně 17. století, zajaté piráty, prodané marockému králi a vsazené do harému, která odmítne i krále a za spletitých okolností se jí podaří uprchnout a setkat se se svým manželem.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Obrazy harémů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harem na anglické Wikipedii.

  1. http://www.livius.org/a/iran/persepolis/harem/harem.html Livius.org Retrieved on 04-13-07

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mohammed Webb: The Influence of Islam on Social Conditions Paper, World Parliament of Religions, Chicago, 1893
  • Leslie P. Peirce: The Imperial Harem : Women and Sovereignty in the Ottoman Empire Oxford University Press, USA; New Ed edition (September 2, 1993 ISBN 0-19-508677-5
  • Suraiya Faroqhi: Subjects of the Sultan : Culture and Daily Life in the Ottoman Empire I. B. Tauris (November 10, 2005) ISBN 1-85043-760-2
  • Billie Melman: Women's Orients : English Women and the Middle East, 1718-1918 University of Michigan Press (July 15, 1992) ISBN 0-472-10332-6
  • Alan Duben, Cem Behar, Richard Smith (Series Editor), Jan De Vries (Series Editor), Paul Johnson (Series Editor), Keith Wrightson (Series Editor): Istanbul Households : Marriage, Family and Fertility, 1880-1940 Cambridge University Press; New Ed edition (August 8, 2002) ISBN 0-521-52303-6
  • Emmanuel Todd: The explanation of ideology: Family structures and social systems B. Blackwell (1985) ISBN 0-631-13724-6
  • Oleg Grabar: The Formation of Islamic Art Yale University Press; Rev&Enlarg edition (September 10, 1987) ISBN 0-300-04046-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu