Levirát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Levirát (z lat. levir, švagr) nebo levirátní sňatek je sňatek vdovy s bratrem bezdětného zemřelého muže. Vyskytuje se v zemědělských společnostech, které kladou velký důraz na zachování rodu a jeho jména.

Původ[editovat | editovat zdroj]

V tradičních zemědělských společnostech je půda pevně rozdělena na určitý počet hospodářství či starověkých „domů“ (řec. oikos). Nová hospodářství tedy nemohou vznikat a stabilita společnosti vyžaduje, aby žádné dosavadní nezaniklo. Každé hospodářství je pevně spojeno s určitým rodem a „jménem“, které se stejně jako majetek dědí v otcovské linii. S tímto uspořádáním úzce souvisí i typické rodové nebo domácí náboženství, někdy nazývané kult předků.

Jednou z nejdůležitějších povinností hlavy rodiny je postarat se o pokračování rodu, protože na něm závisí posmrtný život zemřelých předků. Muž, který zemřel bezdětný, tak nesplnil tuto povinnost a levirát je pokus chybu napravit. Obvykle mladší bratr zemřelého, který s ním žil na tomtéž hospodářství, si má vzít vdovu a zplodit s ní „svému bratru“ syna, který by hospodářství později převzal.

Biblický levirát[editovat | editovat zdroj]

Různé formy levirátu se vyskytovaly v mnoha různých kulturách, přesný popis se zachoval v Bibli. Kniha Genesis[1] popisuje příběh tří Judových synů, z nichž nejstarší Er jednal zle a brzy zemřel. Juda přikázal mladšímu bratru Onanovi, aby spal s vdovou Támar a zplodil dítě svému bratrovi. Onan s Támar sice spal, ale nechal sperma vystříknout na zem, protože dítě by „nebylo jeho“. Za to ho Hospodin potrestal smrtí a Juda řekl Támar, aby počkala než dospěje nejmladší syn. Nakonec Támar v přestrojení za prostitutku svede svého tchána Judu a má s ním syna. Juda ji chce upálit za cizoložství, ale když Támar prokáže, že spala s ním, uzná svou chybu a dítě přijme.

V knize Leviticus se sice důrazně zakazuje sexuální styk mezi blízce příbuznými (princip exogamie),[2] nezmiňuje se však o případu, kdy muž zemřel. Kniha Deuteronomium pak levirát přesně popisuje, zakazuje vdově, aby se vdávala „mimo rodinu“ a bratrovi zemřelého přikazuje, aby si ji vzal; pokud nechce, může mu vdova veřejně plivnout do tváře a udělat mu ostudu.[3]

V pozdějším rabínském judaismu se o levirátu (ייבום, jibbum) diskutovalo, ale od vrcholného středověku se neužívá a „trestná“ procedura (chalica) se chápe jako běžný obřad.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gn 38,1-30.
  2. Lv 18,16; 20,21.
  3. Dt 25,5-10.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.