Ženy v islámu

Postavení ženy v islámu je složitým výsledkem interpretace náboženských textů islámu a celkových kulturních podmínek v islámských zemích či komunitách. Liší se jak jednotlivé interpretace náboženských textů učenci a školami, tak výsledná podoba práva v jednotlivých zemích.

Na různých místech Koránu se píše o rovném postavení muže a ženy před Bohem. Oba jsou jeho výtvory (súra 4, verš 1) a platí pro ně stejné náboženské předpisy.

Čtvrtá súra Koránu nese název Ženy a pojednává se v ní mimo jiné o majetkových otázkách: právu ženy na věno, dědictví, na vlastnictví majetku nezávisle na mužských členech rodiny apod. Zároveň se zde praví:

„Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:34).

Ve fungování rodiny je tedy patrný patriarchát, nicméně žena má právo na rozvod. „Postavení nad ženami“ bývá interpretováno různě, od naprosté dominance po ochranu; uvnitř manželství má nicméně dle Koránu panovat láska a dobro:

„A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.“ (30:21)

V téže súře se mluví také o polygamii čili mnohoženství, které bývá v islámském světě praktikována. Muž si může vzít až čtyři manželky, ale pouze pokud k nim bude spravedlivý, což je ovšem dle jiného verše (4:129) prakticky nemožné (proto je verš někdy považován za nepřímý příkaz monogamie); pro mnohoženství bývá naopak argumentováno například tím, že je praktikoval i prorok Mohamed.

Ve 20. století se i v islámském prostředí objevuje feminismus, který má ovšem mnoho větví; některé pozice islám kritizují, jiné se z něho naopak snaží vycházet (Islámský feminismus). Ženy se také začaly objevovat ve veřejných funkcích: první ženou zvolenou do čela muslimského státu byla Bénazír Bhuttová v Pákistánu.

Prvními zeměmi s muslimskou většinou, které zavedly volební právo žen, byl Ázerbájdžán a Albánie (1920), zatímco v Saúdské Arábii neexistuje dodnes; v téže zemi či v současném Íránu je také rozšířená segregace na základě pohlaví.

Mnohá práva jsou ženám upírána fundamentalistickými nábožensko-politickými skupinami, jako je např. Tálibán. Tyto praktiky jsou někdy v západní společnosti unáhleně vztahovány na islám jako celek (viz islamofobie).

Související články

• Šaría
• Hidžáb

Externí odkazy

• Korán online v češtině
• Islám a feminismus In: Navýchod, bez vročení.
• Ženy v islámu feminismus.cz
• (anglicky) Islam4women.org
• (anglicky) Dr. Sherif Abdel Azeem: Women In Islam Versus Women In The Judaeo-Christian Tradition
• (německy) Institut für Islamfragen der Evangelischen Allianz in Deutschland, Österreich, Schweiz: Frauen und Familie im Islam