Ženy v islámu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Postavení ženy v islámu je složitým výsledkem interpretace náboženských textů islámu a celkových kulturních podmínek v islámských zemích či komunitách. Liší se jak jednotlivé interpretace náboženských textů učenci a školami, tak výsledná podoba práva v jednotlivých zemích.

Na různých místech Koránu se píše o rovném postavení muže a ženy před Bohem. Oba jsou jeho výtvory (súra 4, verš 1) a platí pro ně stejné náboženské předpisy.

Čtvrtá súra Koránu nese název Ženy a pojednává se v ní mimo jiné o majetkových otázkách: právu ženy na věno, dědictví, na vlastnictví majetku nezávisle na mužských členech rodiny apod. Zároveň se zde praví:

Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:34).

Ta menší část islámských duchovních praví, že když je v Koránu řečeno „bijte je“ nemyslí se tím doslovné bití ale jedná se pouze o tzv.masochismus , kdy Masochista je eroticky fascinován agresivitou, směrovanou proti jeho osobě. Sexuálně se vzruší, je-li plísněn, tupen, ponižován, šikanován, bit nebo dokonce trýzněn. Naopak ta větší část praví, že se jedná o opravdové bití , přičemž tam jsou vystavěny výjimky jako např. nesmí dojít k žádným úderům na hlavu(nesmí dojít ke změnám na jejím původním vzhledu, nesmí dojít k žádným zlomeninám, nesmí jí jinak vážně ublížit , nesmí jí zlomit zub, nesmí jí šťouchnout do oči). Úder musí být přiměřený aby po něm nezůstali žádné známky. Úder musí být níž od ramen. Úder nesmí přicházet jeden za druhým. Úderů nesmí přesáhnout počet 10.

Podle islámských duchovních se jakýkoliv jiný způsob bití považuje za hřích.

Ve fungování rodiny je tedy patrný patriarchát, nicméně žena má právo na rozvod. „Postavení nad ženami“ bývá interpretováno různě, od naprosté dominance po ochranu; uvnitř manželství má nicméně dle Koránu panovat láska a dobro:

„A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.“ (30:21)

V téže súře se mluví také o polygamii čili mnohoženství, které bývá v islámském světě praktikována. Muž si může vzít až čtyři manželky, ale pouze pokud k nim bude spravedlivý, což je ovšem dle jiného verše (4:129) prakticky nemožné (proto je verš někdy považován za nepřímý příkaz monogamie); pro mnohoženství bývá naopak argumentováno například tím, že je praktikoval i prorok Mohamed.

Ve 20. století se i v islámském prostředí objevuje feminismus, který má ovšem mnoho větví; některé pozice islám kritizují, jiné se z něho naopak snaží vycházet (Islámský feminismus). Ženy se také začaly objevovat ve veřejných funkcích: první ženou zvolenou do čela muslimského státu byla Bénazír Bhuttová v Pákistánu.

Prvními zeměmi s muslimskou většinou, které zavedly volební právo žen, byl Ázerbájdžán a Albánie (1920), zatímco v Saúdské Arábii neexistuje dodnes; v téže zemi či v současném Íránu je také rozšířená segregace na základě pohlaví.

Mnohá práva jsou ženám upírána fundamentalistickými nábožensko-politickými skupinami, jako je např. Tálibán. Tyto praktiky jsou někdy v západní společnosti unáhleně vztahovány na islám jako celek (viz islamofobie).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]