Předsudek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Předsudek je zakořeněný úsudek či názor, který není založen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. Obvykle vychází z neoprávněného zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti.

Předsudky jako rychlá orientace ve světě patří na druhé straně k základním pilířům lidského přístupu ke světu a ve formě indukce jsou i základem moderní vědy. Jsou však náchylné ke zkreslování skutečnosti. Z hlediska postojů, které z předsudků vycházejí, můžeme některé předsudky považovat za pozitivní, jiné za negativní. Takto uvažujeme zejména o předsudcích vůči určitým osobám, lidským skupinám, rasám, kulturním a společenským institucím a podobně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gordon Allport ve své monografii zmiňuje tři fáze proměny významů slova předsudek (prejudicium):

  • ve starověku znamenalo precedens, tedy úsudek, který se opíral o dřívější rozhodnutí a zkušenosti
  • později v angličtině dostalo význam úsudku předčasného, ukvapeného, který si člověk vytvoří dřív, než náležitě prozkoumá a zváží fakta
  • nakonec získal emocionální nádech přízně či nepřízně, které předčasný a nepodložený úsudek provázejí

České slovo před-sudek, podobně jako latinské prae-judicium a německé Vor-urteil, vyjadřuje, že předsudky typicky vznikají „předem“, dříve než člověk získal s danou osobou, skupinou nebo tématem vlastní zkušenost či vědomosti.

Podle Ottova slovníku naučného se předsudek vyznačuje jednak nedostatkem soudnosti, jednak tím, že na něm člověk trvá. Vzniká tím, že člověk k různým skutečnostem a tématům potřebuje zaujímat nějaký postoj, a to často rychle. Přebírá tedy mínění jiných, usuzuje podle prvního dojmu nebo nějakou dílčí zkušenost neoprávněně zobecňuje. Je však příznakem myšlenkové pohodlnosti, pokud toto předběžné stanovisko nepodrobí kritice, případně neopraví.[1]

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Odmítavé hodnocení "pouhého mínění" (řecky doxa) lze najít už u Platóna a dalších starověkých filosofů. Deklarace boje proti všem předsudkům je charakteristická pro racionalismus (Francis Bacon, René Descartes) a zejména pro osvícenství. Novější filosofie i společenské vědy naproti tomu uznávají praktickou nezbytnost předběžných mínění a předporozumění (Vorverständnis, Hans-Georg Gadamer), bez nichž se člověk v běžném životě neobejde. Častým předmětem politické kritiky však jsou masové a kolektivní předsudky vůči rase, náboženství, společenské skupině atd., zejména pokud jsou vědomě pěstovány propagandou a zneužívány k politickým účelům.

Gordon Allport ve své monografii rozebírá funkce předsudků v preferenčním myšlení, kategorizaci, sociálních procesech (separace skupin lidí a formování vlastních skupin) a ve vztahu k osobním hodnotám. V otázce vzniku předsudků zmiňuje například funkční význam knnformizace.

Slavný britský herec Sir Peter Ustinov založil roku 2003 ve Vídni Ústav pro výzkum předsudků.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Předsudek. Sv. 20, str. 612
  • Gordon W. Allport: O povaze předsudků, Prostor, Praha, 2004. Z originálu The Nature of Prejudice, Perseus Books Publishing, 1979

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Předsudek.
  2. Sir Peter Ustinov Institute – Researching And Combating Prejudice

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.