Homofobie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Homofonie.
Odpůrce Gay Pride (Brno 2008)

Homofobie (z řeckých slov homós = stejný a phóbos = strach, fobie) je termín, kterým se označuje diskriminace, odpor nebo iracionální strach z homosexuality nebo homosexuálně zaměřených osob.[1][2][3]

Původ, vymezení a užití[editovat | editovat zdroj]

Termín (a novotvar) se poprvé v tisku objevil v r. 1969 v časopiseckém článku jako označení strachu heterosexuálního muže, že je okolím považován za homosexuála.[4] V současném významu slovo „homofobie“ poprvé použil americký psycholog George Weinberg v r. 1972 a definoval ji jako medicínskou fobii: „Strach z homosexuálů spojený se strachem z nákazy a strachem z oslabení hodnot, za něž se bojovalo – domova a rodiny. Byl to náboženský strach a projevoval se tak, jak je u strachu obvyklé - velkou brutalitou.“[5]

Výzkum a pojmenování předsudků vůči homosexualitě a homosexuálně zaměřeným lidem a s tím spojených sociálních problémů nebyly tehdy nové, ale Weinberg byl první, jehož termín se uchytil.[4] (Psychoterapeut Wainwright Churchill už v r. 1967[6] použil označení “homoerotofobie”.[7])

Spojení slov v termínu lze srovnat se starším a obecnějším označením xenofobie.[8]

Weinbergův termín se stal důležitým nástrojem v emancipačním hnutí sexuálních menšin (LGBT).[4] 17. květen – den, kdy Světová zdravotnická organizace vyjmula homosexualitu z Mezinárodní klasifikace nemocí – byl LGBT organizacemi a posléze Evropskou unií vyhlášen Mezinárodním dnem boje proti homofobii.[9]

V Česku se pojmu dostalo pozornosti v 90. letech 20. století v souvislosti s návrhem zákona o registrovaném partnerství, související parlamentní debatou a některými poslaneckými výroky.[10][11]

Podle usnesení Evropského parlamentu „o homofobii v Evropě“ lze homofobii definovat jako „...iracionální strach a odpor vůči homosexualitě a lesbicky, homosexuálně, bisexuálně a transsexuálně orientovaným osobám, založený na předsudcích podobných rasismu, xenofobii, antisemitismu a sexismu“. Homofobie se, dle EP, „projevuje v soukromé i veřejné oblasti různými způsoby, jako jsou nenávistné výroky a vybízení k diskriminaci, zesměšňování, slovní, psychické a fyzické násilí i pronásledování a vraždy, diskriminace v podobě porušování zásady rovnosti, neoprávněné a bezdůvodné omezování práv často odůvodňované zachováním veřejného pořádku, náboženskou svobodou a právem na námitku z důvodu svědomí“.[12]

Teorie homofobie[editovat | editovat zdroj]

"Bůh nenávidí buzeranty" - protestní akce Westborské baptistické církve

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Studie amerických vědců zveřejněná v časopise Journal of Abnormal Psychology zkoumala hypotézu, že u části mužských homofobů se projevuje vlastní potlačená homosexualita, s níž nejsou vyrovnáni.[13] Té sice některé případy odpovídají, obecné osobnostní rysy spojené s homofobií však nebyly prokázány.

Ve skutečnosti může být i například projevem obecných názorových sklonů spočívajících v příslušné kultuře nebo subkultuře, zejména patriarchální, v odporu k odlišnostem různého typu, nebo vycházejících z konzervatismu nebo fundamentalismu, z obavy z destabilizace nebo demoralizace společnosti, případně projevem obecné nevyrovnanosti se sexualitou bez ohledu na vlastní orientaci, nejistoty v hodnotě vlastního rodinného života a obavy o jeho zpochybnění, ale ani tyto korelace nejsou spolehlivé. Soubor předsudků a agresivních vzorců tohoto typu se objevuje v různé míře téměř v každé společnosti, podobně jako etnické a národnostní averze.

Podle dotazové studie z východního i západního Německa roku 1993[14] byla třetina obyvatelstva silně nepřátelská vůči homosexuálům a třetina ambivalentní, avšak rovněž sdílející některé odmítavé předsudky a klišé.

Vztahem homofobie a křesťanství se zabýval například Antonín Komenda.[15]

Typy homofobie[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní homofobie[editovat | editovat zdroj]

Tzv. vnitřní homofobie je strach z možnosti, že osoba sama je či by mohla být homosexuálně orientovaná, nebo snaha tento fakt odmítnout či popřít. Nepřijetí vlastní homosexuality se označuje jako egodystonní homosexualita a Světovou zdravotnickou organizací je považována za nemoc, stejně jako egodystonní heterosexualita či bisexualita.[16]

Někteří terapeuti tvrdí, že zejména u dospívajících jedinců může vést tento stav až k depresivním stavům a sebevraždám. V takových případech považují za cíl terapie, aby se jedinec zbavil strachu a přijal sebe sama i svou homosexualitu, tedy provedl tzv. coming out.[17]

Jiní psychoterapeuti naopak usilují o hledání původu SSA (stejnopohlavní sexuální přitažlivosti) a nápravu tohoto stavu dosažením tzv. coming out straight.[18]. Tato terapie homosexuality je nazývána též reparativní či konverzní terapií a podporována např. občanskými sdruženími založenými věřícími a propagujími tradiční rodinu.[19] Americká psychologická asociace (APA) ve své rezoluci poukázala na limity a rizika těchto terapií.[20]

Vnější homofobie[editovat | editovat zdroj]

„Vedle heteronormativity,“ píše se v analýze pracovní skupiny ministryně pro lidská práva ČR,[21] „(označované někdy také za heterosexismus) je důležitým pojmem homofobie, definovaná jako neopodstatněná obava z LGB lidí (obvykle se sem řadí ovšem i translidé) a nepřátelství vůči nim. Rozdíl mezi oběma termíny není sice ustálený, ale lze říci, že zatímco heteronormativita je založena na podvědomém přesvědčení, že většinové je jediné správné (či dokonce existující), homofobie plyne z představ, že menšinové (tedy to co se týká LGBT lidí) je špatné, resp. nebezpečné. Homofobie může být projevem předsudku jednotlivce, avšak může být také součástí širšího ideového systému, jako jsou například ideologie pravicového extremismu či náboženského fundamentalismu. Můžeme hovořit o dvou stranách téže mince, v které mají ovšem obdobné důsledky v podobě diskriminace, v případě homofobie pak v extrémních situacích vedou k tzv. hate crimes, zločinům z nenávisti.“

Zločiny z nenávisti[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zločin z nenávisti.

V České republice legislativa nerozlišuje zločiny spáchané kvůli nenávisti vůči osobám jiné sexuální orientace, a proto nejsou dostupné statistiky, které by určily jejich počet. K takové zločinnosti však dochází formou verbálních útoků, útoků na LGB kluby a jiná zařízení, i fyzických útoků na jednotlivce.[21]

V USA dle údajů FBI činí homofobní zločiny z nenávisti téměř 22 % z celkového množství zločinů z nenávisti (1706 z 7783 za rok 2008).[22]

Homosexuální panika[editovat | editovat zdroj]

Eve Kosofsky Sedgwick, americká lesbická teoretička gender studies a queer teorie, zavedla termín homosexuální panika pro fenomén, kdy prostředí mužských spolků se cítí ohroženo tím, že pánské spolky, přátelství i staromládenectví mohou být interpretovány jako projevy více či méně latentní homosexuality, což vede k jejich zuřivému boji nejen proti homosexualitě, ale i proti všem projevům mužské náklonnosti. Sedgwick tím vysvětlovala homofobii i misogynii patriarchálních společností.[23][24] Nezávisle na Sedgwickové německý teolog, psychoanalytik a profesor katolické dogmatiky Eugen Drewermann (o dva roky později pro nekonformní názory arcibiskupem suspendovaný z kněžského úřadu a zbaven práva vyučovat teologii) v podobném duchu analyzoval prostředí římskokatolického kléru.[23][25]

Kritika termínu[editovat | editovat zdroj]

Původ, vymezení i užití termínu (zvláště pak jako pejorativa) jsou předmětem kritiky.[4][26][27]

Označení „homofobie“ je někdy považováno za etymologicky zavádějící, protože doslova znamená „strach ze stejného“, nikoli homosexuality nebo homosexuálně zaměřených lidí.[4] Navíc se svého času používalo – sice krátce a zřídka – jako synonymum antropofobie (přičemž předpona „homo-“ byla v tomto případě považována za latinský kmen homo = člověk, muž).[28]

Americká psychologická společnost (APS) citovala výzkumy, kritizující starší definice termínu poukazem na to, že homofobie nesplňuje kritéria klinické fobie („vemte mě od toho co nejdál“), daleko spíš se zakládá na odporu („dejte to ode mě co nejdál“) a sociálních podmínkách, což z ní činí příbuznou rasismu. APS citaci uzavírá slovy jednoho z výzkumníků: „Pokud je pohrdání a odpor příčinou homofobie, pak je to spíše morální a sociální problém než projev psychopatologie.“[26]

To potvrzuje např. švýcarský psychoterapeut Udo Rauchfleisch, podle nějž je homofobie natolik rozšířená, že jí nelze přiznat status choroby a homofobní lidé se homosexuálně zaměřeným osobám v žádném případě nevyhýbají, ale naopak je se záměrem agrese vyhledávají.[29]

Homofobie není přímo zmíněna v žádném seznamu nemocí a duševních poruch (viz Mezinárodní klasifikace nemocí), ačkoli existovaly i pokusy klasifikovat ji (spolu s rasismem a sexismem) jako poruchu osobnosti.[30]

Z těchto důvodů prosazovali a prosazují různí odborníci jiná označení jako homosexofobie,[31] homosexismus,[32] homonegativismus,[33] heterocentrismus,[34] heteronormativita[35] nebo heterosexismus.[36] Americký výzkumník Gregory M. Herek nabízí též termín „předsudky vůči sexuální orientaci“, který by zahrnoval negativní jednání na základě sexuální orientace dotčené osoby, ať už je homosexuální, bisexuální nebo heterosexuální a zároveň by byl – na rozdíl od homofobie – neutrálnější ve vyjádření příčin, pohnutek nebo obsahu (jenž je negativní, ale nemusí být nutně iracionální nebo zlý).[37]

Sporné může být i užití termínu ve společenské debatě. Zatímco zastánci argumentují, že je oprávněné a je třeba se zabývat i diskurzivní homofobií, která se projevuje kultivovaněji a zaštiťuje se tolerancí a vědeckými poznatky,[38] odpůrci to považují za pranýřování, jež jim znemožňuje kritiku homosexuality ve společenské diskusi,[39] stejně jako ji kdysi znesnadňovala definice homosexuality jako nemoci.[40] Výzkumníci v oboru behaviorálních věd William O'Donohue a Christine E. Casellesová v r. 1993 ve své práci o homofobii napsali, že "[pojem] homofobie, tak jak se obvykle používá, zapříčiňuje neoprávněně pejorativní hodnocení některých veřejných a diskusních postojů."[40]

Britský novinář Anthony Browne uvádí, že nařčení názorového oponenta z "homofobie", "rasismu", "fašismu" či "sexismu" slouží jako nástroj politické korektnosti k vynucení si cenzury a potlačení odlišného a politické korektnosti nepohodlného názoru.[41]

Homofobie a úmrtnost[editovat | editovat zdroj]

Studie vedená sociologem Markem Hatzenbuehlerem z Columbia University došla k závěru, že lidé s vysokým stupněm homofobního cítění mají průměrně o 2,5 roku kratší život. Mezi nejčastějšími příčinami úmrtí takových jedinců jsou problémy srdce a krevního oběhu. Autoři studie to vysvětlují vyšší hladinou stresových hormonů. Jako zajímavost však uvádějí, že tento efekt byl pozorován pouze u homofobních jedinců, ne však u rasistů. Výzkum probíhal v letech 19882002 a data byla zpětně porovnána s úmrtnostními daty v příslušných regionech. Tentýž autor také vydal studii, v níž došel k závěru, že lesby, gayové a bisexuálové žijící v homofobním prostředí mají v průměru o 12 let kratší život, než ti, kteří žijí v tolerantních regionech. V těchto případech to vysvětluje rovněž stresovými faktory a také zvýšenou mírou sebevražednosti.[42][43]

Postoje k homofobii[editovat | editovat zdroj]

Transparent z pochodu Queer Parade v Brně 2008

Patologizující pojetí[editovat | editovat zdroj]

Po určitou dobu byl termín homofobie používán i jako označení nemoci. V USA bylo údajně v sedmdesátých letech 20. století dokonce několik vrahů homosexuálních lidí osvobozeno s odůvodněním, že jednali pod vlivem duševní nemoci homofobie, a nebyli tudíž zodpovědní za své jednání.[44]

Politická kritika[editovat | editovat zdroj]

Usnesení Evropského parlamentu v roce 2006 vyzvalo členské státy EU, aby zajistily ochranu homosexuálních a transsexuálních osob „před homofobními nenávistnými výroky a násilím“, aby „důrazně odsoudily homofobní nenávistné výroky nebo vybízení k nenávisti a násilí, a zajistili, aby byla v praxi respektována svoboda projevu“ a „zvýšily úsilí v boji proti homofobii prostřednictvím vzdělání – jako jsou kampaně proti homofobii“. Evropská komise má do výroční zprávy o ochraně základních práv v EU zahrnout „úplné a srozumitelné informace o četnosti homofobních nenávistných trestných činů a případů násilí v členských státech“. Usnesení také zmiňuje 17. květen 2006 jako Mezinárodní den proti homofobii.[12]

Evropský parlament také v prosinci 2007 přijal usnesení, kterým vyjadřuje hluboké znepokojení v souvislosti s nárůstem extremistických hnutí v Evropě a žádá proto členské státy, aby počítaly s možností ukončit veřejné financování subjektů, které neodsuzují násilí a terorismus a nedodržují lidská práva a základní svobody. Mezi takové organizace zahrnuje ty, které svou ideologii staví mj. na homofobii.[45] V tiskové zprávě je dále uvedeno:

Poslanci se rovněž domnívají, že osobnosti veřejného života by se měly zdržet prohlášení, která povzbuzují nebo podněcují nesnášenlivost nebo stigmatizaci skupin osob na základě jejich rasy, etnického původu, náboženství, postižení, sexuální orientace nebo národnosti. Jsou totiž přesvědčeni, že pokud k nesnášenlivosti podněcují osobnosti veřejného života, měla by být skutečnost, že jsou obecně známy, považována za přitěžující okolnost.

Coretta Scott Kingová, vdova po zavražděném Martinu Lutheru Kingovi, se vyjádřila:

„Homofobie je jako rasismus, antisemitismus a další podoby fanatismu, které dehumanizují velké skupiny osob, chtějí je zbavit důstojnosti a osobnosti.“

Antihomofobní legislativa[editovat | editovat zdroj]

Zákony proti homofobním zločinům z nenávisti a verbálním útokům v Evropě

Zákon postihující šíření nenávisti vůči homosexuálně orientovaným osobám přijalo jako první na světě Norsko v roce 1981.[46] Následovalo Nizozemí (1987)[47] kriminalizující „veřejné ostouzení na základě sexuální orientace“. V Irsku vstoupil obdobný zákon v platnost v roce 1989. Australský federální stát Nový Jižní Wales zakázal šíření nenávisti mj. z důvodu sexuální orientace v roce 1993[48] Ve Švédsku bylo šíření nenávisti zakázáno obdobným způsobem v roce 2002.[49] Ve Francii došlo byl v roce 2005 k ochraně před diskriminací zvláštním zákonem zřízen nezávislý úřad HALDE (Nejvyšší úřad pro boj s diskriminací a rovnoprávnost).[50]

V České republice zvláštní legislativa tohoto typu neexistuje. Lze však efektivně uplatnit § 356 trestního zákoníku (40/2009 Sb.) Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, který praví: „Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.[51]

Zákony proti homofobním zločinům z nenávisti a verbálním útokům v Evropě[editovat | editovat zdroj]

V 16 zemích Evropy platí legislativa, která postihuje homofobně založené zločiny z nenávisti a verbální útoky:[52][53]

Flag of Belgium.svg Belgie[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 22 antidiskriminačního zákona činí trestným činem veřejné podněcování k diskriminaci, nenávisti či násilí vůči osobám na základě sexuální orientace a zakazuje podněcování k diskriminaci, nenávisti, násilí či segregaci skupiny osob. Federální legislativa uznává "diskriminační" motivy jako přitěžující okolnosti.

Flag of Denmark.svg Dánsko[editovat | editovat zdroj]

Podle paragrafu 266 b trestního zákona každá osoba, která veřejně nebo s úmyslem většího šíření učiní prohlášení či předá jinou informaci, jíž by vyhrožovala, odsuzovala nebo ponižovala skupinu lidí na základě její rasy, barvy, národnosti nebo etnického původu, vyznání i sexuální orientace, může být pokutována nebo uvězněna. Paragraf 81 č.6 trestního zákona uznává homofóbní motiv jako přitěžující okolnost.

Flag of Estonia.svg Estonsko[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 151 trestního zákona trestá činnosti, které veřejně podněcují k nenávisti, násilí či diskriminaci na základě... sexuální orientace... pokud vedou k ohrožení života, zdraví či osobního majetku.

Flag of France.svg Francie[editovat | editovat zdroj]

Paragrafy 225-1 a 225-2 trestního zákona postihují diskriminaci na základě sexuální orientace. § 132-77 ji činí přitěžující okolností. § 222-18-1 umožňuje zvláštní inkriminaci za výhrůžku založenou na skutečné či domnělé sexuální orientaci.

Flag of Croatia.svg Chorvatsko[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 89 trestního zákona postihuje každý trestný čin spáchaný z důvodů nenávisti k osobě na základě její sexuální orientace. Trestné jednání zahrnuje násilné chování, výhrůžky, přečin proti cti a dobrému jménu, zničení či poškození majetku, útok na život a zdraví i diskriminaci jako takovou.

Flag of Ireland.svg Irsko[editovat | editovat zdroj]

Prohibition of Incitement to Hatred Act činí deliktem podněcování nenávisti proti skupině lidí na základě jejich rasy, barvy, národnosti, vyznání, národnosti nebo etnického původu, příslušnosti ke kočovné komunitě nebo sexuální orientaci. Homofobní motivace je uznána za přitěžující faktor při ukládání trestu za běžné přestupky.

Flag of Iceland.svg Island[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 233 trestního zákona stanoví: "Každý kdo posměšným, nactiutrhačným, urážlivým, výhrůžným nebo jakýmkoli jiným chováním veřejně napadne osobu nebo skupinu osob na základě jejich národnosti, barvy kůže, rasy, vyznání nebo sexuální orientace, bude pokutován nebo uvězněn až na 2 roky." (Slovo "napadnout" v tomto kontextu neodkazuje na fyzické násilí, nýbrž na pouhé projevy zášti.)

Flag of Lithuania.svg Litva[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 170 trestního zákona zakazuje podněcování proti skupině občanů nebo určité osobě na základě jejího pohlaví, sexuální orientace, rasy, národnosti, jazyka, etnické příslušnosti, sociálního statusu, víry, náboženství či přesvědčení. Takový čin může být trestán pokutou, vazbou či odnětím svobody.

Flag of the Netherlands.svg Nizozemí[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 137d trestního zákona trestá veřejné podněcování k nenávistnému, diskriminačnímu nebo násilnému jednání vůči osobám na základě jejich hetero- či homosexuální orientace. S ohledem na to je homofobní motivace při ukládání trestů uznávána jako přitěžující okolnost. Státní zastupitelství tedy zvyšuje v případě útoku s diskriminačním aspektem rozsudek o 25 %.

Flag of Norway.svg Norsko[editovat | editovat zdroj]

Odstavec 77(i) trestního zákona stanoví, že přitěžující okolnosti nastanou když je osoba pronásledována kvůli víře, národnosti nebo etnickému původu, homosexuální orientaci, omezené fyzické či psychické způsobilosti nebo jiné okolnosti související se skupinou lidí vyžadující zvláštní míru ochrany.

Flag of Portugal.svg Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 240 trestního zákona klasifikuje homofobní verbální útoky jako trestný čin. Útok motivovaný sexuální orientací oběti může být trestán zvýšenou sazbou (§ 145). Podle § 132 je vražda motivovaná sexuální orientací trestána odnětím svobody na 12 až 25 let.

Flag of Romania.svg Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 751 a 751 trestního zákona uznávají homofóbní motiv jako přitěžující faktor při posuzování trestného jednání.

Flag of Spain.svg Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 510 trestního zákona trestá podněcování k diskriminaci, nenávisti a násilí proti skupinám nebo společenstvím z důvodů souvisejících mimo jiné s jejich sexuální orientací. A také ty, kteří ze stejného důvodu šíří o skupinách nebo společenstvích poškozující informace, i při vědomí jejich nepravdivosti nebo bezohledném přehlížení pravdy. § 22(4) trestního zákona uznává homofobii za přitěžující okolnost.

Flag of Sweden.svg Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Paragraf 2(7) oddílu 29 trestního zákona výslovně umožňuje, aby byly homofobní motivy útočníka vzaty na zřetel soudem jako přitěžující okolnost při ukládání trestu, a to ve vztahu ke všem trestným činům.

Flag of the United Kingdom.svg Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Criminal Justice and Immigration Bill trestá podněcování k nenávisti vůči osobám, a to včetně nenávisti na základě sexuální orientace. Paragraf 146 Criminal Justice Act navíc zahrnuje zákonné přitěžující okolnosti zločinů z nenávisti. Podobné ustanovení to platí i v Severním Irsku. Ve Skotsku článek 2 Prejudice Act uznává předsudky na základě sexuální orientace nebo transgender identity za přitěžující okolnost při ukládání trestů.

Trestní kauzy týkající se homofobie[editovat | editovat zdroj]

Ve Francii v lednu 2007 dostal člen francouzského parlamentu Christian Vanneste pokutu ve výši 3000 € a povinnost úhrady soudních výloh za výroky „heterosexualita je morálně nadřazená homosexualitě“ a „homosexuální chování ohrožuje přežití lidského druhu“.[54][55][56][57][58]

Ve Švédsku byl letniční pastor Åke Green odsouzen ke třiceti dnům vězení za šíření nenávisti, neboť ve svém kázání označil homosexualitu mj. za „hluboký rakovinný nádor na těle společnosti“, příčinu nemoci AIDS, ďábelskou sílu aj.[59][60] V odvolacím řízení byl obžaloby zproštěn. Zprošťující rozsudek byl potvrzen Nejvyšším soudem.[61]

Španělský soud v Barceloně odsoudil skupinu 16-18letých za jejich homofobní útok na mladého muže z roku 2004. Mladistvým kromě úhrady odškodného zakázal přiblížit se k domu oběti na méně než 300 metrů a jakoukoli komunikaci s ní.[62]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Merriam-Webster‘s Online Dictionary [online]. [citováno 2009-03-24]
  2. ABZ.cz : slovník cizích slov [online]. [citováno 2009-03-25]
  3. Cambridge Dictionaries Online. [citováno 2009-03-25]
  4. a b c d e HEREK, Gregory M. Beyond “Homofobia” : Thinking About Sexual Prejudice and the Stigma in the Twenty-First Century. Sexuality Research and Social Policy : Journal of NSRC, April 2004, Vol. 1, No. 2, p. 6-24. Abstrakt dostupný online, Caliber : Journals of the University of California Press. [citováno 2009-03-24]
  5. WEINBERG, George. Society and the Healthy Homosexual. New York : St. Martin’s, 1972. ISBN 0-901072-16-8.
  6. CHURCHILL, Wainwright. Homosexual Behavior Among Males : A Cross Cultural and Cross Species Investigation. New York : Hawthorn Books, 1967. ix + 349 pp. Anotace dostupná online, PEP Web : Psychoanalytic Electronic Publishing. [citováno 2009-03-25]
  7. V en.wikislovníku termín zmíněn jako “zastaralé” synonymum homofobie. [citováno 2009-03-25]
  8. [Olga Pechová: http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Homofobie.pdf Homofobie, heterosexismus, diskriminace sexuálních minorit?] Multikulturní centrum, Praha 2007.
  9. International Day Against Homophobia - May 17th [online]. [citováno 2009-03-25]
  10. SEDLÁKOVÁ, Lenka – KOUŘIL, Vít. Mediální partnerství, s. r. o. Revue pro média : Časopis pro kritickou reflexi médií, 2005, 12-13, s. 30 – 35. Dostupné online, Masarykova univerzita : Fakulta sociálních studií. [citováno 2009-03-25]
  11. V důvodové zprávě k návrhu zákona z r. 2004 – sněmovní tisk č. 650 - už byla homofobie výslovně zmíněna. [online] Digitální parlamentní knihovna : PČR, PS 1998-2002. [citováno 2009-03-25]
  12. a b Homofobie v Evropě. [online] Usnesení Evropského parlamentu P6_TA(2006)0018, 18. 1. 2006. [citováno 2009-03-25]
  13. Homofobní muži mají často skryté homosexuální choutky, Novinky.cz, 16. 4. 2008, Famous.cz
  14. Bochow, M.: Einstellungen und Werthaltungen zu homosexuellen Männern in Ost- und Westdeutschland. In: C. Lange (Hg.): AIDS - Eine Forschungsbilanz. 115-128. Berlin 1993
  15. Antonín Komenda: Ke kořenům křesťanské homofobie Iuridica, 2/2000, Univerzita Palackého Olomouc
  16. International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems (ICD-10) - diagnóza č. F66.1
  17. Egodystonní a egosyntonní homosexualita, Lesbická literární kavárna, Otázky a odpovědi, v letech 2002–2005 dostupné na [1], archiv
  18. Coming Out Straight: Understanding and Healing Homosexuality, Richard Cohen, Oakhill Press, 2000, kapitola 2
  19. Trpké ovocie terapie homosexuality, otevřený dopis občanskému sdružení „Pastor bonus“ jako reakce na jeho výzvu místopředsedovi vlády D. Čaplovičovi ze dne 7. 7. 2008 ve věci zřízení „centra pro léčbu homosexuality“, nezávislé sdružení Medzipriestor, 11. 7. 2008
  20. Resolution on Appropriate Affirmative Responses to Sexual Orientation Distress and Change Efforts
  21. a b Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR, Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové, duben až říjen 2007
  22. V USA loni stoupl počet zločinů z nenávisti, hlavně proti gayům. 004.cz, zdroj: ČTK.
  23. a b Martin Putna: Veselá věda aneb alternativy uvnitř alternativy (kritický nástin soudobé vědecké rozpravy o homosexualitě), Souvislosti 4/2003, str. 145
  24. Sedgwick Eve Kosofsky: Between Men. English Literature And Male Homosocial Desire. University Presses Of California, Columbia And Princeton (United States), 1985, 1993
  25. Eugen Drewermann: Kleriker. Psychogramm eines ideals, 1991
  26. a b American Psychological Society. Disgust, Not Fear, Drives Homophobia [online]. About.com : Mental Health, nedatováno (PlanetOut referovala o výzkumu 13. 6. 2002). [citováno 2009-03-24]
  27. RAIMONDO, Justin. Gay Victimology and the Liberal Kulturkampf [online]. anti-state.com, 19. 5. 2001. [citováno 2009-03-24]
  28. HARTL, Pavel – HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. str. 193, heslo “homofobie”.
  29. RAUCHFLEISCH, Udo. Zun Problem der Homophobie. Wort und Antwort : Zeitschift für Fragen des Glaubens. Themenheft “Homosexualität”, 39. Jahrgang, Heft 2, April/Juni 1998. Překlad dostupný online, Gay a lesbická liga : Témata / Stránky Petra V. Lochmana, 2. 10. 2004. [citováno 2009-03-26]
  30. GUINDON, M. H. – GREEN, A. G. – HANNA, F. J. Intolerance and psychopathology : Toward a general diagnosis for racism, sexism, and homophobia. American Journal of Orthopsychiatry, April 2003, 73(2), p. 167-176. Abstrakt dostupný online, NCBI. [citováno 2009-03-26]
  31. LEVITT, Eugene E. – KLASSEN JR., Albert D. Public Attitudes Toward Homosexuality : Part of the 1970 National Survey by the Institute for Sex Research. Journal of Homosexuality, 1974, 1(1), p. 29-43.
  32. LEHNE, Gregory K. Homophobia Among Men. In: DAVID, Deborah S. – BRANNON, Robert (eds.). The Forty-Nine Percent Majority: The Male Sex Role. Reading, MA : Addison-Wesley Publishing Company, 1976.
  33. HUDSON, W. W. – RICKETTS, W. A. A strategy for the measurement of homophobia. Journal of Homosexuality, Summer 1980, 5(4), p. 357-372.
  34. CORSINI, Raymond J. The Dictionary of Psychology. 1992. ISBN 1-58391-328-9.
  35. WARNER, Michael. Introduction. In: WARNER, Michael (ed.). Fear of a Queer Planet : Queer Politics and Social Theory. Minneapolis : University of Minnesota Press, 1993.
  36. HEREK, Gregory M. The context of anti-gay violence : Notes on cultural and psychological heterosexism. Journal of Interpersonal Violence, 1990, 5(3), p. 316-333. Abstrakt dostupný online, UC Davis : Psychology : Sexual Orientation – Science, Education, and Policy (Works by Dr. Gregory Herek). [citováno 2009-03-26]
  37. HEREK, Gregory M. The Psychology of Sexual Prejudice. Current Directions in Psychological Science, 2000, 9, p. 19-22. Koncept dostupný online, UC Davis : Psychology : Sexual Orientation – Science, Education, and Policy (Works by Dr. Gregory Herek). [citováno 2009-03-26]
  38. SOKOLOVÁ, Věra. Proč pořád ten strach?: Homofobie jako vyjádření individuálního postoje. [online] Britské listy, 27. 3. 2006. [citováno 2009-03-26]
  39. ZEMAN, Josef. Za registrované partnerství draze zaplatíme. Lidové noviny, 18. 3. 2006. Přepis článku dostupný online, o. s. Aliance pro děti a rodiče. [citováno 2009-03-26]
  40. a b O’DONOHUE, William – CASELLES, Christine E. Homophobia : Conceptual, definitional, and value issues. Journal of Psychopathology and Behavioral Assessment, September 1993, Volume 15, Number 3, p. 177- 195. Abstrakt dostupný online, SpringerLink. [citováno 2009-03-26]
  41. BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s ISBN 978-80-7363-240-3. s. 82
  42. dk. Homophobe Menschen sterben früher. Queer.de [online]. 2014-02-21 [cit. 2014-02-21]. Dostupné online.  (německy) 
  43. HATZENBUEHLER, Mark L.; BELLATORRE, Anna; MUENNIG, Peter. Anti-Gay Prejudice and All-Cause Mortality Among Heterosexuals in the United States. American Journal of Public Health. Únor 2014, roč. 2014, čís. 2, s. 332-337. Dostupné online [cit. 2014-02-21]. DOI:10.2105/AJPH.2013.301678. (anglicky) 
  44. Olga Pechová: Homofobie, nedatovaný text, Bengales.cz
  45. EP: Poslanci žádají ukončení financování extremistických politických stran, Info Evropského parlamentu, 13. 12. 2007
  46. Norský antidiskriminační zákon, účinnost od 1. ledna 2006
  47. Equality for lesbians and gay men, ILGA-Europe Report, červen 1998
  48. Anti-discrimination Act 1977 - SECT 49ZT. Homosexual vilification unlawful
  49. Trestní zákon (SFS 1962:700), § 8, Švédsko
  50. HALDE – Haute autorité de Lutte contre les Discriminations et pour l' Égalité. (Nejvyšší úřad pro boj s diskriminací a rovnoprávnost)
  51. Ust. § 356 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
  52. Hate Crime Laws, LegislatiONline.org
  53. Magazine of ILGA-Europe: Hate & Violence, Winter 2009-10
  54. Peter LaBarbera: French Member of Parliament Fined for “Homophobic” Speech, web American for Truth About Homosexuality, 30. 1. 2007
  55. Têtu, červenec-srpen 2007, strana 4
  56. Francie-trest za „homofobii“, Občanský institut - krátké zprávy, 29. 1. 2007
  57. Pokuta za homofobii, www.partnerstvi.cz, zpráva převzata z radiorogy.cz, 26. 1. 2007
  58. Martin Mařák: Zákon proti homofobii nebo svoboda slova (aféra Christian Vanneste), Neviditelný pes, 23. 3. 2007
  59. Åke Green: Is Homosexuality Genetic or an Evil Force that Plays Mind Games with People?
  60. Keith B. Richburg, Alan Cooperman: Swede's Sermon on Gays: Bigotry or Free Speech?, Washington Post, 29. 1. 2005, str. A1
  61. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. B 1050-05
  62. First distancing order for homophobia in Spain. Typically Spanish - Spain News, 16. 3. 2010.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu