Porucha osobnosti
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Poruchy osobnosti (dřívějším názvem psychopatie) jsou souborem trvalých povahových odchylek vytvářejícím nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Porucha negativně ovlivňuje chování a prožívání i uvažování postiženého, ztěžuje jeho zařazení do společnosti a vytváření mezilidských vztahů. Rozvíjí se již od dospívání a trvá po celý život, byť se ve středním věku a stáří stává méně výraznou.[1][2]
Pro okolí bývají nejvíce patrné jejich zakořeněné, stereotypní a neměnné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací. Díky tomuto omezenému repertoáru reakcí mívají tito lidé často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi, nebo na ně (ve snaze to zvládnout) reagují způsobem, který ubližuje jim, nebo lidem v jejich okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování také často výrazně ovlivňuje životy lidí okolo něj.
Protože vlastnosti, které okolí hodnotí jako „poruchové“ jsou součástí osobnosti daného člověka, on je obvykle vnímá jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s ostatními, což mu způsobuje bolest a utrpení. Stává se tedy, že lidé poruchou osobnosti nevidí problém u sebe, ale u ostatních.
[editovat] Diagnostika
[editovat] podle MKN-10
[editovat] definice
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (aktuálně v desáté revizi - MKN-10) vytvořené Světovou zdravotnickou organizací, jsou poruchy osobnosti:
-
"hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpoveď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu." [3]
[editovat] diagnostická kritéria
MKN-10 udává pro specifické poruchy osobnosti následující obecná diagnostická kritéria:
| "G1 | Je průkazné, že charakteristická a trvalá vnitřní struktura a projevy chování jedince jsou jako celek zřetelně odchylné od očekávaného přijatelného průměru chování dané společnosti (nebo od "normy"). Tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné z následujích oblastí:
|
| G2 | Odchylka se musí projevovat jako výrazně nepřizpůsobivé, maladaptivní nebo jiným způsobem dysfunkční chování v rámci širšího okruhu osobních a sociálních situací, tj. není omezena pouze na specifický "spouštěcí" moment nebo specifickou situaci. |
| G3 | Způsob kritérie G2 je příčinou osobních obtíží nebo má nepříznivý dopad na sociální prostředí nebo má oba důsledky. |
| G4 | Musí být průkazné, že odchylka je stálá nebo dlouhotrvající a že začala ve věku pozdního dětství nebo adolescence. |
| G5 | Odchylku nelze vysvětlit jako projev nebo důsledek jiné duševní poruchy dospělého věku, i když současně s odchylkou se mohou vyskytovat nebo na ni nasedat epizodické nebo chronické stavy z oddílu F00-F59 nebo F70-F79. |
| G6 | Jako možná příčina pdchylky musí být vyloučeno organické onemocnění, úraz nebo dysfunkce mozku. (Pokud lze prokázat organickou příčinu, měla by být použita kategorie F07.)" [2] |
[editovat] podle DSM-IV
[editovat] definice
Podle Diagnostického a statistického manuálu (aktuálně ve čtvrté revizi - DSM-IV), vytvořeného Americkou Psychiatrickou Asociací a užívaného hlavně v USA, je porucha osobnosti:
-
"přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má počátek v adolescenci nebo raném dětství, je stabilní v průběhu času a způsobuje utrpení nebo poškození".[2]
[editovat] diagnostická kritéria
Tato sekce je prázdná nebo nedostatečně podrobná, pomozte Wikipedii s její úpravou![editovat] Přehled poruch osobnosti dle MKN-10
[editovat] Specifické poruchy osobnosti (F60)
[editovat] paranoidní porucha osobnosti (F60.0)
- dřívější názvy: osobnost kverulantstká, osobnost fanatická
- charakteristické znaky:
- podezřívavost a sklon překrucovat a mylně interpretovat neutrální nebo přátelsky laděné chování druhých jako nepřátelské, pohrdavé, záštiplné, urážlivé, perzekuční, apod.
- celoživotní nedůvěřivost vůči druhým, „konspirační“ vysvětlování událostí
- bojovný a úporný smysl pro osobní práva bez ohledu na bezprostřední situaci
- nadměrná citlivost k odmítnutí
- vztahování všeho ke svému já, zdůrazňování důležitosti vlastní osoby
- sklon k trvalé zášti
- brání své soukromí, skrývá své "nedostatky"
- opakované neoprávněné podezřívání partnera z nevěry
- vnitřní přesvědčení a logika: "Druzí lidé jsou zlí. Kdybych druhým věřil, mohli by mi uškodit. Když si dám pozor, můžu se ubránit."
[editovat] schizoidní porucha osobnosti (F60.1)
- charakteristické znaky:
- emoční chlad, odstup nebo oploštěná afektivita, omezená schopnost vyjadřovat vřelé, něžné city, ale i zlobu vůči jiným lidem
- lhostejnost ke chvála a kritice, uzavřenost, izolace, monotónní samotářské aktivity
- nadměrný únik do fantazie a introspekce; jen málo činností, pokud vůbec nějaké, skýtá potěšení
- malý zájem o sex, nedostatek touhy po vztazích
- necitlivost pro společenské normy a konvence
- vnitřní přesvědčení a logika: "Jsem nepřizpůsobivý, soběstačný a jsem samotář. Druzí lidé mi nemají co nabidnout. Když si budu od druhých udržovat odstup, budem se mi dařit lépe. Kdybych se snažil mít vztahy, nefungovaly by. Vztahy nic nepřinášejí."
[editovat] disociální porucha osobnosti (F60.2)
- dřívější názvy: osobnost amorální, osobnost antisociální, osobnost asociální, osobnost psychopatická, osobnost sociopatická
- charakteristické znaky:
- uspokojování vlastních potřeb bez ohledu na jiné, trvalá nezodpovědnost a bezohlednost vůči společenským normám, pravidlům a závazkům
- nezájem o city druhých
- neschopnost držovat trvalé vztahy
- nízká tolerance k frustraci, nízký práh pro uvolnění agrese a násilí
- neschopnost požit se ze zkušenosti, zvláště z trestu
- neschopnost pociťovat vinu, svádění viny na jiné, nalézání výmluv pro své chování
- vnitřní přesvědčení a logika: "Druzí by mě mohli vykořisťovat, zneužívat. Když nebudu jednat první, muhou mi ublížit. Když můžu využít první, budu ve výhodě. Druzí jsou hlupáci. Já jsem silný a chytrý."
[editovat] emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)
- typ imuplzivní (F60.30)
- typ hraniční (F60.31)
- dřívější názvy: osobnost hraniční
- charakteristické znaky:
- nejasná představa o sobě (vnitřní preference, sexualita, ...)
- intenzivní, nestálé vztahy
- snaha vyhnout se odmítnutí
- sklony k sebepoškozování, sebevražedné výhružky
- chronické pocity prázdnoty
[editovat] histrionská porucha osobnosti (F60.4)
- dřívější názvy: osobnost hysterická, osobnost psychoinfantilní (pozn.: histrion = herec, kejklíř, komediant)
- charakteristické znaky:
- sebedramatizace, teatrálnost, přehnaný projev emocí, nedostatečná racionální kontrola
- vyhledávání vzrušení, při kterém je postižený středem pozornosti, egocentričnost, nápadný vzhled a chování
- sugestibilita, citová zranitelnost, mělká labilní emotivita
- častá manipulace s druhými pro dosažení vlastních cílů, nedostatek ohledu na druhé, intrikuje
- aktivita, společenskost, trvalé vyžadování ocenění
- koketérie, soustředění na fyzickou přitažlivost
- stálá nespokojenost s tím, jak věci vypadají, neustálé problémy v mezilidských vztazích
- vnitřní přesvědčení a logika: "Druzí si mě nebudou vážit pro mě samotného. Když nebudu zábavný, nebudu pro druhé přitažlivý. Když se budu chovat dramaticky, získám pozornost druhých a jejich přijetí. Jsem velkolepý. Lidé jsou tady proto, aby mi sloužili nebo aby mě obdivovali."
[editovat] anankastická porucha osobnosti (F60.5)
- dřívější názvy: osobnost kompulzivní, osobnost obsesivní, osobnost obsedantně-kompulzivní (pozn.: na rozdíl od osob trpících obsedantně-kompulzivní poruchou, kterým tato porucha znepříjemňuje život, jsou obsedantně-kompulzivní osobnosti na své vlastnosti pyšné!)
- chatakteristické znaky:
- perfekcionismus, zabývání se detaily na úkor kvality, pravidly, seznamy, pořádkem, organizací
- nadměrné pochyby a obavy, skrupulozita
- nadměrná svědomitost, puntičkářství
- sociální konvečnost, rigidita, paličatost
- opatrovnictví, moralizuje, hodnotí, kontroluje
- nerozumné požadavky na způsob práce druhých, vtíravé a nevítané myšlenky a nápady
- vnitřní přesvědčení a logika: "Když nebudu 100% zodpovědný, může se mi zřítit svt. Když zavedu přesní pravidla, dopadne to dobře. Druzí mohou být nezodpovědní."
[editovat] anxiózní porucha osobnosti (F60.6)
- jiný název: osobnost vyhýbavá (pozn.: anxiózní = úzkostný)
- charatkeristické znaky:
- trvalé a pronikavé pocity napětí a obav
- přesvědčení o vlastní sociální nešikovnosti, nedostatku osobní přitažlivosti a vlastní méněcennosti
- nechuť stýkat se s lidmi z obav, že nebude oblíben(a), přecitlivělost na odmítnutí a kritiku, nadměrně se zabývá kritikou druhých
- vyhýbá se nejistým sociálním a pracovním činnostem, nechce zodpovědnost, nenápadné výmluvy
- vnitřní přesvědčení a logika: "Jsem nežádoucí, neschopný, společensky neobratný. Kdyby mě lidé skutečně poznali, odmítli by mě. Když se budu přetvařovat, možná mě přijmou."
[editovat] závislá porucha osobnosti (F60.7)
- dřívější názvy: osobnost astenická (pozn.: astenie = celková tělesná slabost), osobnost inadekvátní, osobnost pasivní, osobnost poraženecká
- charakteristické znaky:
- ponechávání odpovědnosti za důležitá životní rozhodnutí osobám, na nichž je postižený závislý, podřizuje jim vlastní potřeby, neochota mít na tyto osoby jakékoli požadavky
- přehnané obavy, že bude opuštěn a nebude schopen se o sebe postarat
- pěstuje závislé vztahy, rychle se sbližuje, přilne
- postižený se cítí bezmocný, neschopný, bez životní síly
- vnitřní přesvědčení a logika: "Jsem bezmocný. Kdybych se spoléhal na sebe, selhal bych. S pomocí druhých přeiji, budu šťastný apod. Potřebuji druhé, aby mi stále dodávali podporu a odvahu. Druzí by se o mě měli postarat."
[editovat] jiné specifické poruchy osobnosti (F60.8)
- do této kategorie se může zařadit jakákoliv jiná specifická porucha osobnosti, kterou jsme schopni spolehlivě definovat
- patří sem např. osobnost narcistická a osobnost pasivně agresivní
- osobnost narcistická
- charakteristické znaky:
- velikášskké představy o vlastní důležitosti
- fantazie o úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse, ...
- potřeba nekonečného obdivu
- víra, že je "zvláštní", elitářství
- vyžaduje zvláštní privilegia
- chybění empatie, využívání druhých
- arogance, zpupnost
- téma závisti
- neustále se porovnává a soutěží
- vnitřní přesvědčení a logika: "Když se mnou druzí zacházejí normálně, znamená to, že si o mně myslí, že jsem horší. Jsem originál, potřebuji speciální pravidla."
- charakteristické znaky:
- osobnost pasivně agresivní
- charakteristické znaky:
- neústupnost a prodlevy, pasivní rezistence
- neoprávněné stížnosti na nesmyslné požadavky, remcání
- mrzutost při požádání o práci, kteerou nechce vykonávat
- kritika, pohrdání nadřízenými, mění pravidla
- bojkot společné práce
- vyhýbá se s výmluvou, že zapomněl, nedodržuje sliby, časy, termíny
- vnitřní přesvědčení a logika: "Druzí omezují moji svobodu. Kontrola od druhých, jejich zasahování, vyžadování a dominance jsou nesnesitelné. Jsem soběstačný. Musím si dělat věci po svém."
- charakteristické znaky:
[editovat] poruchy osobnosti nespecifické (F60.9)
Tato kategorie obsahuje ty poruchy osobnosti, na které se nehodí žádný ze specifických popisů uvedených výše.
[editovat] Smíšené a jiné poruchy osobnosti (F61)
Tato kategorie obsahuje ty poruchy osobnosti nebo ty trvalé změny osobnosti, které není možné zařadit ani do F60.x ani do F62.x, například osobnosti s rysy několika poruch pod F60.x, ale bez převažujícího souboru symptomů, který by dovolil specifičtější diagnózu
[editovat] Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit poškození nebo nemoci mozku (F62)
Tato kategorie obsahuje ty poruchy osobnosti a chování, které se vyvinuly následkem silně stresové zkušenosti (např. mučení zajatci, oběti terorismu) nebo následkem prodělaného psychiatrického onemocnění (po propuštění z léčebny) u osob, jež původně byly zdravé, bez osobnostní poruchy. Tyto osoby jsou charakterizovány nepřátelským nebo nedůvěřivým postojem k světu, sociální zdrženlivostí, pocity prázdnoty, beznaděje a odcizení; v případě propuštění z psychiatrické léčebny přesvědčením, že člověk byl chorobou změněn nebo stigmatizován, že není schopen vytvářet a udržovat důvěrné osobní vztahy, pasivitou a redukovanými zájmy, zmenšeným zapojením do dřívějších aktivit, apod.
[editovat] Etiopatogeneze
[editovat] příčiny vzniku
Příčiny vzniku poruch osobnosti jsou biologické (genetické predispozice), dále prenatální (zátěžové faktory působící na těhotnou matku, např. stres nebo virová onemocnění) a perinatální (drobná poranění mozku dítěte při porodu) vlivy, které mohou negativně ovlivnit vývoj mozku. Klíčové je potom rodinné prostředí v raném dětství - rizikový faktor představuje přítomnost rodiče s duševní poruchou nebo poruchou osobnosti, týrání nebo sexuální zneužívání dítěte, příliš tvrdá výchova i přílišné rozmazlování, neúplná rodina, hyperprotektivita spojená s nelibostí rodičů v případě, že se u dítěte začnou objevovat přirozené tendence k autonomii a osamostatnění, atd. Obecně působí negativně konfliktní emočně vypjaté prostředí. Další vliv má i škola, vrstevníci (party) a další kulturální vlivy (počítačové hry, ...) a sociální vlivy - např. ztráta nebo opuštění blízké osoby.
[editovat] prevalence
Poruchou osobnosti trpí v celosvětovém průměru asi 6-9% populace, jiné studie udávají i vyšší údaje (10-15%). Výskyt se zvyšuje v různých institucionálních zařízeních jako např. v psychiatrických léčebnách (30-50%) nebo věznicích (u recidivistů dle různých výzkumů 40-90%)[6]. 50-90% nakromanů trpí poruchou osobnosti.[7] Zdá se, že výskyt poruch v populaci je vyšší ve městech než na venkově a že prevalence s časem vzrůstá.[8]
| porucha | prevalence | vliv pohlaví | poznámka |
|---|---|---|---|
| paranoidní | 0,5-2,5% | častější u mužů | vyšší výskyt v rodinách se schizofrenií a s poruchami s bludy |
| schizoidní | 0,5-1% | častější u mužů | vyšší výskyt v rodinách se schizofrenií; nejisté údaje |
| disociální | 0,2-9,4% | častější u mužů (2x-7x) | vliv dědičnosti poměrně dobře prokázán |
| emočně nestabilní | 2-3% | častější u žen (2x) | |
| histrionská | 6-45% | významně častější u žen | především psychologické příčiny |
| anankastická | ??? | častější u mužů | předpokládá se genetická dispozice |
| vyhýbavá | 1% | obě pohlaví stejně | častá komorbidita s anankastickou |
| závislá | pravděpodobně častá | častější u žen |
[editovat] Léčba
Lidé trpící poruchou osobnosti málokdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy a jsou vesměs přesvědčeni o své "normalitě"; pokud si uvědomují, že jim některé povahové rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Společně s poruchou osobnosti se mohou objevit i jiné psychické potíže jako jsou úzkosti, deprese, sklony k zneužívání alkoholu či drog, nebo závislost na nich, tendence k sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, psychosomatické potíže (zdravotní potíže bez jasného tělesného původu), depersonalizace a derealizace, i přechodné psychotické stavy. Pacienti obvykle vyhledají léčbu právě kvůli svým aktuálním problémům a o změnu svých osobnostních rysů, který je nutná, aby se psychické problémy nevracely, však neusilují. Vehementně se dožadují odstranění svých nejrůznějších obtížích, ale zároveň snadno a rychle odmítají doporučení terapeuta. Nedostatečná spolupráce vede často k předčasnému ukončení léčby. Proto jsou poruchy osobnosti považovány za obtížně léčitelné, k zlepšení dochází relativně pomalu. Přesto studie ukazují, že plně vyléčeno bývá 52% pacientů s průměrnou dobou léčby 1,3 roku.
- dobře léčitelné poruchy osobnosti: závislá, histrionská, anankastická, vyhýbavá
- průměrně léčitelné poruchy osobnosti: narcistická, emočně-nestabilní
- špatně léčitelné poruchy osobnosti: paranoidní, pasivně-agresivní, schizoidní, disociální
[editovat] Reference
- ↑ a b Hartl, P. - Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X
- ↑ a b c d e f Praško, J. a kol.: Poruchy osobnosti. Vydání 2. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-558-5
- ↑ a b druhá aktualizovaná verze k 1.1.2009, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky
- ↑ Praško, J.: KBT poruch osobnosti
- ↑ Večeřová-Procházková, A.: Pacient s poruchou osobnosti. Katedra psychiatrie IPVZ
- ↑ Vedrová, P.: Adaptace na uvěznění. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, katedra psychologie, 2008
- ↑ Výroční zpráva za rok 2004: stav drogové problematik v Evropské unii a v Norsku. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost.
- ↑ Zelený, S.: Etopedie - státnice 2008
 |
Související články obsahuje Portál Psychologie |
