Sebevražda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sebevražda
MeSH F01.145.126.980.875
První pomoc osobě pokoušející se o sebevraždu podříznutím žil během školení vodních záchranářů Červeným křížem (v rámci výcviku je fixována druhá zdravá ruka)

Sebevražda (latinsky suicidium, výraz odvozený od sui caedere, tedy "zabít sám sebe") je čin, kterým člověk úmyslně zapříčiní vlastní smrt. Sebevražda je často páchána ze zoufalství, jehož příčina je obvykle přičítána duševní poruše, například depresi, bipolární poruše, schizofrenii, alkoholismu nebo narkomanii.[1] Svou roli nezřídka hrají i stresové faktory, jako například finanční potíže nebo problémy s mezilidskými vztahy. Snaha zabránit sebevraždám se odráží v omezení přístupu ke střelným zbraním, léčbě duševních nemocí, terapii při zneužívání návykových látek i zlepšování ekonomického rozvoje.

Nejběžnější způsoby sebevraždy se v různých zemích liší a částečně souvisí s dostupností prostředků k jejímu provedení. Mezi časté formy patří oběšení, otrava pesticidy a použití střelné zbraně. Na následky sebevraždy každoročně zemře přibližně 800 000 až jeden milión osob, což celosvětově činí sebevraždu desátou hlavní příčinou úmrtí.[1][2] Mezi sebevrahy je více mužů než žen, přičemž u mužů je pravděpodobnost, že se zabijí, třikrát až čtyřikrát větší než u žen.[3] Každý rok dojde přibližně k 10 až 20 miliónům neúspěšných pokusů o sebevraždu;[4] ty jsou častěji zaznamenány u mladších osob a u žen.

Názory na sebevraždu byly vždy ovlivňovány širšími existenčními tématy, jako jsou náboženství, čest a smysl života. Abrahámovská náboženství sebevraždu tradičně považují za urážku Boha, neboť vyznávají posvátnost života. Během samurajské éry v Japonsku byl rituál seppuku uznáván jako prostředek odčinění selhání nebo forma protestu. Satí, nyní nezákonný hinduistický pohřební obřad, očekával od vdovy sebeupálení na manželově pohřební hranici, ať už dobrovolně nebo pod nátlakem ze strany rodiny a společnosti.[5]

Zatímco dříve byly sebevražda i pokus o ni trestně postižitelné, ve většině západních zemí tomu tak již není. Ve většině islámských zemí však zůstává tento způsob odchodu ze života trestným činem. Ve 20. a 21. století byla sebevražda formou sebeupálení prostředkem protestu, zatímco kamikadze a sebevražedné bombové útoky byly využívány jako forma vojenské nebo teroristické taktiky.[6]

Definice[editovat | editovat zdroj]

Sebevražda, označovaná rovněž jako dokonaná sebevražda, je „akt odnětí si vlastního života“.[7] Pokus o sebevraždu nebo sebevražedné chování bez fatálních následků jsou pak charakterizovány jako sebepoškození motivované touhou ukončit vlastní život, které však nemá za následek smrt.[8] Asistovaná sebevražda je typ sebevraždy, kdy jednotlivec nepřímo pomáhá druhému člověku přivodit si smrt, a to poskytnutím rady nebo prostředků k jejímu spáchání.[9] Tím se asistovaná sebevražda liší od eutanazie, kde druhá osoba hraje při ukončení života jiného jedince mnohem aktivnější roli.[9] Sebevražedné myšlenky jsou myšlenky na ukončení vlastního života.[8]

Označení[editovat | editovat zdroj]

Slovo sebevražda je spojením zvratného zájmena a slova vrah/vražda (má základ v praslovanském výrazu vorgъ – nepřítel; v češtině došlo k posunu významu). Pro označení vykonání sebevraždy je v češtině ustálené slovní spojeníspáchat sebevraždu“. Slovo spáchat se přitom v češtině pojí s negativními jevy (spáchat zločin, spáchat hřích). To souvisí také s vlivem křesťanského nábožeství, které tento skutek považuje za těžký hřích, sebevrahům byl v minulosti dokonce odepřen křesťanský pohřeb. Přitom toto spojení se začalo používat až v 19. století.[10] Dřívější prameny, pokud takový jev popisují, volí přímá slova jako „nalehl na meč“ či „oběsil se“.[11] V 19. století se používaly také pojmy samovrah, samovražda a také básnické pojmy samobijstvo, samobojstvo.[12]

Pro sebevraždu se používají i různé eufemismy, např. dobrovolný odchod ze života, vzít si život. Psycholog Pavel Říčan ve své knize Agresivita a šikana mezi dětmi používá pojmenování suicidium, které překládá jako sebezabití. Připojuje k němu poznámku: „Záměrně neužívám slova „sebevražda“, které má odsuzující akcent; ten není u některých suicidií na místě.“[13] V českém překladu knihy rakouského esejisty a obhájce sebevraždy Jeana Améryho Vztáhnout na sebe ruku se pro sebevraždu navrhuje termín dobrovolná smrt, pro člověka, který se k sebevraždě chystá označení suicidér a pro oběť dokonané sebevraždy označení suicidant.[14]

Rizikové faktory[editovat | editovat zdroj]

Okolnosti zvyšující pravděpodobnost sebevraždy v 16 amerických státech v roce 2008.[15]

Mezi faktory, které ovlivňují riziko sebevraždy, patří psychiatrické poruchy, narkomanie, různé psychické stavy, kulturní, rodinné a společenské situace a genetika.[16] Duševní onemocnění a zneužívání návykových látek jsou často souběžnými jevy.[17] Mezi další rizikové faktory patří předchozí pokusy o sebevraždu,[18] snadná dostupnost prostředků k jejímu spáchání, předchozí sebevražda v rodině nebo traumatické poranění mozku.[19] Příkladem je počet sebevražd v domácnostech se střelnými zbraněmi, který je vyšší než v domácnostech, které střelné zbraně nevlastní.[20] Socioekonomické faktory, například nezaměstnanost, chudoba, bezdomovectví a diskriminace jsou další skutečnosti, které mohou myšlenky na sebevraždu vyvolat.[21] Přibližně 15–40 % osob zanechává dopis na rozloučenou.[22] Má se za to, že genetika stojí za přibližně 38 % až 55 % případů sebevražedného chování.[23] Váleční veteráni jsou ohroženi vyšším rizikem sebevraždy částečně i v důsledku vyššího počtu případů duševních onemocnění a zdravotních problémů souvisejících s válkou.[24]

Duševní poruchy[editovat | editovat zdroj]

Duševní poruchy jsou v okamžiku sebevraždy častým jevem; odhady se pohybují mezi 27 %[25] a více než 90 % případů.[18] U osob přijatých na psychiatrické oddělení je doživotní riziko dokonané sebevraždy přibližně 8,6 %.[18] Celá polovina osob, jež zemřely v důsledku sebevraždy, pravděpodobně trpěla depresí; tato nebo některá z dalších afektivních poruch, například bipolární porucha, zvyšuje riziko sebevraždy dvacetinásobně.[26] Mezi další významné příčiny sebevražd patří schizofrenie(14 %), poruchy osobnosti (14 %),[27] bipolární porucha[26] a posttraumatická stresová porucha.[18] Na následky sebevraždy umírá přibližně 5 % osob se schizofrenií.[28] Poruchy příjmu potravy jsou dalším onemocněním spojeným s vysokým rizikem sebevraždy.[29]

Nejvýznamnějším prediktivním ukazatelem eventuálního dokonání sebevraždy jsou předchozí sebevražedné pokusy.[18] Přibližně 20 % sebevražd předchází dřívější pokus o sebevraždu a z těch, kteří se o sebevraždu pokusí, ji do roka dokoná 1 %[18] a více než 5 % pak sebevraždu spáchá po 10 letech.[29] Ačkoli sebepoškozování není považováno za pokus o sebevraždu, sebepoškozující chování se zvýšeným rizikem sebevraždy souvisí.[30]

V přibližně 80 % případů dokonaných sebevražd dotyčná osoba navštívila lékaře během roku předcházejícího úmrtí;[31] ve 45 % tato návštěva proběhla v měsíci předcházejícím sebevraždě.[32] Asi 25–40 % osob, které sebevraždu dokonaly, v předchozím roce kontaktovalo služby péče o duševní zdraví.[25][31]

Užívání návykových látek[editovat | editovat zdroj]

Obraz „Cesta opilce“ z roku 1846 znázorňuje, jak může alkoholismus vést až k sebevraždě

Zneužívání návykových látek je druhým nejběžnějším rizikovým faktorem sebevraždy po depresi a bipolární poruše.[33] Se sebevraždami souvisí jak chronické zneužívání látek, tak akutní intoxikace.[17][34] V kombinaci s osobním zármutkem, například z důvodu úmrtí blízké osoby, se riziko ještě dále zvyšuje.[34] Zneužívání látek je také spojováno s poruchami duševního zdraví.[17]


Většina osob je v okamžiku spáchání sebevraždy pod vlivem sedativně-hypnotických látek (jako je například alkohol nebo benzodiazepiny);[35] alkoholismus hraje roli u 15 % až 61 % případů.[17] V zemích s vysokou spotřebou alkoholu a vyšší hustotou míst, kde se alkohol rozlévá, je rovněž vyšší počet sebevražd,[36] přičemž tato souvislost se vztahuje zejména na konzumaci destilovaných alkoholických nápojů, nikoli na konzumaci alkoholu obecně.[17] Přibližně 2,2–3,4 % osob léčených z alkoholismu v určitém okamžiku života umírá na následky sebevraždy.[36] Alkoholici, kteří se pokoušejí spáchat sebevraždu, jsou obvykle muži staršího věku, kteří se o ni již dříve pokusili.[17] Ke 3 až 35 % případů úmrtí osob užívajících heroin dochází v důsledku sebevraždy (přibližně čtrnáctinásobek počtu úmrtí osob, které tuto drogu neužívají).[37]


Užívání kokainu a metamfetaminů se sebevraždou velmi úzce souvisí.[17][38]U osob užívajících kokain je riziko nejvyšší během abstinenční fáze.[39] Osoby užívající inhalanty jsou rovněž vystaveny značnému riziku sebevraždy - v určitém okamžiku života se o ni pokusí přibližně 20 % a více než 65 % o ní uvažuje.[17] Kouření cigaret je s rizikem sebevraždy rovněž spojováno.[40] Pro tuto souvislost existuje jen málo důkazů, byly však vysloveny hypotézy, že ti, kteří mají předpoklad ke kouření, mají rovněž předpoklady k sebevraždě, že kouření způsobuje zdravotní problémy, které lidi následně vedou k myšlenkám na ukončení života, a že kouření má vliv na chemické pochody v mozku, které jsou příčinou sebevražedných sklonů.[40] Konopí však podle všeho toto riziko nijak nezvyšuje.[17]

Gamblerství[editovat | editovat zdroj]

Gambleři (patologičtí hráči) jsou v porovnání s běžnou populací spojováni s častějšími myšlenkami na sebevraždu a pokusy o ni.[41] O sebevraždu se pokusí 12 až 24 % patologických hráčů.[42] Počet sebevražd jejich životních partnerů je třikrát vyšší než u běžné populace.[42] Mezi další faktory, které u gamblerů riziko sebevraždy zvyšují, patří duševní nemoci, alkohol a užívání drog.[43]

Nemoci[editovat | editovat zdroj]

Mezi sebevražedností (suicidalitou) a zdravotními problémy existuje jistá souvislost; ke zmíněným zdravotním potížím mimo jiné patří[29]chronická bolest,[44] traumatické poranění mozku,[45] rakovina,[46] hemodialýza, HIV nebo systémový lupus erythematodes.[29] Diagnóza rakoviny riziko následné sebevraždy přibližně zdvojnásobuje.[46] Zvýšená sebevražednost přetrvává i po vypořádání se s depresivním onemocněním nebo závislostí na alkoholu. U osob s více než jedním onemocněním je riziko obzvláště vysoké. V Japonsku jsou zdravotní problémy uváděny jako hlavní důvod sebevraždy.[47]

Poruchy spánku, například nespavost[48] a spánková apnoe, jsou u deprese a sebevraždy dalšími rizikovými faktory. V některých případech mohou být poruchy spánku rizikovým činitelem nezávislým na depresi.[49] Symptomy podobnými afektivních poruchám se může projevovat celá řada dalších onemocnění, mezi něž patří například hypotyreóza, Alzheimerova choroba, nádory mozku, systémový lupus erythematodes a nežádoucí vedlejší účinky řady léků (například beta blokátorů a steroidů).[18]

Psychosociální stavy[editovat | editovat zdroj]

Riziko sebevraždy zvyšuje řada psychosociálních stavů. Patří mezi ně pocit beznaděje, ztráta radosti ze života, deprese a úzkostlivost.[26] Roli hraje rovněž nízká schopnost řešit problémy, ztráta dřívějších schopností a špatná kontrola impulzivního chování.[26][50]U starších osob je významným faktorem vnímání sebe sama jako přítěže pro ostatní.[51][51]

Riziko zvyšují také nedávné stresující životní situace, například ztráta člena rodiny nebo přítele, ztráta zaměstnání nebo společenská izolace (například osamělý život).[26] Vyššímu riziku jsou vystaveni i ti, kteří nikdy nevstoupili do manželského svazku.[18] Riziko sebevraždy může snížit aktivní víra jedince.[52] To je přičítáno negativnímu postoji, který k sebevraždě mnohá náboženství zaujímají, a větší vztahové pospolitosti, kterou náboženství může poskytovat.[52] U muslimů, stejně jako jiných skupin věřících, byl prokázán nižší počet sebevražd.[53]

Někteří lidé mohou sebevraždu spáchat jako únik před šikanou či předsudky.[54] Sexuální zneužívání v dětství[55] a čas strávený v pěstounské péči jsou rovněž dalšími z rizikových faktorů.[56] Má se za to, že sexuální zneužívání k celkovému riziku přispívá až z 20 %.[23]

Vývojová psychologie vysvětluje sebevraždu tak, že může zlepšovat inkluzivní zdatnost. Osoba, která páchá sebevraždu, již nemůže mít více dětí a tím, že zůstává naživu, odčerpává zdroje a prostředky, které by mohlo využívat její příbuzenstvo. Námitkou je, že smrt zdravých dospělých jedinců reprodukční schopnost pravděpodobně nijak nezvýší. Adaptace na velmi odlišné původní prostředí může být v tom současném kontraproduktivní.[50][57]

S rizikem sebevraždy souvisí také chudoba.[58]Relativní chudoba jedince, jež se v porovnání s jeho okolím zvyšuje, přispívá k růstu rizika sebevraždy.[59] Od roku 1997 spáchalo v Indii sebevraždu přes 200 000 rolníků, a to částečně kvůli problémům s dluhy.[60] V Číně je sebevražda třikrát pravděpodobnější ve venkovských regionech než ve městech, a to částečně z důvodu finančních obtíží v těchto oblastech země.[61]

Média[editovat | editovat zdroj]

Důležitou roli v problematice sebevražd hrají média, včetně internetu.[16] Způsob, jakým sebevraždu prezentují, může mít v důsledku velkého množství zpráv, prominentně a opakovaně uváděných a sebevraždu glorifikujících nebo romantizujících, negativní vliv.[62]Je-li uveden podrobný popis toho, jak konkrétními prostředky sebevraždu spáchat, může se četnost použití tohoto způsobu sebevraždy napříč celou populací zvýšit.[63]

Tento spouštěcí faktor epidemií sebevražd nebo tzv. inspirovaných sebevražd je známý jako Wertherův efekt, pojmenovaný po protagonistovi Goetheho díla Utrpení mladého Werthera, který sebevraždu sám spáchal.[64] Riziko je vyšší u dospívajících, kteří si mohou smrt romantizovat.[65] Zdá se, že zatímco vliv sdělovacích prostředků je významný, vliv zábavních prostředků nelze jednoznačně vymezit.[66] Objevily se návrhy, aby protikladem Wertherova efektu byl tzv. Papagenův efekt, kdy poskytování informací o mechanismech zvládání náročných situací může mít ochranný efekt. Výraz je založen na postavě Mozartovy opery Kouzelná flétna, která se ze strachu ze ztráty milované dívky chystá spáchat sebevraždu, dokud mu přátelé nepomohou.[64] Pokud by média podávala zprávy vhodným způsobem, bylo by možno riziko sebevražd snížit.[62]Získání podpory ze strany mediálního průmyslu však může být zejména z dlouhodobého hlediska obtížné.[62]

Racionální sebevražda[editovat | editovat zdroj]

Racionální sebevražda je promyšlené a odůvodněné odnětí si vlastního života,[67] ačkoli někteří se domnívají, že sebevražda není logická nikdy.[67] Akt dobrovolného odchodu ze života ve prospěch druhých je známý jako altruistická sebevražda.[68] Příkladem může být starý člověk, který svůj život ukončí proto, aby mladším lidem v komunitě zanechal větší množství potravy.[68] V některých eskymáckých kulturách je tento krok vnímán jako projev vážnosti, odvahy nebo moudrosti.[69]

Sebevražedný útok je politický čin, při kterém se útočník dopouští násilí na ostatních, přičemž ví, že tento krok povede k jeho vlastní smrti.[70] Někteří sebevražední bomboví útočníci páchají útoky ve snaze o získání titulu mučedníka.[24] Útoky kamikadze byly prováděny jako úkol motivovaný vyšším principem nebo morální povinností.[69] Vražda a následná sebevražda je skutek vraždy do týdne následovaný sebevraždou osoby, která vraždu spáchala.[71] Hromadné sebevraždy jsou často páchány pod sociálním tlakem, kdy se členové vzdávají své osobní nezávislosti ve prospěch vůdce.[72] Masovou sebevraždu mohou spáchat i pouzí dva lidé - taková sebevražda se pak nazývá sebevražedný pakt.[73]

Za výjimečných okolností, kdy je pokračování života chápáno jako nesnesitelné, přistupují lidé k sebevraždě jako k prostředku úniku.[74] Někteří vězni v nacistických koncentračních táborech volili dobrovolnou smrt tím, že se záměrně dotkli elektřinou napájených plotů.[75]

Způsoby provedení sebevraždy[editovat | editovat zdroj]

Úmrtnost podle způsobu sebevraždy ve Spojených státech.[20]

Nejčastější způsoby provedení sebevraždy se v různých zemích liší. K těm nejběžnějším patří zejména sebevražda oběšením, otrávením pesticidy a za použití střelné zbraně.[76] Má se za to, že tyto rozdíly existují částečně v důsledku dostupnosti prostředků pro spáchání sebevraždy jistým způsobem.[63] Průzkum provedený v 56 zemích ukázal, že ve většině z nich je nejběžnější formou sebevraždy oběšení,[77] kterému se přičítá 53 % sebevražd mužů a 39 % sebevražd žen.[78]

30 % sebevražd na celém světě je spácháno za použití pesticidů. Četnost využití tohoto postupu se však značně liší - od 4 % v Evropě až po více než 50 % v Tichomoří.[79] Běžný je rovněž v Latinské Americe , protože pro zemědělské obyvatelstvo je nejpřístupnější.[63] V mnoha zemích stojí předávkování léky za přibližně 60 % sebevražd žen a 30 % sebevražd mužů.[80] Mnoho sebevražd je neplánovaných a dochází k nim v průběhu akutních období rozpolcenosti.[63] Úmrtnost se liší podle použitých prostředků: střelné zbraně 80-90 %, utonutí 65-80 %, oběšení 60-85 %, otrava výfukovými plyny 40-60 %, sebevražedný skok 35-60 %, sebevražedná otrava oxidem uhelnatým 40-50 %, pesticidy 6-75 %, předávkování léky 1,5-4 %.[63] Nejobvyklejší způsoby pokusu o sebevraždu se od nejčastějších úspěšných způsobů liší - až 85 % pokusů o sebevraždu v rozvinutých zemích souvisí s předávkováním léky.[29]

Ve Spojených státech stojí za 57 % sebevražd použití střelné zbraně, přičemž tento způsob je běžnější spíše u mužů než u žen.[18] Dalšími častými metodami jsou oběšení u mužů a otrava u žen,[18] které společně stojí za přibližně 40 % sebevražd v USA.[81] Ve Švýcarsku, kde střelnou zbraň vlastní téměř každý, dosahují nejvyššího počtu sebevraždy oběšením. [82] Sebevražedné skoky jsou obvyklé v Hong Kongu a Singapuru, kde stojí za 50 % a 80 % sebevražd.[63] V Číně je nejčastějším způsobem sebevraždy pozření pesticidů.[83] V Japonsku stále dochází k sebevraždám vlastnoručním proříznutím dutiny břišní, známému rovněž jako seppuku nebo harakiri,[83] nejobvyklejším způsobem je však oběšení.[84]

Patofyziologie[editovat | editovat zdroj]

Pro sebevraždu ani depresi neexistuje žádná jednotná základní patofyziologie.[18] Má se však za to, že je výsledkem souhry řady behaviorálních, socioenvironmentálních a psychiatrických faktorů.[63]

Nízká hladina mozkového neurotrofického faktoru (BDNF) je se sebevraždou spojována přímo[85] i nepřímo prostřednictvím jeho role v depresi, posttraumatické stresové poruše, schizofrenii a obsesivně-kompulzivní poruše.[86] Pitevní studie zjistily sníženou hladinu BDNF v hipokampu a prefrontální mozkové kůře u osob s psychiatrickými onemocněními i u těch, které jimi netrpí.[87] Má se za to, že hladina mozkového neurotransmiteru serotoninu je u osob páchajících sebevraždu nízká. Tato domněnka je částečně založena na prokázaně zvýšené hladině 5-HT2A receptorů zjištěné po smrti.[88] Mezi další důkazy patří snížená hladina kyseliny 5-hydroxyindoloctové, produktu rozkladu serotoninu, v mozkomíšním moku.[89] Přímé důkazy je však obtížné shromáždit.[88] Epigenetika, věda zabývající se změnami genetické exprese v reakci na environmentální faktory, které nemění základní DNA, hraje v určování rizika sebevraždy rovněž jistou roli.[90]

Prevence[editovat | editovat zdroj]

V rámci iniciativy zaměřující se na prevenci sebevražd uvádí tento nápis na mostu Golden Gate telefonní číslo krizové linky.

Prevence sebevražd je pojem používaný pro kolektivní snahy s cílem snížit počet sebevražd prostřednictvím preventivních opatření. Snížení přístupu k určitým prostředkům, například ke střelným zbraním nebo jedům, riziko sebevraždy snižuje.[63][91] Mezi další opatření patří omezení přístupu k dřevěnému uhlí (zapříčiňující otravu oxidem uhelnatým) a bariéry na mostech a ve stanicích metra.[63] Účinná může být také léčba závislosti na drogách a alkoholu, léčba deprese a léčba osob, které se v minulosti o sebevraždu pokusily.[91] Někteří jako preventivní strategii navrhují omezení přístupu k alkoholu (například snížením počtu barů).[17] Ačkoli jsou krizové linky běžné, pro potvrzení či vyvrácení jejich efektivity existuje jen málo důkazů.[92][93] U adolescentů, kteří v nedávné době o sebevraždě přemýšleli, výsledky podle všeho zlepšuje kognitivně behaviorální terapie.[94] Ekonomický rozvoj může díky svému vlivu na šíření chudoby počet sebevražd také snížit.[58] Snahy o zvýšení frekvence společenských styků, zejména u starších mužů, mohou být rovněž účinné.[95]

Vyšetření[editovat | editovat zdroj]

O dopadu soustavného vyšetřování celkové populace na výsledný počet sebevražd existuje jen minimum údajů.[96] Jelikož počet osob, jejichž výsledek je po provedení testu pozitivní, aniž by u nich existovalo riziko sebevraždy, je vysoký, panují obavy o to, že vyšetřování by mohlo významným způsobem zvýšit vytížení orgánů péče o duševní zdraví.[97] Posouzení stavu osob, u nichž je riziko vysoké, se však stále doporučuje.[18] Zdá se, že dotazy týkající se sebevražednosti samotné riziko nijak nezvyšují.[18]

Duševní nemoci[editovat | editovat zdroj]

U osob s problémy s duševním zdravím může riziko sebevraždy snížit řada léčebných postupů. Aktivně sebevražedné osoby mohou být přijaty do psychiatrické péče na základě dobrovolného rozhodnutí či proti jejich vůli.[18] Osobní věci, které by dotyčný mohl použít k sebepoškození, jsou obvykle zabaveny.[29] Někteří kliničtí lékaři dávají svým pacientům k podpisu smlouvu o prevenci sebevraždy, ve které pacienti souhlasí, že si v případě propuštění neublíží.[18] Důkazy však žádný významný vliv této praxe nedokládají.[18] Pokud je u osoby riziko nízké, může být stanovena ambulantní léčba.[29] U osob s hraniční poruchou osobnosti s chronickými sebevražednými sklony se krátkodobá hospitalizace neukázala být účinnější než komunitní péče s cílem zlepšení výsledků.[98][99]

Existují předběžné důkazy, že psychoterapie, konkrétně dialektická behaviorální terapie, snižuje sebevražednost u dospívajících[100] i u osob s hraniční poruchou osobnosti.[101] Neexistují však důkazy pro úbytek dokonaných sebevražd.[100]

Ve vztahu k výhodám a škodlivosti antidepresiv panují spory.[16] Zdá se, že u mladších osob novější antidepresiva, například SSRI, zvyšují riziko sebevražednosti z 25 na 40 promile.[102] U starších osob však mohou toto nebezpečí snižovat.[18] Lithium se zdá být účinné při snižování rizika u osob s bipolární poruchou a unipolární depresí na téměř stejnou úroveň jako u obecné populace.[103][104]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Úmrtí způsobená sebepoškozením na 100 000 obyvatel v roce 2004.[105]      není známo      <3      3–6      6–9      9–12      12–15      15–18      18–21      21–24      24–27      27–30      30–33      >33

Sebevraždou ukončí svůj život přibližně 0,5 % až 1,4 % lidí.[2][18]Na přelomu let 2008/2009 byla sebevražda globálně desátou nejčastější příčinou úmrtí[1], přičemž ročně takto zemře zhruba 800 000 až milión lidí; úmrtnost je tedy 11,6 na 100 000 obyvatel ročně.[2] Od 60. let 20. století do roku 2012 vzrostl počet sebevražd o 60 %;[91] výrazné zvýšení bylo zaznamenáno zejména v rozvojovém světě.[1] Na každou sebevraždu končící smrtí připadá 10 až 40 pokusů o sebevraždu.[18]

Mezi jednotlivými zeměmi a časovými obdobími existují velké rozdíly v počtu sebevražd.[2] V roce 2008 tvořily sebevraždy v Africe 0,5 % z celkového počtu úmrtí, v jihovýchodní Asii 1,9 %, v Severní a Jižní Americe 1,2 % a v Evropě 1,4 %.[2] Počet úmrtí sebevraždou na 100 000 obyvatel dosáhl v Austrálii 8,6, v Kanadě 11,1, v Číně 12,7, v Indii 23,2, ve Spojeném království 7,6 a v USA 11,4.[106] Sebevražda byla v roce 2009 desátou nejčastější příčinou smrti ve Spojených státech (tehdy došlo k přibližně 36 000 případů).[107] Kolem 650 000 lidí ročně je v důsledku pokusu o sebevraždu přijato na pohotovostní oddělení.[18] V Litvě, Japonsku a Maďarsku byl zaznamenán nejvyšší poměrný počet sebevražd.[2] Zeměmi s absolutně nejvyšším počtem sebevražd jsou Čína a Indie, kde dochází k více než polovině případů.[2] V Číně je sebevražda dokonce pátou nejčastější příčinou smrti.[108]

Pohlaví[editovat | editovat zdroj]

Počet sebevražd na 100 000 mužů (vlevo) a žen (vpravo) (údaje z let 1978–2008).

     údaje nejsou k dispozici      < 1      1–5      5–5.8      5.8–8.5      8.5–12      12–19      19–22.5      22.5–26      26–29.5      29.5–33      33–36.5

     >36.5

V západním světě umírá sebevraždou třikrát až čtyřikrát více mužů než žen, i když ženy se o ni pokoušejí čtyřikrát častěji.[2][18] Příčinou je skutečnost, že muži užívají k ukončení života podstatně nebezpečnější prostředky.[109] Tento rozdíl je ještě výraznější u osob starších 65 let; v této věkové kategorii páchá sebevraždu desetkrát více mužů než žen.[109] Na Čínu připadá jeden z nejvyšších počtů ženských sebevražd na světě a je to současně také jediná země, kde je sebevražda u žen častější než u mužů (v poměru 0,9).[2][108] Ve východním Středomoří je počet sebevražd mužů a žen téměř vyrovnán.[2] Počet sebevražd žen je nejvyšší v Jižní Koreji - 22 na 100 000 obyvatel; obecně jsou tyto údaje rovněž vysoké v jihovýchodní Asii a západním Tichomoří.[2]

Věk[editovat | editovat zdroj]

V řadě zemí je počet sebevražd nejvyšší u osob středního věku[110] nebo starších lidí.[63] Absolutní počet sebevražd je ale nejvyšší ve věku mezi 15 a 29 lety, neboť tato věková skupina je nejpočetnější.[2] Ve Spojených státech jsou údaje nejvyšší u mužů europoidní rasy starších 80 let, přestože mladí lidé se o sebevraždu pokoušejí častěji.[18] Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí u adolescentů[16] a mladých mužů, hned po úmrtí na následky nehody.[110] U mladých mužů v rozvinutém světě jde o příčinu smrti v téměř 30 % případů.[110] V rozvojovém světě jsou tyto údaje podobné, tvoří však nižší procento všech úmrtí v důsledku vyššího počtu úmrtí zaviněných jinými úrazy.[110] V jihovýchodní Asii dochází na rozdíl od jiných oblastí světa k sebevraždám mladých žen mnohem častěji než u žen starších.[2]

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Po pokusu o sebevraždu (pokud neskončí smrtí) bývá často nezbytné psychiatrické vyšetření a případně následná léčba.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Decebalova sebevražda, výjev z Trajánova sloupu

Ve starověkých Aténách nebyl osobě, která spáchala sebevraždu bez svolení státu, umožněn normální pohřeb s příslušnými poctami. Takový člověk byl pohřben osamoceně na okraji města, bez nároku na náhrobní kámen nebo jiné označení hrobu.[111] Ve starověkém Řecku a Římě byla sebevražda považována za odpovídající vyrovnání se s vojenskou porážkou.[112] Ačkoli byl tento způsob odchodu ze života ve starověkém Římě zpočátku povolen, v pozdějších obdobích byl považován za zločin proti státu kvůli vysokým nákladům, které stát musel hradit.[113] Trestní výnos vydaný roku 1670 francouzským králem Ludvíkem XIV. zakotvoval mnohem přísnější potrestání - tělo mrtvého bylo vláčeno ulicemi obličejem dolů a pak oběšeno či pohozeno na smetiště. Navíc byl zkonfiskován veškerý majetek zemřelého.[114][115] V historii křesťanské církve byli lidé, kteří se pokusili o sebevraždu, exkomunikováni a ti, kteří sebevraždou zemřeli, byli pohřbeni mimo posvěcené hřbitovy.[116] Ve Velké Británii byl na konci 19. století pokus o sebevraždu pokládán za obdobu pokusu o vraždu a mohl být potrestán i oběšením.[116] V Evropě 19. století se pohled na sebevraždu změnil - sebevražda už nebyla chápána jako skutek zaviněný hříchem, nýbrž jako důsledek nepříčetnosti.[115]

Druhy sebevražd[editovat | editovat zdroj]

Plánovaná, bilanční[editovat | editovat zdroj]

Jde o naplánované rozhodnutí, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, že detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje v naprostém soukromí. Je velice obtížné této sebevraždě zabránit, protože bez odborné pomoci touha po klidu a dosažení pomyslného ráje přetrvává a vede k novým přípravám. Otázka podílu viny nejbližšího okolí dotyčného je velmi diskutabilní. Ne každý dokáže odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky „volání o pomoc“, pokud jsou vůbec rozpoznatelné v poslední fázi příprav. Bilanční sebevraždy často páchají vážně nemocní lidé.

Impulzivní[editovat | editovat zdroj]

Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích, může působit velmi náhle. Šok z momentálního psychického úrazu překryje vše ostatní a dokáže překrýt i pud sebezáchovy. Pokud se podaří sebevraha zadržet, roste šance na potlačení této nejjednodušší zničující optiky. Obnoví se potřeba žít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, že i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými podvědomě volá o pomoc a pozornost okolí.

Předstíraná[editovat | editovat zdroj]

Předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah si zajistí, aby někdo přišel a našel ho. Bolest z pořezaných zápěstí nebo předloktí vnímá optikou velikosti trestu toho, kdo to zavinil – tedy vydírané osoby. „Bolí mě to proto, že jsi byl zlý.“ Hrubší zacházení s vyděračem se ukázalo jako celkem přínosné. Ve zdravotnických zařízeních bývali „práškaři“ nuceni podílet se na úklidu po výplachu žaludku, řezné rány se zašívaly bez většího umrtvení. Stále platí, že přistoupení na hru sebevraha znamená jeho vítězství.

Forma protestu[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy i případy (neteroristických) aktů sebevraždy, které vyjadřují politické postoje a burcují veřejnost. Často jsou pak oslavovány jako hrdinské činy. Z českého prostředí sem patří sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, ještě před nimi tímto způsobem protestoval proti okupaci Československa polský účetní Ryszard Siwiec. Sebeupálením protestoval také v roce 1960 buddhistický mnich Thich Quang Duc v Saigonu (Jižní Vietnam) a Norman Morrison ve Spojených státech proti válce ve Vietnamu. Ke smrti může vést také protestní hladovka, což málem postihlo Mahátmu Gándhího, který se snažil zabránit bojům mezi hinduisty a muslimy.

Sebezabití[editovat | editovat zdroj]

Úmrtí vlastním přičiněním, ale bez předchozího úmyslu (opilec se smrtelně poraní pádem).

Biická a patická[editovat | editovat zdroj]

Biická sebevražda - motiv má původ v realitě, když člověk např. kvůli dluhům vyhodnotí svou situaci jako bezvýchodnou; patická – původ v patologii, např. schizofrenik se zabije kvůli strachu z halucinovaných objektů.

Společnost a kultura[editovat | editovat zdroj]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

Dýka tantō připravená k provedení sebevraždy seppuku.

Ve většině západních zemí již není sebevražda považována za trestný čin,[117] od středověku do přinejmenším 19. století tomu tak ale v mnoha případech bylo.[118] Řada islámských států ji stále považuje za zločin.[53]

V Austrálii sebevražda trestným činem není.[119] Trestným činem však je radit, podněcovat nebo podporovat či jinak napomáhat druhému v pokusu o sebevraždu, a zákon výslovně umožňuje každé osobě použít „takovou sílu, která je nezbytná“, k tomu, aby bylo spáchání sebevraždy jinému člověku znemožněno.[120] V Severním Teritoriu Austrálie byla lékařem asistovaná sebevražda krátce legální (v letech 1996 až 1997).[121]

Žádná země Evropy v současné době nepovažuje sebevraždu nebo pokus o sebevraždu za trestný čin.[116] Anglie a Wales dekriminalizovaly sebevraždu vydáním Zákona o sebevraždě z roku 1961, Irská republika je následovala roku 1993.[116] Výraz „spáchat“ se používal v souvislosti s nelegálností tohoto aktu, mnohé organizace se však proti tomu postavily kvůli negativnímu významu tohoto slova.[122][123]

V Indii je sebevražda stále nelegální a rodina zesnulého může čelit právním potížím.[124] V Německu je protiprávní aktivní eutanazie a každý, kdo je přítomen sebevražednému pokusu, může být stíhán za neposkytnutí pomoci v naléhavém případě.[125] Švýcarsko podniklo v nedávné době kroky k legalizaci asistované sebevraždy u osob trpících chronickým psychickým onemocněním. Nejvyšší soud v Lausanne v roce 2006 vydal rozhodnutí, jímž bylo anonymnímu nemocnému dlouhodobě trpícímu psychiatrickými potížemi uděleno právo ukončit vlastní život.[126]

Ve Spojených státech není sebevražda protiprávní, na ty, kdo se o ni pokusí, ale mohou být uvaleny sankce.[116] Lékařem asistovaná sebevražda je legální ve státech Oregon[127] a Washington.[128]

Náboženské hledisko[editovat | editovat zdroj]

Hinduistická vdova nechávající se upálit s tělem svého manžela, 20. léta 19. století.

Ve většině forem křesťanství je sebevražda pokládána za hřích, což vychází zejména ze spisů vlivných křesťanských myslitelů středověku, jako byli svatý Augustin a svatý Tomáš Akvinský; podle byzantského křesťanského Justiniánova zákoníku však sebevražda považována za hřích nebyla.[129][130] Katolická církev zakládá svůj postoj k sebevraždě na přikázání „Nezabiješ“ (stanoveného na základě Nové smlouvy Ježíšem v evangeliu svatého Matouše 19,18) a na myšlence, že život je dar daný nám Bohem, který by neměl být zavrhován, že sebevražda je proti „přirozenému řádu“ a tedy proti Božímu plánu se světem.[131]

Existuje však domněnka, že psychické onemocnění nebo velký strach z utrpení snižují zodpovědnost člověka, který se rozhodl sebevraždu spáchat.[132] Argumenty proti sebevraždě pak uvádějí mimo jiné následující skutečnosti: Šesté přikázání lze přesněji přeložit jako „Nezavraždíš“, což se nemusí nutně vztahovat na jedince uvažujícího o zabití sebe sama; Bůh dal lidem svobodnou vůli; ukončení vlastního života neporušuje Boží zákon o nic více než léčba nemoci; v Bibli je zaznamenána řada sebevražd Božích následovníků, aniž by tyto byly odsuzovány atd.[133]

Judaismus se soustřeďuje na to, jak důležité je vážit si tohoto života, a sebevražda jako taková je tedy totéž co popírání Boží dobroty ve světě. Za extrémních okolností, kdy se zdálo, že si mohou vybrat pouze smrt nebo zrazení vlastního náboženství, však navzdory tomu páchali Židé individuální nebo masové sebevraždy (viz Masada, první pronásledování Židů ve Francii a hrad v Yorku); pochmurnou připomínkou toho je modlitba z židovské liturgie ve chvíli, „kdy se nůž dotýká hrdla“, nebo za ty, kdo umírají, aby „posvětili Boží jméno“ (viz mučednictví). Tyto skutky se setkaly ze strany židovských autorit se smíšenou reakcí - jedni je považovali za příklad hrdinského mučednictví, zatímco jiní tvrdili, že nebylo správné, když si Židé v očekávání mučednického titulu vzali život.[134]

Islám sebevraždu nepovoluje.[53] V hinduismu se obecně na sebevraždu dívají s pohrdáním a považují ji za stejně hříšnou jako je vražda jiného člena současné hinduistické společnosti. Hinduistické posvátné knihy uvádějí, že člověk, který spáchá sebevraždu, se stane součástí světa duchů a bude se potulovat po Zemi až do chvíle, kdy by za normálních okolností zemřel, pokud by sebevraždu nespáchal.[135] Hinduismus však přiznává člověku právo ukončit vlastní život nenásilným způsobem, a to vyhladověním k smrti, nazývaným Prayopavesa.[136] Prayopavesa se ale týká jen těch, kteří už v tomto životě nemají žádnou touhu nebo ambice a také žádnou zodpovědnost.[136] Pro džinismus je typická podobná praxe zvaná Santhara. Satí neboli rituální sebeupálení vdovy bylo v hindské společnosti rozšířeno zejména v období středověku.

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

Filozofie sebevraždy se zabývá řadou otázek, včetně toho, co je podstatou sebevraždy, zda může být racionální volbou nebo ne či zda je sebevražda morálně přípustná.[137] Filozofické argumenty o morální přípustnosti sebevraždy zahrnují celou škálu postojů - od silné opozice (pohlížející na sebevraždu jako neetický a amorální počin) až po vnímání sebevraždy jako posvátného práva každého (dokonce i mladého a zdravého člověka), kdo je přesvědčen, že na základě pečlivého racionálního uvážení se může rozhodnout ukončit svůj vlastní život.

K oponentům sebevraždy patří křesťanští filozofové jako Augustin z Hippa a Tomáš Akvinský,[137] dále Immanuel Kant[138] a je možno říci, že i John Stuart Mill – Millův důraz na význam svobody a nezávislosti vedl k tomu, že odmítal volbu, která by člověku bránila v učinění nezávislých rozhodnutí v budoucnosti.[139] Jiní na sebevraždu pohlížejí jako na legitimní záležitost osobní volby. Zastánci tohoto postoje se domnívají, že nikdo by neměl být nucen trpět proti své vůli, zejména za okolností, jako jsou nevyléčitelné nemoci, psychická onemocnění a stáří, kdy neexistuje vyhlídka na zlepšení stavu. Odmítají názor, že sebevražda je vždy iracionální, a snaží se doložit, že může být posledním možným řešením pro ty, kteří trpí nesnesitelnou bolestí nebo zažívají hluboké trauma.[140] Ještě radikálnější postoj by se snažil přesvědčit o tom, že by lidem mělo být umožněno nezávisle zvolit smrt bez ohledu na to, zda trpí či nikoli. Význačnými obhájci této myšlenkové školy jsou skotský empirik David Hume[137] a americký bioetik Jacob Appel.[126][141]

Obhajoba[editovat | editovat zdroj]

Paleta, pistole a na zemi ležící vzkaz na této malbě Alexandre-Gabriela Decampse naznačují, že právě došlo k tragické události - umělec si vzal život.[142]

Sebevražda je obhajována v mnoha kulturách a subkulturách. Japonská armáda během 2. světové války podporovala a oslavovala útoky kamikadze, což byly sebevražedné útoky vojenských letců japonského císařství na námořní lodi spojenců v závěrečných fázích tichomořské kampaně tohoto konfliktu. Japonská společnost jako celek byla charakterizována jako „sebevraždu tolerující“[143] (viz sebevražda v Japonsku).

Při hledání informací o sebevraždě na internetu se ve výsledcích objevují stránky, které v 10-30 % nabádají k sebevražedným pokusům nebo je jinak podporují. Existují obavy, že podobné webové stránky mohou pro osoby s jistými předpoklady představovat poslední krok k sebevraždě. Někteří lidé se na internetu sdružují do sebevražedných skupin, a to buď s přáteli, které již delší dobu znají, nebo s lidmi, které „potkali“ v chat roomech nebo na virtuálních nástěnkách. Internet však na druhou stranu může sebevraždám předejít, neboť díky němu se izolovaní lidé mohou zařadit do nějaké sociální skupiny.[144]

Lokality[editovat | editovat zdroj]

Některé z kulturních nebo přírodních památek prosluly vysokým počtem pokusů o sebevraždu.[145] Patří k nim třeba most Golden Gate v San Francisku, japonský les Aokigahara,[146] jihoanglický útes Beachy Head[145] nebo torontský viadukt v ulici Bloor Street.[147]

Počet těch, kteří od postavení mostu Golden Gate v roce 1937 až do roku 2010 spáchali skokem z něj sebevraždu, již přesáhl 1300.[148] V mnoha lokalitách, kde k sebevraždám běžně dochází, byly vybudovány bariéry sebevražedným pokusům zabraňující .[149] Příkladem je takzvaný Světelný závoj v Torontu[147] a bariéry na Eiffelově věži v Paříži či budově Empire State Building v New Yorku.[149] Od roku 2011 je budována bariéra i na mostu Golden Gate.[150] Tyto zábrany se ukázaly být obecně velice účinné.[150]

Jiné živočišné druhy[editovat | editovat zdroj]

Jelikož sebevražda vyžaduje vědomé rozhodnutí zemřít, někteří se domnívají, že z toho důvodu o ní nelze hovořit u jiných živočišných druhů než je člověk.[112] Sebevražedné chování bylo pozorováno u bakterií salmonelly snažících se překonat jiné, konkurenční bakterie tím, že spustí odpověď imunitního systému proti nim.[151] V Brazílii bylo rovněž zaznamenáno sebevražedné obranné chování dělníků mravenců rodu Forelius pusillus, kdy malá skupinka mravenců opustí každý večer bezpečí mraveniště, aby mohla utěsnit vchod do něj zvenčí.[152]

Pokud je mšice kyjatka hrachová napadena slunéčkem sedmitečným, může explodovat; v důsledku toho jsou další jedinci tohoto druhu rozptýleni do okolí a ochráněni před útokem slunéčka, které samotné někdy hyne.[153] Některé druhy termitů mají vojáky, kteří také explodují a pokrývají své nepřátele lepivou hmotou.[154][155]

Zaznamenány byly i zprávy o psech, koních a delfínech, kteří spáchali sebevraždu, důkazy však nebyly příliš přesvědčivé.[156] Sebevraždám zvířat se doposud věnovalo jen několik málo vědeckých studií.[157]

Pozoruhodné případy[editovat | editovat zdroj]

Příkladem hromadné sebevraždy je "jonestownská" kultovní sebevražda z roku 1978, při níž 918 členů tzv. Chrámu lidu, americké sekty vedené Jimem Jonesem, ukončilo svůj život po vypití hroznového nealkoholického nápoje Flavor Aid, do něhož byl přidán kyanid.[158][159][160] V posledních dnech bitvy o Saipan v roce 1944 spáchalo sebevraždu přes 10 000 japonských civilistů; někteří ukončili svůj život skokem z Útesu sebevrahů a Útesu Banzai.[161]

Irská stávka hladovkou z roku 1981, vedená Bobbym Sandsem, měla za následek 10 mrtvých. Jako příčina smrti bylo koronerem uvedeno „dobrovolné vyhladovění“ a nikoli sebevražda; původní „vyhladovění“ bylo na úmrtních listech opraveno po protestech rodin zemřelých stávkujících.[162] O Erwinu Rommelovi bylo během 2. světové války zjištěno, že předem věděl o spiknutí 20. července, zaměřeném proti Hitlerovi, a bylo mu vyhrožováno veřejným soudním procesem, popravou a represáliemi vůči jeho rodině, pokud si sám nevezme život.[163]

Sebevražednost[editovat | editovat zdroj]

Sebevraždy v Česku[editovat | editovat zdroj]

Sebevražda je v ČR nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí.[164]

V období let 20012005 bylo v Česku zaznamenáno 8 023 sebevražd (pro srovnání v tomto období zemřelo 7 010 osob při dopravní nehodě), což tvoří 1,48 % celkového počtu úmrtí a 23,3 % úmrtí vnějšími příčinami.[165] V roce 2007 v Česku dobrovolně odešlo ze světa celkem 1 375 lidí, v roce 2012 to bylo 1 647 lidí[166] a v roce 2013 pak 1 740 lidí.[zdroj?]

Mnohem častěji (80 % případů) sebevraždu páchají muži. V roce 2012 se v Česku zabilo 277 žen a 1 370 mužů,[166] v roce 2013 pak 332 žen a 1 408 mužů.[zdroj?] Podle odborníků je tento poměr způsoben zejména tím, že muži jsou v této činnosti důslednější. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, čin skutečně vykonají. Volí přitom střelnou zbraň nebo oběšení, kde je šance na záchranu velmi malá. Ženy oproti tomu přistupují spíše k předávkování léky a lékařům se daří je zachránit. Většinou se jedná o sebevraždy demonstrativní, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4× častěji než muži. Nejčastěji k tomuto činu přistupují lidé mezi 45 a 50 lety, nejčastějším způsobem je oběšení.

Podle výzkumů je 30-90 % (záleží na postoji autora výzkumu)[167] sebevražd spojeno s psychickými poruchami, typicky s depresemi, závislostí na alkoholu, schizofrenií a poruchami osobnosti (nejvíce s emočně nestabilní a antisociální).[168]

Počet sebevražd se do roku 2007 (včetně) dlouhodobě snižoval a očekává se, že tento trend bude, navzdory přechodnému zvyšování (2008 - 2013), dále pokračovat.[169] To je způsobeno také kvalitnějšími antidepresivy a kvalitnější psychiatrickou péčí. Významné nárůsty počtu sebevražd jsou svázány s obdobím zásadních změn, ať již se jedná o třicátá léta 20. století (ekonomická krize, začátek 2. světové války) nebo přelom 60. a 70. let 20. století (normalizace).

Zvláštní pozornost si zaslouží[zdroj?] sebevraždy dětí. V období 2001–2005 bylo zaznamenáno 35 případů (věková skupina do 14 let).[165] Důvodem sebevraždy u dětí je třeba špatná známka na vysvědčení a strach z reakce rodičů.[zdroj?] Častým důvodem je také nešťastná láska.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Hawton K, van Heeringen K(April 2009).  "Suicide". Lancet 373 (9672): 1372–81. doi:10.1016/S0140-6736(09)60372-X. PMID 19376453. 
  2. a b c d e f g h i j k l m Värnik, P(2012 Mar).  "Suicide in the world.". International journal of environmental research and public health 9 (3): 760–71. doi:10.3390/ijerph9030760. PMID 22690161. 
  3. Meier, Marshall B. Clinard, Robert F.(2008). Sociology of deviant behavior, 14th ed., Belmont, CA:Wadsworth Cengage Learning, 169. ISBN 978-0-495-81167-1. 
  4. Bertolote JM, Fleischmann A(October 2002).  "Suicide and psychiatric diagnosis: a worldwide perspective". World Psychiatry 1 (3): 181–5. PMID 16946849. 
  5. Indian woman commits sati suicide [online]. Bbc.co.uk, 2002-08-07, [cit. 2010-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Aggarwal, N(2009).  "Rethinking suicide bombing.". Crisis 30 (2): 94–7. doi:10.1027/0227-5910.30.2.94. PMID 19525169. 
  7. (2006) Stedman's medical dictionary, 28th ed., Philadelphia:Lippincott Williams & Wilkins. ISBN 978-0-7817-3390-8. 
  8. a b Krug, Etienne(2002). World Report on Violence and Health (Vol. 1). Genève:World Health Organization, 185. ISBN 978-92-4-154561-7. 
  9. a b Gullota, edited by Thomas P.; Bloom, Martin(2002). The encyclopedia of primary prevention and health promotion. New York:Kluwer Academic/Plenum, 1112. ISBN 978-0-306-47296-1. 
  10. Budeme říkat: vzal si život místo spáchal sebevraždu?. Mladá Fronta DNES, 2. února 2007. NEDOSTUPNÉ online: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=028&r=tema_dnesa&c=677294
  11. např. 1S 31, 4 (Kral, ČEP)
  12. Příruční slovník jazyka českého
  13. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9.  
  14. http://www.topzine.cz/vztahnout-na-sebe-ruku-rozprava-jeana-ameryho-o-dobrovolne-smrti
  15. Karch, DL; Logan, J; Patel, N; Centers for Disease Control and Prevention, (CDC)(2011 Aug 26).  "Surveillance for violent deaths—National Violent Death Reporting System, 16 states, 2008.". Morbidity and mortality weekly report. Surveillance summaries (Washington, D.C. : 2002) 60 (10): 1–49. PMID 21866088. 
  16. a b c d Hawton, K; Saunders, KE; O'Connor, RC(2012 Jun 23).  "Self-harm and suicide in adolescents.". Lancet 379 (9834): 2373–82. doi:10.1016/S0140-6736(12)60322-5. PMID 22726518. 
  17. a b c d e f g h i j Vijayakumar, L; Kumar, MS; Vijayakumar, V(2011 May).  "Substance use and suicide.". Current opinion in psychiatry 24 (3): 197–202. doi:10.1097/YCO.0b013e3283459242. PMID 21430536. 
  18. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Chang, B; Gitlin, D; Patel, R(2011 Sep).  "The depressed patient and suicidal patient in the emergency department: evidence-based management and treatment strategies.". Emergency medicine practice 13 (9): 1–23; quiz 23–4. PMID 22164363. 
  19. Simpson, G; Tate, R(2007 Dec).  "Suicidality in people surviving a traumatic brain injury: prevalence, risk factors and implications for clinical management.". Brain injury : [BI] 21 (13–14): 1335–51. doi:10.1080/02699050701785542. PMID 18066936. 
  20. a b Miller, M; Azrael, D; Barber, C(2012 Apr).  "Suicide mortality in the United States: the importance of attending to method in understanding population-level disparities in the burden of suicide.". Annual review of public health 33: 393–408. doi:10.1146/annurev-publhealth-031811-124636. PMID 22224886. 
  21. Qin P, Agerbo E, Mortensen PB(April 2003).  "Suicide risk in relation to socioeconomic, demographic, psychiatric, and familial factors: a national register-based study of all suicides in Denmark, 1981–1997". Am J Psychiatry 160 (4): 765–72. doi:10.1176/appi.ajp.160.4.765. PMID 12668367. 
  22. Gilliland, Richard K. James, Burl E.. Crisis intervention strategies, 7th ed., Belmont, CA:Brooks/Cole, 215. ISBN 978-1-111-18677-7. 
  23. a b Brent, DA; Melhem, N(2008 Jun).  "Familial transmission of suicidal behavior.". The Psychiatric clinics of North America 31 (2): 157–77. doi:10.1016/j.psc.2008.02.001. PMID 18439442. 
  24. a b Rozanov, V; Carli, V(2012 Jul).  "Suicide among war veterans.". International journal of environmental research and public health 9 (7): 2504–19. doi:10.3390/ijerph9072504. PMID 22851956. 
  25. a b UNIVERSITY OF MANCHESTER CENTRE FOR MENTAL HEALTH AND RISK. The National Confidential Inquiry into Suicide and Homicide by People with Mental Illness [online]. [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b c d e Chehil, Stan Kutcher, Sonia(2012). Suicide Risk Management A Manual for Health Professionals., 2nd ed., Chicester:John Wiley & Sons, 30–33. ISBN 978-1-119-95311-1. 
  27. Bertolote, JM; Fleischmann, A; De Leo, D; Wasserman, D(2004).  "Psychiatric diagnoses and suicide: revisiting the evidence.". Crisis 25 (4): 147–55. PMID 15580849. 
  28. van Os J, Kapur S(August 2009).  "Schizophrenia". Lancet 374 (9690): 635–45. doi:10.1016/S0140-6736(09)60995-8. PMID 19700006. 
  29. a b c d e f g Tintinalli, Judith E.(2010). Emergency Medicine: A Comprehensive Study Guide (Emergency Medicine (Tintinalli)). New York:McGraw-Hill Companies, 1940–1946. ISBN 0-07-148480-9. 
  30. Whitlock J, Knox KL(July 2007).  "The relationship between self-injurious behavior and suicide in a young adult population". Arch Pediatr Adolesc Med 161 (7): 634–40. doi:10.1001/archpedi.161.7.634. PMID 17606825. 
  31. a b Pirkis, J; Burgess, P(1998 Dec).  "Suicide and recency of health care contacts. A systematic review.". The British journal of psychiatry : the journal of mental science 173: 462–74. PMID 9926074. 
  32. Luoma, JB; Martin, CE; Pearson, JL(2002 Jun).  "Contact with mental health and primary care providers before suicide: a review of the evidence.". The American Journal of Psychiatry 159 (6): 909–16. PMID 12042175. 
  33. Perrotto, Jerome D. Levin, Joseph Culkin, Richard S.(2001). Introduction to chemical dependency counseling. Northvale, N.J.:Jason Aronson, 150–152. ISBN 978-0-7657-0289-0. 
  34. a b Fadem, Barbara(2004). Behavioral science in medicine. Philadelphia:Lippincott Williams & Wilkins, 217. ISBN 978-0-7817-3669-5. 
  35. Youssef NA, Rich CL(2008).  "Does acute treatment with sedatives/hypnotics for anxiety in depressed patients affect suicide risk? A literature review". Ann Clin Psychiatry 20 (3): 157–69. doi:10.1080/10401230802177698. PMID 18633742. 
  36. a b Sher, L(2006 Jan).  "Alcohol consumption and suicide.". QJM : monthly journal of the Association of Physicians 99 (1): 57–61. doi:10.1093/qjmed/hci146. PMID 16287907. 
  37. Darke S, Ross J(November 2002).  "Suicide among heroin users: rates, risk factors and methods". Addiction 97 (11): 1383–94. doi:10.1046/j.1360-0443.2002.00214.x. PMID 12410779. 
  38. Darke, S; Kaye, S; McKetin, R; Duflou, J(2008 May).  "Major physical and psychological harms of methamphetamine use.". Drug and alcohol review 27 (3): 253–62. doi:10.1080/09595230801923702. PMID 18368606. 
  39. Jr, Frank J. Ayd,(2000). Lexicon of psychiatry, neurology, and the neurosciences, 2nd ed., Philadelphia [u.a.]:Lippincott Williams & Wilkins, 256. ISBN 978-0-7817-2468-5. 
  40. a b Hughes, JR(2008 Dec 1).  "Smoking and suicide: a brief overview.". Drug and alcohol dependence 98 (3): 169–78. doi:10.1016/j.drugalcdep.2008.06.003. PMID 18676099. 
  41. (2006)"11. Pathological Gambling", Clinical manual of impulse-control disorders. American Psychiatric Pub, 253. ISBN 978-1-58562-136-1. 
  42. a b Oliveira, MP; Silveira, DX; Silva, MT(2008 Jun).  "[Pathological gambling and its consequences for public health].". Revista de saude publica 42 (3): 542–9. PMID 18461253. 
  43. Hansen, M; Rossow, I(2008 Jan 17).  "[Gambling and suicidal behaviour].". Tidsskrift for den Norske laegeforening : tidsskrift for praktisk medicin, ny raekke 128 (2): 174–6. PMID 18202728. 
  44. Manthorpe, J; Iliffe, S(2010 Dec).  "Suicide in later life: public health and practitioner perspectives.". International journal of geriatric psychiatry 25 (12): 1230–8. doi:10.1002/gps.2473. PMID 20104515. 
  45. Simpson GK, Tate RL(August 2007).  "Preventing suicide after traumatic brain injury: implications for general practice". Med. J. Aust. 187 (4): 229–32. PMID 17708726. 
  46. a b Anguiano, L; Mayer, DK; Piven, ML; Rosenstein, D(2012 Jul–Aug).  "A literature review of suicide in cancer patients.". Cancer nursing 35 (4): E14-26. doi:10.1097/NCC.0b013e31822fc76c. PMID 21946906. 
  47. Yip, edited by Paul S.F.(2008). Suicide in Asia : causes and prevention. Hong Kong:Hong Kong University Press, http://books.google.ca/books?id=HuHQbtlyM40C&pg=PA11. ISBN 9789622099432. 
  48. Ribeiro, JD; Pease, JL; Gutierrez, PM; Silva, C; Bernert, RA; Rudd, MD; Joiner TE, Jr(2012 Feb).  "Sleep problems outperform depression and hopelessness as cross-sectional and longitudinal predictors of suicidal ideation and behavior in young adults in the military.". Journal of Affective Disorders 136 (3): 743–50. doi:10.1016/j.jad.2011.09.049. PMID 22032872. 
  49. Bernert, RA; Joiner TE, Jr; Cukrowicz, KC; Schmidt, NB; Krakow, B(2005 Sep).  "Suicidality and sleep disturbances.". Sleep 28 (9): 1135–41. PMID 16268383. 
  50. a b Joiner TE, Jr; Brown, JS; Wingate, LR(2005).  "The psychology and neurobiology of suicidal behavior.". Annual review of psychology 56: 287–314. doi:10.1146/annurev.psych.56.091103.070320. PMID 15709937. 
  51. a b Van Orden, K; Conwell, Y(2011 Jun).  "Suicides in late life.". Current psychiatry reports 13 (3): 234–41. doi:10.1007/s11920-011-0193-3. PMID 21369952. 
  52. a b Koenig, HG(2009 May).  "Research on religion, spirituality, and mental health: a review.". Canadian journal of psychiatry. Revue canadienne de psychiatrie 54 (5): 283–91. PMID 19497160. 
  53. a b c Lester, D(2006).  "Suicide and islam.". Archives of suicide research : official journal of the International Academy for Suicide Research 10 (1): 77–97. doi:10.1080/13811110500318489. PMID 16287698. 
  54.  "Stereotypes, Prejudice, and Depression: The Integrated Perspective"(2012). Perspectives on Psychological Science 7 (5): 427–449. doi:10.1177/1745691612455204. 
  55. Wegman, HL; Stetler, C(2009 Oct).  "A meta-analytic review of the effects of childhood abuse on medical outcomes in adulthood.". Psychosomatic Medicine 71 (8): 805–12. doi:10.1097/PSY.0b013e3181bb2b46. PMID 19779142. 
  56. Oswald, SH; Heil, K; Goldbeck, L(2010 Jun).  "History of maltreatment and mental health problems in foster children: a review of the literature.". Journal of pediatric psychology 35 (5): 462–72. doi:10.1093/jpepsy/jsp114. PMID 20007747. 
  57. Confer, Jaime C.; Easton, Judith A.; Fleischman, Diana S.; Goetz, Cari D.; Lewis, David M. G.; Perilloux, Carin; Buss, David M.(1 January 2010).  "Evolutionary psychology: Controversies, questions, prospects, and limitations.". American Psychologist 65 (2): 110–126. doi:10.1037/a0018413. PMID 20141266. 
  58. a b Stark, CR; Riordan, V; O'Connor, R(2011).  "A conceptual model of suicide in rural areas.". Rural and remote health 11 (2). PMID 21702640. 
  59. Daly, Mary(Sept 2012).  "Relative Status and Well-Being: Evidence from U.S. Suicide Deaths". Federal Reserve Bank of San Francisco Working Paper Series. 
  60. Lerner, George."Activist: Farmer suicides in India linked to debt, globalization", Jan 5,2010. Ověřeno k 13 February 2013. 
  61. Law, S; Liu, P(2008 Feb).  "Suicide in China: unique demographic patterns and relationship to depressive disorder.". Current psychiatry reports 10 (1): 80–6. PMID 18269899. 
  62. a b c Bohanna, I; Wang, X(2012).  "Media guidelines for the responsible reporting of suicide: a review of effectiveness.". Crisis 33 (4): 190–8. doi:10.1027/0227-5910/a000137. PMID 22713977. 
  63. a b c d e f g h i j Yip, PS; Caine, E; Yousuf, S; Chang, SS; Wu, KC; Chen, YY(2012 Jun 23).  "Means restriction for suicide prevention.". Lancet 379 (9834): 2393–9. doi:10.1016/S0140-6736(12)60521-2. PMID 22726520. 
  64. a b Sisask, M; Värnik, A(2012 Jan).  "Media roles in suicide prevention: a systematic review.". International journal of environmental research and public health 9 (1): 123–38. doi:10.3390/ijerph9010123. PMID 22470283. 
  65. Stack S(April 2005).  "Suicide in the media: a quantitative review of studies based on non-fictional stories". Suicide Life Threat Behav 35 (2): 121–33. doi:10.1521/suli.35.2.121.62877. PMID 15843330. 
  66. Pirkis J(July 2009).  "72X Suicide and the media". Psychiatry 8 (7): 269–271. doi:10.1016/j.mppsy.2009.04.009. 
  67. a b Loue, Sana(2008). Encyclopedia of aging and public health : with 19 tables. New York, NY:Springer, 696. ISBN 978-0-387-33753-1. 
  68. a b Moody, Harry R.(2010). Aging : concepts and controversies, 6th ed., Los Angeles:Pine Forge Press, 158. ISBN 978-1-4129-6966-6. 
  69. a b Hales, edited by Robert I. Simon, Robert E.. The American Psychiatric Publishing textbook of suicide assessment and management, 2nd ed., Washington, DC:American Psychiatric Pub., 714. ISBN 978-1-58562-414-0. 
  70. editor, Tarek Sobh,(2010). Innovations and advances in computer sciences and engineering, Online-Ausg., Dordrecht:Springer Verlag, 503. ISBN 978-90-481-3658-2. 
  71. Eliason, S(2009).  "Murder-suicide: a review of the recent literature.". The journal of the American Academy of Psychiatry and the Law 37 (3): 371–6. PMID 19767502. 
  72. Smith, William Kornblum in collaboration with Carolyn D.. Sociology in a changing world, 9e [9th ed]., Belmont, CA:Wadsworth Cengage Learning, 27. ISBN 978-1-111-30157-6. 
  73. Campbell, Robert Jean(2004). Campbell's psychiatric dictionary, 8th ed., Oxford:Oxford University Press, 636. ISBN 978-0-19-515221-0. 
  74. Veatch, ed. by Robert M.(1997). Medical ethics, 2. ed., Sudbury, Mass. [u.a.]:Jones and Bartlett, 292. ISBN 978-0-86720-974-7. 
  75. Gutman, Yisrael; editors, Michael Berenbaum,(1998). Anatomy of the Auschwitz death camp, 1st pbk. ed., Bloomington:Publ. in association with the United States Holocaust Memorial Museum, Washington, D.C. by Indiana University Press, 400. ISBN 978-0-253-20884-2. 
  76. Ajdacic-Gross V(September 2008).  "Methods of suicide: international suicide patterns derived from the WHO mortality database". Bull. World Health Organ. 86 (9): 726–32. doi:10.2471/BLT.07.043489. PMID 18797649. 
  77. Ajdacic-Gross, Vladeta, et al."Methods of suicide: international suicide patterns derived from the WHO mortality database" PDF (267 KB). Bulletin of the World Health Organization 86 (9): 726–732. September 2008. Accessed 2 August 2011.Archived 2 August 2011. Seehtml version. The data can be seen here [1]
  78. (1 June 2011) International Handbook of Suicide Prevention: Research, Policy and Practice. John Wiley and Sons, 34. ISBN 978-1-119-99856-3. 
  79. Gunnell D, Eddleston M, Phillips MR, Konradsen F(2007).  "The global distribution of fatal pesticide self-poisoning: systematic review". BMC Public Health 7. doi:10.1186/1471-2458-7-357. PMID 18154668. 
  80. Geddes, John; Price, Jonathan; Gelder, Rebecca McKnight ; with Michael; Mayou, Richard. Psychiatry, 4th ed., Oxford:Oxford University Press, 62. ISBN 978-0-19-923396-0. 
  81. U.S. Suicide Statistics (2005) [online]. [cit. 2008-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. Eshun, edited by Sussie; Gurung, Regan A.R.(2009). Culture and mental health sociocultural influences, theory, and practice. Chichester, U.K.:Wiley-Blackwell, 301. ISBN 9781444305814. 
  83. a b Krug, Etienne(2002). World Report on Violence and Health, Volume 1. Genève:World Health Organization, http://books.google.ca/books?id=db9OHpk-TksC&pg=PA196. ISBN 9789241545617. 
  84. (editor), Diego de Leo(2001). Suicide and euthanasia in older adults : a transcultural journey. Toronto:Hogrefe & Huber, 121. ISBN 9780889372511. 
  85. Pjevac, M; Pregelj, P(2012 Oct).  "Neurobiology of suicidal behaviour.". Psychiatria Danubina 24 Suppl 3: S336-41. PMID 23114813. 
  86. Sher, L(2011).  "The role of brain-derived neurotrophic factor in the pathophysiology of adolescent suicidal behavior.". International journal of adolescent medicine and health 23 (3): 181–5. PMID 22191181. 
  87. Sher, L(2011 May).  "Brain-derived neurotrophic factor and suicidal behavior.". QJM : monthly journal of the Association of Physicians 104 (5): 455–8. doi:10.1093/qjmed/hcq207. PMID 21051476. 
  88. a b Dwivedi, Yogesh(2012). The neurobiological basis of suicide. Boca Raton, FL:Taylor & Francis/CRC Press, 166. ISBN 978-1-4398-3881-5. 
  89. Stein, edited by George; Wilkinson, Greg(2007). Seminars in general adult psychiatry, 2. ed., London:Gaskell, 145. ISBN 978-1-904671-44-2. 
  90. Autry, AE; Monteggia, LM(2009 Nov 1).  "Epigenetics in suicide and depression.". Biological Psychiatry 66 (9): 812–3. doi:10.1016/j.biopsych.2009.08.033. PMID 19833253. 
  91. a b c Suicide prevention [online]. World Health Organization, Aug 31,2012, [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. Sakinofsky, I(2007 Jun).  "The current evidence base for the clinical care of suicidal patients: strengths and weaknesses". Canadian Journal of Psychiatry 52 (6 Suppl 1): 7S–20S. PMID 17824349. 
  93. Suicide [online]. [cit. 2011-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. Robinson, J; Hetrick, SE; Martin, C(2011 Jan).  "Preventing suicide in young people: systematic review.". The Australian and New Zealand journal of psychiatry 45 (1): 3–26. doi:10.3109/00048674.2010.511147. PMID 21174502. 
  95. Fässberg, MM; van Orden, KA; Duberstein, P; Erlangsen, A; Lapierre, S; Bodner, E; Canetto, SS; De Leo, D; Szanto, K; Waern, M(2012 Mar).  "A systematic review of social factors and suicidal behavior in older adulthood.". International journal of environmental research and public health 9 (3): 722–45. doi:10.3390/ijerph9030722. PMID 22690159. 
  96. Williams, SB; O'Connor, EA; Eder, M; Whitlock, EP(2009 Apr).  "Screening for child and adolescent depression in primary care settings: a systematic evidence review for the US Preventive Services Task Force.". Pediatrics 123 (4): e716-35. doi:10.1542/peds.2008-2415. PMID 19336361. 
  97. Horowitz, LM; Ballard, ED; Pao, M(2009 Oct).  "Suicide screening in schools, primary care and emergency departments.". Current Opinion in Pediatrics 21 (5): 620–7. doi:10.1097/MOP.0b013e3283307a89. PMID 19617829. 
  98. Paris, J(June 2004).  "Is hospitalization useful for suicidal patients with borderline personality disorder?". Journal of personality disorders 18 (3): 240–7. doi:10.1521/pedi.18.3.240.35443. PMID 15237044. 
  99. Goodman, M; Roiff, T; Oakes, AH; Paris, J(2012 Feb).  "Suicidal risk and management in borderline personality disorder.". Current psychiatry reports 14 (1): 79–85. doi:10.1007/s11920-011-0249-4. PMID 22113831. 
  100. a b Canadian Agency for Drugs and Technologies in Health, (CADTH)(2010).  "Dialectical behaviour therapy in adolescents for suicide prevention: systematic review of clinical-effectiveness.". CADTH technology overviews 1 (1): e0104. PMID 22977392. 
  101. Stoffers, JM; Völlm, BA; Rücker, G; Timmer, A; Huband, N; Lieb, K(2012 Aug 15).  "Psychological therapies for people with borderline personality disorder.". Cochrane database of systematic reviews (Online) 8: CD005652. doi:10.1002/14651858.CD005652.pub2. PMID 22895952. 
  102. Hetrick, SE; McKenzie, JE; Cox, GR; Simmons, MB; Merry, SN(2012 Nov 14).  "Newer generation antidepressants for depressive disorders in children and adolescents.". Cochrane database of systematic reviews (Online) 11: CD004851. doi:10.1002/14651858.CD004851.pub3. PMID 23152227. 
  103. Baldessarini, RJ; Tondo, L; Hennen, J(2003).  "Lithium treatment and suicide risk in major affective disorders: update and new findings.". The Journal of clinical psychiatry 64 Suppl 5: 44–52. PMID 12720484. 
  104. Cipriani, A; Pretty, H; Hawton, K; Geddes, JR(2005 Oct).  "Lithium in the prevention of suicidal behavior and all-cause mortality in patients with mood disorders: a systematic review of randomized trials.". The American Journal of Psychiatry 162 (10): 1805–19. doi:10.1176/appi.ajp.162.10.1805. PMID 16199826. 
  105. WHO Disease and injury country estimates [online]. 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  106. Deaths estimates for 2008 by cause for WHO Member States [online]. World Health Organization, [cit. 2013-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. Haney, EM; O'Neil, ME; Carson, S; Low, A; Peterson, K; Denneson, LM; Oleksiewicz, C; Kansagara, D(2012 Mar).  "Suicide Risk Factors and Risk Assessment Tools: A Systematic Review". PMID 22574340. 
  108. a b Weiyuan, C(2009 Dec).  "Women and suicide in rural China.". Bulletin of the World Health Organization 87 (12): 888–9. doi:10.2471/BLT.09.011209. PMID 20454475. 
  109. a b Sue, David Sue, Derald Wing Sue, Diane Sue, Stanley. Understanding abnormal behavior, Tenth ed., [student ed.], Belmont, CA:Wadsworth/Cengage Learning, 255. ISBN 978-1-111-83459-3. 
  110. a b c d Pitman, A; Krysinska, K; Osborn, D; King, M(2012 Jun 23).  "Suicide in young men.". Lancet 379 (9834): 2383–92. doi:10.1016/S0140-6736(12)60731-4. PMID 22726519. 
  111. Szasz, Thomas(1999). Fatal freedom : the ethics and politics of suicide. Westport, Conn.:Praeger, 11. ISBN 978-0-275-96646-1. 
  112. a b Maris, Ronald(2000). Comprehensive textbook of suicidology. New York [u.a.]:Guilford Press, 97–103. ISBN 978-1-57230-541-0. 
  113. Dickinson, Michael R. Leming, George E.. Understanding dying, death, and bereavement, 7th ed., Belmont, CA:Wadsworth Cengage Learning, 290. ISBN 978-0-495-81018-6. 
  114. (2000) Durkheim's Suicide : a century of research and debate, 1. publ., London [u.a.]:Routledge, 69. ISBN 978-0-415-20582-5. 
  115. a b Maris, Ronald(2000). Comprehensive textbook of suicidology. New York [u.a.]:Guilford Press, 540. ISBN 978-1-57230-541-0. 
  116. a b c d e McLaughlin, Columba(2007). Suicide-related behaviour understanding, caring and therapeutic responses. Chichester, England:John Wiley & Sons, 24. ISBN 978-0-470-51241-8. 
  117. White, Tony(2010). Working with suicidal individuals : a guide to providing understanding, assessment and support. London:Jessica Kingsley Publishers, 12. ISBN 978-1-84905-115-6. 
  118. Paperno, Irina(1997). Suicide as a cultural institution in Dostoevsky's Russia. Ithaca:Cornell university press, 60. ISBN 978-0-8014-8425-4. 
  119. al.], David Lanham ... [et(2006). Criminal laws in Australia. Annandale, N.S.W.:The Federation Press, 229. ISBN 978-1-86287-558-6. 
  120. Duffy, Michael Costa, Mark(1991). Labor, prosperity and the nineties : beyond the bonsai economy, 2nd ed., Sydney:Federation Press, 315. ISBN 978-1-86287-060-4. 
  121. Quill, Constance E. Putnam ; foreword by Timothy E.(2002). Hospice or hemlock? : searching for heroic compassion. Westport, Conn.:Praeger, 143. ISBN 978-0-89789-921-5. 
  122. Holt, Gerry."When suicide was illegal". BBC News. 3 August 2011. Accessed 11 August 2011.
  123. Guardian & Observer style guide [online]. The Guardian, [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. Srivastava, editors, Nitish Dogra, Sangeet. Climate change and disease dynamics in India. New Delhi:The Energy and Resources Institute, 256. ISBN 978-81-7993-412-8. 
  125. "German politician Roger Kusch helped elderly woman to die"Times Online July 2, 2008
  126. a b Appel, JM(May 2007).  "A Suicide Right for the Mentally Ill? A Swiss Case Opens a New Debate". Hastings Center Report 37 (3): 21–23. doi:10.1353/hcr.2007.0035. PMID 17649899. 
  127. Chapter 127.800–995 The Oregon Death with Dignity Act [online]. Oregon State Legislature. Dostupné online. (anglicky) 
  128. "Chapter 70.245 RCW, The Washington death with dignity act", Washington State Legislature. 
  129. Dr. Ronald Roth, D.Acu.. Suicide & Euthanasia – a Biblical Perspective [online]. Acu-cell.com, [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. Norman N. Holland, Literary Suicides: A Question of Style [online]. Clas.ufl.edu, [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. Catechism of the Catholic Church – PART 3 SECTION 2 CHAPTER 2 ARTICLE 5 [online]. Scborromeo.org, 1941-06-01, [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  132. Catechism of the Catholic Church – PART 3 SECTION 2 CHAPTER 2 ARTICLE 5 [online]. Scborromeo.org, 1941-06-01, [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  133. The Bible and Suicide [online]. Religioustolerance.org, [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. Euthanasia and Judaism: Jewish Views of Euthanasia and Suicide [online]. ReligionFacts.com, [cit. 2008-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. Hindu Website. Hinduism and suicide
  136. a b Hinduism –Euthanasia and Suicide [online]. BBC, 2009-08-25. Dostupné online. (anglicky) 
  137. a b c Suicide (Stanford Encyclopedia of Philosophy) [online]. Plato.stanford.edu, [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. Kant, Immanuel. (1785) Kant: The Metaphysics of Morals, M. Gregor (trans.), Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 978-0-521-56673-5. p177.
  139. Safranek John P(1998).  "Autonomy and Assisted Suicide: The Execution of Freedom". The Hastings Center Report 28 (4). 
  140. Raymond Whiting: A natural right to die: twenty-three centuries of debate, pp. 13–17; Praeger (2001) ISBN 0-313-31474-8
  141. Wesley J. Smith, Death on Demand: The assisted-suicide movement sheds its fig leaf, The Weekly Standard, June 5, 2007
  142. The Suicide [online]. The Walters Art Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  143. Ozawa-de Silva, C(2008 Dec).  "Too lonely to die alone: internet suicide pacts and existential suffering in Japan.". Culture, medicine and psychiatry 32 (4): 516–51. doi:10.1007/s11013-008-9108-0. PMID 18800195. 
  144. Durkee, T; Hadlaczky, G; Westerlund, M; Carli, V(2011 Oct).  "Internet pathways in suicidality: a review of the evidence.". International journal of environmental research and public health 8 (10): 3938–52. doi:10.3390/ijerph8103938. PMID 22073021. 
  145. a b Robinson, edited by David Picard, Mike. Emotion in motion : tourism, affect and transformation. Farnham, Surrey:Ashgate, 176. ISBN 978-1-4094-2133-7. 
  146. Robinson, ed. by Peter; Heitmann, Sine; Dieke, Peter(2010). Research themes for tourism. Oxfordshire [etc.]:CABI, 172. ISBN 978-1-84593-684-6. 
  147. a b Dennis, Richard(2008). Cities in modernity : representations and productions of metropolitan space, 1840 – 1930, Repr., Cambridge [u.a.]:Cambridge Univ. Press, 20. ISBN 978-0-521-46841-1. 
  148. McDougall, Tim; Armstrong, Marie; Trainor, Gemma(2010). Helping children and young people who self-harm : an introduction to self-harming and suicidal behaviours for health professionals. Abingdon, Oxon:Routledge, 23. ISBN 978-0-415-49913-2. 
  149. a b Bateson, John(2008). Building hope : leadership in the nonprofit world. Westport, Conn.:Praeger, 180. ISBN 978-0-313-34851-8. 
  150. a b Miller, David(2011). Child and Adolescent Suicidal Behavior: School-Based Prevention, Assessment, and Intervention, 46. ISBN 978-1-60623-997-1. 
  151. Chang, Kenneth(August 25, 2008).  "In Salmonella Attack, Taking One for the Team". New York Times. 
  152. Tofilski,Adam; Couvillon, MJ;Evison, SEF; Helantera, H; Robinson, EJH; Ratnieks, FLW(2008).  "Preemptive Defensive Self-Sacrifice by Ant Workers"(PDF). The American Naturalist 172 (5): E239–E243. doi:10.1086/591688. PMID 18928332. 
  153. Larry O'Hanlon(Mar 10, 2010).  "Animal Suicide Sheds Light on Human Behavior". Discovery News. 
  154. "Life In The Undergrowth". BBC. 
  155. Bordereau, C(August, 1997).  "Suicidal defensive behaviour by frontal gland dehiscence in Globitermes sulphureus Haviland soldiers (Isoptera)". Insectes Sociaux 44 (3). Birkhäuser Basel. doi:10.1007/s000400050049. 
  156. Nobel, Justin(Mar. 19, 2010).  "Do Animals Commit Suicide? A Scientific Debate". Time. 
  157. Stoff, David(1997).  "Suicide Research". Annals of the New York Academy of Sciences 836 (Neurobiology of Suicide, The : From the Bench to the Clinic): 1–11. Annals of the New York Academy of Sciences. doi:10.1111/j.1749-6632.1997.tb52352.x. Bibcode1997NYASA.836....1S. 
  158. Hall 1987, p.282
  159. "Jonestown Audiotape Primary Project." Alternative Considerations of Jonestown and Peoples Temple. San Diego State University. http://www.webcitation.org/5vybbZjSY, cit. 2011-01-24
  160. "1978:Leaves 900 Dead". Retrieved 9 November 2011.
  161. John Toland, The Rising Sun: The Decline and Fall of the Japanese Empire 1936–1945, Random House, 1970, p. 519
  162. Suicide and Self-Starvation, Terence M. O'Keeffe, Philosophy, Vol. 59, No. 229 (Jul., 1984), pp. 349–363
  163. Watson, Bruce(2007). Exit Rommel: The Tunisian Campaign, 1942–43. Stackpole Books, 170. ISBN 978-0-8117-3381-6. 
  164. Zemřelí podle podrobného seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR (1919–2005). Český statistický úřad. Praha, 2006
  165. a b Sebevraždy v České republice – 2001–2005 [online]. Český statistický úřad, 2006-10-03, rev. 2006-10-28, [cit. 2008-07-07]. Dostupné online.  
  166. a b http://zpravy.idnes.cz/v-cesku-pribyva-sebevrazd-09z-/domaci.aspx?c=A130910_165848_domaci_jj
  167. BAŠTECKÁ, Bohumila. Klinická psychologie v praxi. Praha : Portál, 2003. 416 s. ISBN 80-7178-735-3. S. 174.  
  168. Komadová, K.: Psychické poruchy ako rizikový faktor v suiciálnom procese. Časopis PSYCHOLOGIE pro PRAXI, dvojčíslo 1-2/2009, s50. Praha: Karolinum, 2009.
  169. http://zpravy.ihned.cz/c1-60669990-sebevrazd-v-cesku-pribyva-trend-podle-odborniku-souvisi-i-s-ekonomickou-krizi

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Monestier, Martin: Dějiny sebevražd: Dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti, přel. Vladimír Čadský, Praha 2003
  • Viewegh, Josef: Sebevražda a literatura, Brno 1996
  • Dragomirecká, Eva: Sebevražda jako jev sociální patologie: Hledisko filozofické, sociologické a psychologické, Ami report, 1998, r. 6, č. 28
  • Tomáš Garrigue Masaryk: Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, přel. Antonín Žáček, Praha 2002
  • Brouk, Bohuslav: O pošetilosti života i smrti, Praha 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]