Vysvědčení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vysvědčení z druhého stupně základní školy

Vysvědčení (kalk z něm. Zeugniss) je úřední listina, potvrzující nějakou významnou skutečnost. V současné době se užívá hlavně pro školní vysvědčení, v jiných souvislostech je nahradilo slovo potvrzení.

Školní vysvědčení[editovat | editovat zdroj]

Školní vysvědčení je potvrzení o výsledcích vzdělávání ve škole, které se vydává žákům základních a středních škol dvakrát do roka, zpravidla poslední lednový pracovní den (tzv. pololetní vysvědčení) a poslední červnový pracovní den. Podle školského zákona se výsledky v jednotlivých předmětech hodnotí slovně nebo klasifikačním stupněm (hovorově známkou).[1]

V běžné řeči se slovem vysvědčení označují i jiná potvrzení o výsledcích vzdělávání, jako je výstupní hodnocení v posledním roce povinné školní docházky, vysvědčení o závěrečné zkoušce na střední škole, o maturitní zkoušce („maturitní vysvědčení“) a podobně.

Klasifikace v České a Slovenské republice[editovat | editovat zdroj]

Pro číselné hodnocení (klasifikaci) výsledků školního vzdělávání se v České a Slovenské republice užívá pěti stupňů:

1 = výborný
2 = chvalitebný
3 = dobrý
4 = dostatečný
5 = nedostatečný

Historie vysvědčení[editovat | editovat zdroj]

Historie vysvědčení na našem území sahá do roku 1774, kdy byl zaveden Všeobecný školní řád císařovnou Marií Terezií. Kvůli povinné školní docházce bylo také potřeba zavést systém hodnocení prospěchu žáků. Vysvědčení se nevydávalo ve formě, jakou známe dnes. Udělovalo se až na konci školní docházky (14 let). Na přelomu 19. a 20. století byly známy 3 druhy vysvědčení:

  • Vysvědčení propouštěcí - dostávaly děti, které dovršily potřebného věku a měly dostatečné znalosti z náboženství, vyučovacího jazyka a počtů.
  • Vysvědčení na odchodnou - žáci, kteří dosáhli potřebného věku pro opuštění školy (14 let), ale neměli potřebné dovednosti a podle učitelské konference se to ani nedalo očekávat. Toto vysvědčení neobsahovalo známky.
  • Vysvědčení frekventační - předávalo se žákům, kteří opouštěli obecnou školu a přecházeli na střední školu.

Žáci byli v průběhu roku klasifikováni tzv. školní zprávou. V ní byly uvedeny známky. Rodiče stvrzovali podpisem, že zprávu četli.[2]

Klasifikace v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Stejný způsob klasifikace jako Česko a Slovensko užívá také Rakousko

Pětistupňovou klasifikaci s obráceným pořadím známek (5 = výborný) užívá Bosna, Estonsko, Chorvatsko, Maďarsko, Makedonie, Portugalsko, Rusko, Slovinsko, Srbsko, na odborných školách také Finsko.

Šestistupňovou klasifikaci, kde nejlepší známkou je 1, užívalo Německo.

Obrácenou šestistupňovou klasifikaci (nejlepší známka je 6) užívá Bulharsko, Polsko a Švýcarsko.

Desetistupňovou klasifikaci, kde nejlepší známka je 10, užívá Belgie, Brazílie, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Mexiko, Nizozemsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko. V Belgii a ve Francii se někdy užívá i dvacetistupňová klasifikace (nejlepší známka je 20).

Ve Velké Británii, v Kanadě a v USA se nejčastěji klasifikuje písmeny, přičemž nejlepší známka je A (resp. A*, A+), nejhorší D (případně i E, F, G, U).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Školní zprávy a vysvědčení. Sv. 12, str. 761

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 561/2004 Sb., § 51 a § 69
  2. http://www.scanzen.cz/dobove-dokumenty/vysvedceni/historie-vysvedceni
  • Tento článek využívá informace z článku de:Schulnote německé Wikipedie.