Veřejná listina

Veřejná listina (latinsky instrumenta publica) je listina, kterou vydal orgán veřejné moci v mezích své pravomoci nebo jiná listina, kterou zvláštní předpis za veřejnou označí. U veřejné listiny se ve správním nebo soudním řízení předpokládá její autenticita i pravdivost, pokud není prokázán opak. Padělání nebo pozměňování veřejné listiny je v České republice samo o sobě trestným činem (§ 348 trestního zákoníku). Veřejné listiny jsou v České republice vyňaty z ochrany autorského práva.

Veřejné listiny vydané orgány veřejné moci

Zcela obecná legální definice veřejné listiny v českém právním řádu není, avšak je odvozována z toho, které typy listin staví občanský soudní řád a správní řád do stejného právního režimu jako listiny, které jsou zvláštními zákony za veřejné listiny výslovně označené. Občanský soudní řád v § 134 jmenuje listiny vydané státními orgány v mezích jejich pravomoci. Správní řád v § 53 odst. 3 používá širší vymezení, do nějž kromě listin vydaných státními orgány zahrnuje i listiny vydané orgány územních samosprávných celků (tedy kraji či obcemi v samostatné působnosti).

Definici veřené listiny obsahuje až pro své účely trestní právo. Je jí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo jiným subjektem k tomu pověřeným či zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho pravomoci, potvrzující, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu nebo jiného subjektu, který listinu vydal, anebo osvědčující některou právně významnou skutečnost. Veřejnou listinou je i listina, kterou prohlašuje za veřejnou jiný právní předpis, a stejnou ochranu proti jejímu padělání navíc získávájí i veřejné listiny, vydané orgány cizího státu, pokud mají na území České republiky podle mezinárodní smlouvy své účinky.

Veřejnými listinami jsou listiny vydané státními orgány, například protokoly, úřední potvrzení a rozhodnutí soudů, rozhodnutí, osvědčení či potvrzení vydané orgány státní správy (např. občanský průkaz, cestovní pas, řidičský průkaz, zbrojní průkaz, rodný list, různé licence a koncese atd.), pro účely správního řízení i podobné dokumenty vydané v samostatné působnosti obcemi či kraji.

Veřejnou listinou není listina, v níž orgán veřejné moci vystupuje jen jako soukromoprávní subjekt, ale pouze listina, v níž vystupuje z pozice orgánu veřejné moci.

Osoby oprávněné užívat státní znak, které vyjmenovává § 2 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky, používají na rozhodnutích a jiných úředních aktech nebo na listinách osvědčujících důležité skutečnosti, vydávaných při výkonu své zákonem stanovené působnosti (tedy na veřejných listinách), kulaté úřední razítko s malým státním znakem. Pro razítka územně-samosprávních celků tento zákon termín „úřední razítko“ nepoužívá, avšak i tyto orgány veřejné moci mohou v samostatné působnosti vydávat veřejné listiny.

Veřejné listiny podle speciálních zákonů

Podle § 6 notářského řádu (zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti) jsou veřejnými listinami notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření vydané notáři podle tohoto zákona.

Veřejnými listinami jsou na základě § 9 odst. 4 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, i listinné výpisy a ověřené výstupy z informačních systému veřejné správy pořízené podle § 9 téhož zákona (například prostřednictvím systému Czech POINT).

Podle § 28 odst. 7 školského zákona (561/2004 Sb.) jsou veřejnými listinami vysvědčení, diplomy o absolutoriu a výuční listy vydané podle tohoto zákona. Podle zákona musí školy evidovat formuláře pro tyto dokumenty, prázdný formulář však veřejnou listinou není. Podle § 57 odst. 7 zákona 111/1998 Sb., o vysokých školách, jsou veřejnými listinami vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu.

Tento výčet speciálních zákonů není úplný.

Mezinárodní platnost veřejných listin

Mezinárodní vzájemné uznávání veřejných listin je mezi některými státy dohodnuto v bilaterálních smlouvách o právní pomoci. Existují i mnohostranné smlouvy, například Úmluva o uznávání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem z dubna 1958, v Československu publikovaná pod číslem 14/1974 Sb.

V říjnu 1961 na 4. zasedání Haagské konference mezinárodního práva soukromého byla přijata Úmluva o vyloučení požadavků legalizace cizích veřejných listin (Úmluva o apostilaci), ke které přistoupilo 92 států a závislých území. Pro Českou republiku je úmluva závazná od 16. března 1999.

Český zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v § 52 stanoví, že listiny vydané cizozemskými úřady a soudy, platí-li v místě svého vydání za veřejné a jsou-li opatřeny potřebnými ověřeními, mají důkazní moc veřejných listin také v České republice. Podle § 62 téhož zákona připojí ministerstvo spravedlnosti k listinám vydaným justičními orgány nebo k listinám jimi ověřeným nebo před nimi podepsaným na žádost účastníka své vyšší ověření.

V mezinárodním styku se někdy vyžaduje tzv. vyšší ověření, superlegalizace, prostřednictvím zastupitelského úřadu v příslušném státě a určeného orgánu takového státu, někdy i vícestupňové.

Zvláštní pravidla platí pro nostrifikaci dokladů o vzdělání (vysvědčení, vysokoškolské diplomy, doklady o odborném titulu), kde sice je automaticky uznávána autentičnost listiny, avšak zákony stanoví podmínky, za nichž se doložená kvalifikace uznává v České republice.

Judikatura

Neověřená kopie veřejné listiny ani neověřená kopie padělku veřejné listiny nejsou veřejnými listinami a jejich pořízením se nelze dopustit trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny.

Zatímco technický průkaz motorového vozidla a osvědčení o technickém průkazu jsou veřejnými listinami, protokol ze stanice technické kontroly veřejnou listinou není.

Související články

• Úřední razítko

Externí odkazy

• Ing. Pavel Petrovič a Ing. Tomáš Chrobák: Ověřování veřejných listin, Právní rádce 1/1999