Občanský průkaz
Občanský průkaz je průkaz totožnosti používaný v České republice a na Slovensku (dříve také v Československu) k identifikaci obyvatel. Občanský průkaz je vydáván všem občanům s trvalým pobytem na území státu po dosažení patnácti let věku nebo v případě zájmu prakticky ihned po narození (avšak za příplatek 50,- Kč a platností pouze 5 let) a v případě potřeby je nutné se pomocí něj nebo pomocí cestovního pasu prokázat. Poslední vzory vydávané od roku 2000 obsahují strojově čitelné kódy a je možné se jimi identifikovat kdekoli v Evropské unii.
Obsah |
Historie [editovat]
V ČSR byly občanské průkazy zavedeny vládním nařízením č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace, vydaného k provedení císařského nařízení č. 31/1857 ř. z., o zavedení nového pasového systému. Tato legitimace byla dobrovolná a obsahovala fotografii.
První povinná legitimace byla zavedena během německé okupace 17. března 1939 nařízením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Tento průkaz byl navržen podle podobného dokumentu s fotografií z Třetí říše a byl přezdíván kennkarta (německy die Kennkarte je průkaz totožnosti, doslovně poznávací karta).
V zásadě totožný byl zákon č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech. S účinností od 1. ledna 1949 však zavedl povinnost mít občanský průkaz v celním pohraničním pásmu. Vládní nařízení č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech, vydané na základě zmocňovacího zákona č. 241/1948 Sb., o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákona o pětiletém plánu), již stanovilo povinnost mít občanku bez výjimky. Občanský průkaz rozšířený na několikastránkový doklad v červených, původně plátěných, později plastových deskách obsahoval osobní informace o jeho držiteli. Kromě dětí, rodičů a manželů to byly také například údaje o jeho rodném čísle, zaměstnavateli, nejvyšším dosaženém vzdělání, branném poměru (voják/nevoják), zdravotnické údaje (očkování proti tetanu, krevní skupina a podskupina, údaje o závažných chorobách) a omezení způsobilosti k právním úkonům. Tento občanský průkaz byl vydáván československým občanům při dosažení věku 15 let a to okresním oddělením Sboru národní bezpečnosti (nebo jeho ekvivalentem).
Dnes [editovat]
Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, v § 2 odst. 3 stanoví: „Občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Tuto povinnost má i občan, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena.“
Od 1. 1. 2012 pak navíc lze občanský průkaz na žádost vydat i občanovi mladšímu 15 let nebo občanovi, který nemá trvalý pobyt na území České republiky (§ 2 odst. 4).
Vzory [editovat]
Československo [editovat]
| Vzor 48 |
 |
Vydáván od roku 1948 do roku 1953. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. |
|
| Vzor 53 |
 |
Vydáván od roku 1953 do roku 1960 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. |
|
| Vzor 60 |
 |
Vydáván od roku 1960 do roku 1973 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. Desky dokladu byly poprvé vyrobeny z PVC a nově byly také v průkazu údaje o rodičích držitele. |
|
| Vzor 77 |
 |
Vydáván od roku 1976 do poloviny roku 1985 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. |
|
| Vzor 85 |
 |
Vydáván od poloviny roku 1985 do začátku roku 1991 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. K jeho výrobě byl používán jiný materiál a rozměr průkazu i rozměr používané fotografie byl přizpůsoben mezinárodní normě. Z obsahu byly některé nadbytečné údaje vypuštěny, jiné upraveny. Zápisy o zaměstnání byly rozšířeny i na studium, odděleně byl zapisován trvalý a přechodný pobyt. Novou rubrikou byly údaje zdravotnické a omezení způsobilosti k právním úkonům. |
|
| Vzor 91 |
 |
Vydáván od roku 1991 do 30. dubna roku 1993 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. Doklad poprvé ve své historii změnil barvu desek z červené na hnědou. |
|
Česká republika [editovat]
Do roku 1992 Česká republika vlastní občanské průkazy nevydávala, její občané dostávali pouze občanské průkazy federace, v nichž občanství národních republik ani nebylo přímo uváděno.
| Vzor 93 |
 |
Vydáván od 1. května roku 1993 do 30. listopadu roku 1994 (pouze v české verzi). Platnost ukončena k 31. prosinci 2005 až 31. prosinci 2008 v závislosti na datu vydání průkazu. Doklad je poprvé ve své historii vydáván formou ID karty. | |
| Vzor 94 |
 |
Vydáván od 1. prosince roku 1994 do roku 2000 (pouze v české verzi).
Platnost ukončena k 31. prosinci 2005 až 31. prosinci 2008 v závislosti na datu vydání průkazu. Doklady vydané po 1. listopadu 1996 obsahovaly ve fólii hologram. |
|
| Vzor 2000 |
 |
Vydáván od roku 2000 do konce roku 2004 a platí po dobu v něm uvedenou. Je v mezinárodním formátu ID2. Přední strana obsahuje vedle základních údajů o držiteli (např. jméno, příjmení, rodné číslo, datum a místo narození) také tištěnou podobu a podpis držitele dokladu. Doklad obsahuje strojově čitelnou oblast. Zadní strana obsahuje povinné údaje trvalý pobyt, rodné příjmení a rodinný stav, omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům nebo uložení zákazu pobytu) případně nepovinné údaje (údaje o manželovi, manželce, dětech a titulech).
Názvy položek na přední straně a některé názvy položek na zadní straně dokladu jsou v českém a anglickém jazyce. |
 |
| Vzor 2005 |
  |
Vydáván od 1. ledna 2005 a platí po dobu v něm uvedenou. Oproti předchozímu vzoru byl přidán překlad názvů položek do francouzštiny a byl přesunut údaj o místě narození. Od roku 2006 je na zadní stranu jako další údaj zaznamenáváno uzavření registrovaného partnerství a jako nepovinný údaj též údaje o partnerovi. Obsahuje také strojově čitelnou oblast. Od září 2005 byla vydávána verze dokladu s opravou chyby ve francouzském textu na správné: RÉPUBLIQUE TCHÈQUE - CARTE D'IDENTITÉ. |
 |
| Vzor 2012 |
 |
Vydáván od 1. ledna 2012 a platí po dobu v něm uvedenou. Nově ve formátu ID1 (kreditní karta). Názvy položek opět jen v českém a anglickém jazyku. Do OP již nelze zapsat děti, manžela, manželku, partnera, partnerku. Obsahuje kromě „klasické“ strojově čitelné oblasti také 2D kód. Elektronický čip, který je nepovinný a jen za příplatek, nenese, kromě čísla průkazu, žádné další informace o nositeli. Lze však na něj svépomocí nahrát certifikát k elektronickému podpisu. |
  |
