Rodné číslo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Políčko pro rodné číslo na formuláři k přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Rodné číslo je jednoznačný číselný identifikátor přidělovaný obyvatelům České republiky. Lze z něj vyčíst datum narození a pohlaví příslušné osoby. V Česku patří rodné číslo mezi osobní údaje. V mnoha dalších státech se používají obdobné číselné identifikátory, shodný formát jako v Česku mají rodná čísla na Slovensku.

Formát[editovat | editovat zdroj]

Prvních šest číslic popisuje datum narození ve formátu rrmmdd (např. 701020 označuje datum narození 20. října 1970), přičemž ženy mají k měsíci narození připočteno 50 (tzn. 706020 označuje ženu narozenou 20. října 1970). Od roku 2004 (zákonem č. 53/2004 Sb.) je zavedena možnost v případě, že jsou v nějaký den vyčerpána všechna platná čtyřčíslí, použít alternativní rodné číslo, u kterého mají muži k číslu měsíce přičteno 20 a ženy 70. Zbytek rodného čísla (tzv. koncovka) odlišuje dvě fyzické osoby stejného pohlaví narozené ve stejný den a zpravidla se odděluje lomítkem.

Pro osoby narozené do 31. 12.1953 včetně za lomítkem následovaly právě jen tři cifry, pro osoby narozené od 1.1.1954 přibyla čtvrtá číslice (tu mají v rodném čísle i osoby narozené před rokem 1954, kterým bylo rodné číslo přidělováno dodatečně, např. při získání občanství[zdroj?]), která slouží ke kontrole platnosti jako kontrolní číslice. Čtvrté číslo se doplní tak, aby celé rodné číslo bylo beze zbytku dělitelné jedenácti (tzv. modulo); na posledním místě rodného čísla je tak zbytek po dělení devítimístného rodného čísla číslem jedenáct. (Dělitelnost jedenácti lze snadno zkontrolovat i zpaměti: kritériem dělitelnosti jedenácti je rozdíl součtu cifer na sudých a lichých místech a jeho dělitelnost jedenácti, např. u čísla 736028/5163 je součet číslic na lichých místech 7 + 6 + 2 + 5 + 6 = 26, součet číslic na sudých místech 3 + 0 + 8 + 1 + 3 = 15, rozdíl 26 − 15 = 11 je dělitelný jedenácti, takže celé rodné číslo je dělitelné jedenácti a tedy formálně platné). Z tohoto pravidla existuje výjimka: pokud je zbytek po dělení devítimístného čísla roven deseti (a neexistuje tedy žádná kontrolní číslice, která by splňovala předchozí podmínku), jako kontrolní číslice se použije nula (a celé rodné číslo pak dělitelné jedenácti není). Například: RČ 840501/1330: 840501133 mod 11 = 10 (a 8405011330 mod 11 = 1). Tato výjimka však byla použita jen zhruba u 1000 RČ, přidělování takových rodných čísel bylo roku 1985 podle interního předpisu FSÚ Č. Vk. 2898/1985 ukončeno; není však vyloučeno, že se v minimálním počtu vyskytla i po tomto roce.

Jelikož je rok narození v rodném čísle uveden pouze za pomoci svých dvou posledních čísel a tudíž nelze odlišit století a tisíciletí, rodné číslo může přestat být roku 2054 jednoznačným identifikátorem. Do té doby lze rodná čísla osob narozených před 1. lednem 1954 resp. po tomto datu poznat podle jejich délky (viz též problém Y2K). Předpokládá se však, že do té doby bude nahrazeno zcela jiným identifikátorem, případně zavedena vhodná modifikace.

Čtyřčíslí za lomítkem u rodných čísel přidělených po 1.1.1954 je ve formátu AABC, kde AA je okres narození (v československém systému přidělování 00...Praha až 96...Bardejov), resp. okresní matrika, do které byl novorozenec zapsán, číslo B určuje pořadí zapsání do matriky a číslo C je kontrolní číslice přidělená tak, aby celé rodné číslo bylo dělitelné 11. Podle dělitelnosti je pro každý den, matriku a pohlaví zvolena první dvojice číslic BC, která vyhovuje dělitelnosti 11, následně se další rodná čísla přidělují zvyšováním o 11. Třeba pro datum 7.7.1957 a matriku Praha (00) je první přípustné mužské rodné číslo 570707/0006 a další /0017, /0028, /0039, /0050 atd., zatímco pro stejné datum a stejnou matriku je první přípustné ženské rodné číslo 575707/0000 a další /0011, /0022, /0033 atd. Číslo matriky /99 bylo dříve rezervováno pro cizince, nyní se však cizinci odlišují přičtením 50 ke dni narození a číslo matriky začíná na /40, /41, /42 nebo /43. Rodné číslo cizince-muže narozeného 31.12.1989 bude začínat 891281/4xxx, v případě ženy 896281/4xxx.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie jednoznačného číselného identifikátoru fyzické osoby (tj. pro každou fyzickou osobu jedinečné číselné kombinace) na území tehdejšího Československa počíná od roku 1946, kdy byl zaveden jako číslo pracovního průkazu vydaného na základě zákona č. 29/1946 Sb., kterým se zavádějí pracovní průkazy. V roce 1948 byl přijat zákon č. 198/1948 Sb., ze dne 19. července 1948, o občanských průkazech. Na jeho základě vznikl každému občanu Československé republiky staršímu patnácti let nárok na vydání jednotného průkazu (tzv. občanského průkazu), který byl označen číslem. Způsoby tvorby a přidělování tohoto čísla jsou uvedeny ve Směrnici Ministerstva vnitra č. 1130/3-5/10-48-III/634 ze dne 6. října 1948, k provedení zákona č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech. V této směrnici se v části VII. Strana I. průkazu píše: „…číslo průkazu je zavedeno celostátně v dohodě s ministerstvem sociální péče podle evidence Ústřední národní pojišťovny v Praze po vzoru čísel pracovních průkazů. … Číslo občanského průkazu jest totožné s číslem, které bylo nebo bude žadateli uděleno jako číslo pracovního průkazu podle zák. č. 29/1946 Sb., a proto, … přenese národní výbor vydávající občanský průkaz do tohoto číslo vepsané v pracovním průkazu… Nemá-li žadatel o vydání občanského průkazu pracovní průkaz, určí národní výbor vydávající občanský průkaz sám tři prvé části čísla a za účelem určení zbývající čtvrté části (oddělené lomítkem) učiní přímý dotaz u Ústřední národní pojišťovny.

Dne 30. června 1949 vydalo Ministerstvo vnitra vyhlášku č. 736/1949 Ú.l., o všeobecné povinnosti prokazovat se občanským průkazem. Ta stanovila všeobecnou povinnost československých občanů, kteří mají ve smyslu zákona č. 198/1948 Sb., nárok na vydání občanského průkazu, opatřit si jej do 31. prosince 1950 a od 1. ledna 1951 se jím na výzvu oprávněných orgánů prokazovat kdekoliv na celém území Československé republiky. Na základě této vyhlášky byl tedy všem tehdejším občanům Československé republiky starším patnácti let vydán občanský průkaz s číslem, které bylo vytvořeno na základě rodných dat držitele průkazu a rozlišující koncovky. Tím byl všem tehdejším československým občanům starším patnácti let přidělen jednoznačný identifikátor, který měl (téměř) stejný způsob tvorby a (téměř) stejnou strukturu jakou mělo mít později rodné číslo. Tento identifikátor se však ještě nenazýval „rodným číslem“, nýbrž (podle konkrétní situace) buď číslem občanského průkazu nebo číslem pracovního průkazu.

V roce 1953 je na základě návrhu tehdejšího Ministerstva národní bezpečnosti vydáno vládní nařízení č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech, jímž je zrušen zákon č. 198/1948 Sb., ze dne 19. července 1948, o občanských průkazech. Co se týká čísla občanského průkazu, dochází ve smyslu tohoto vládního nařízení ke změně, jejíž podstatou je oddělení čísla občanského průkazu, které je nově stanoveno jako výrobní číslo průkazu, od čísla občana sestaveného na základě jeho rodných dat a rozlišující koncovky. Toto číslo občana bylo nazváno „rodným číslem“ a legislativně zakotveno ve vyhlášce Ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 Ú. l., ze dne 27. července 1953, kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech, a která je prováděcím předpisem k výše uvedenému vládnímu nařízení. V jejím § 6 se píše: „Do občanského průkazu … zapisuje pro účely důchodového zabezpečení rodné číslo; nebude-li toto číslo zapsáno okresním oddělením veřejné bezpečnosti při vydání občanského průkazu, je občan povinen nejpozději do 14 dnů po vydání občanského průkazu požádat o zápis rodného čísla okresní národní výbor.“ Samotný pojem „rodné číslo“ byl tedy do československého právního řádu a českého a slovenského jazyka zaveden až vyhláškou Ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 Ú. l., ze dne 27. července 1953, kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech. Tato vyhláška sice ještě nedefinovala co je to „rodné číslo“, nestanovila ani způsob tvorby či nakládání s rodným číslem, byla však historicky prvním právním předpisem Československé republiky, ve kterém se pojem „rodné číslo“ vyskytuje.

Prvním právním předpisem, který definoval pojem „rodné číslo“ (tj. jednoznačně stanovil, co rodné číslo je), určil, jak se tvoří, z jakých částí se skládá a kdo a podle jakých pravidel jej přiděluje, byla vyhláška Federálního statistického úřadu č. 55/1976 Sb., ze dne 22. ledna 1976, o rodném čísle, která byla vydána k provedení § 23 odst. 2 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací. Předmětná vyhláška vymezila rovněž okruh osob, jimž je rodné číslo přiděleno, a stanovila instituce, které provádějí opravy a změny rodného čísla.

Na vyhlášku Federálního statistického úřadu č. 55/1976 Sb., ze dne 22. ledna 1976, o rodném čísle, navazovala vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., ze dne 10. března 1977, kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách. Jde o první právní předpis, který stanovuje rodné číslo jako jeden z povinných údajů, které se zapisují do matričních knih při narození, sňatku i úmrtí. Tato vyhláška Federálního ministerstva vnitra je tedy prvním právním předpisem, který legalizoval zapisování rodných čísel do matričních knih a souvisejících dokumentů (např. rodné, oddací, úmrtní listy apod.).

Užití[editovat | editovat zdroj]

Rodné číslo se v mnoha kontextech používá jako jednoznačný identifikátor fyzické osoby. Je uvedeno např. na občanském průkazu, vyžadují ho banky při založení účtu atd. Rodné číslo je však považováno za osobní údaj a na nakládání s ním se vztahují omezení daná zákonem na ochranu osobních údajů.

Rodné číslo se používá také ve funkci čísla pojištěnce pro zdravotní pojištění a sociální pojištění. Zákon považuje rodné číslo za osobní údaj, a proto je jeho zpracování možné pouze se souhlasem nositele rodného čísla nebo tam, kde to dovolil zákon. Osoba, která rodná čísla užívá neoprávněně, se dopouští správního deliktu, za který ji Úřad na ochranu osobních údajů může potrestat pokutou.

Rodné číslo v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Rodné číslo je tzv. objektový identifikátor, který jednoznačně identifikuje fyzickou osobu. Proto se podobná identifikace užívá v mnoha jiných zemích a to zejména pro účely sociálního, důchodového nebo zdravotního pojištění. Obvykle se ale používá bezpříznakové číslo, které o svém nositeli neposkytuje žádné další informace.

Užití osobních čísel je regulováno a zákon vymezuje případy, kdy se smí vyžadovat. Často se používá při komunikaci s vládními úřady. Často se také považuje za důkaz totožnosti, nedoporučuje se proto ho zveřejňovat. Zaměstnavatelé jej často využívají pro jednoznačné označení mezd. Číslo se přiděluje krátce po narození, ale mohou ho získat i cizinci pro účely registrace. Osobní číslo se objevuje například na kartě zdravotního a sociálního pojištění (tzv. karta KELA), řidičském průkazu a v cestovním pase.

Například ve Finsku, které je považováno za zemi s nejlepším sociálním systémem, se vydává jednoznačné osobní číslo, finsky: henkilötunnus (HETU), který se používá pro identifikaci občanů ve vládních a občanských systémech. Má tvar DDMMRRCZZZQ, kde DDMMRR je datum narození, C je znak označující století (+ pro 19., - pro 20. a A pro 21. století), ZZZ je osobní identifikační číslo (sudé pro ženy, liché pro muže) a Q je znak vyjadřující kontrolní součet. Správným osobním číslem je tedy například 311280-999J. Znak kontrolního součtu se počítá z devíti číslic DDMMRRZZZ, z něhož se zjistí zbytek po dělení 31. Znak kontrolního součtu je pak (n + 1). znak z řetězce „0123456789ABCDEFHJKLMNPRSTUVWXY“.

Podobně funguje číslo sociálního pojištění i ve Francii, Spojených státech, Švýcarsku, Rakousku a dalších zemích. Naproti tomu ve Velké Británii nebo v Kanadě a v mnoha dalších zemích, není číslo sociálního pojištění považováno za jednoznačný identifikátor osoby. V těchto zemích se někdy jako identifikátor používá číslo zdravotního pojištění nebo fiskální číslo (číslo pro daňová přiznání).

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Na Slovensku se i po rozdělení federace používá rodné číslo ve stejném formátu jako v Česku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dobrovodský Jan: Jednoznačná identifikace fyzických osob na našem území: historický vývoj, omyly a nepřesnosti. In: Právní rádce, ročník XIX., číslo 1, rok 2011, str. 25–38. ISSN: 1210-4817.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]