Fyzická osoba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Fyzická osoba (FO) je právní pojem odlišující člověka od jiných právních subjektů, které mají právní subjektivitu (právnická osoba).

Právní osobnost (právní subjektivitu), tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,[2] případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou nebo jen za nezvěstnou.[3]

Svéprávnost, tedy způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo ti, kteří dovršili 16 let věku a uzavřeli s povolením soudu manželství nebo jim byla svéprávnost přiznána soudem[4]) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit, např. kvůli trvalé duševní poruše.[5]

Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.[6] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
  2. § 73–75 OZ
  3. § 26 odst. 2 a § 66-70 OZ a § 50-64 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
  4. § 37 OZ
  5. § 55–65 OZ
  6. § 31 OZ
  7. § 32 odst. 1 a § 33 odst. 1 OZ

Související články[editovat | editovat zdroj]