Prohlášení za mrtvého

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.

Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Prohlášení za mrtvého je druh nesporného řízení u českých soudů, kterým se závazně určuje smrt osoby, jestliže je nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, ale nelze to zjistit jiným způsobem, zejména lékařským ohledáním a vystavením úmrtního listu. V tomto řízení je také možné provést důkaz smrti, když není jen pravděpodobné, ale je zcela jisté, že už nežije, ale také to nelze jiným způsobem prokázat.

Institut prohlášení za mrtvého je vázán na právní existenci člověka. Způsobilost fyzické osoby vystupovat jako subjekt práva vzniká narozením, resp. početím, pokud se narodí živá (tzv. nasciturus), smrtí tato způsobilost zanikne. Protože je pak např. i z hlediska dědictví důležité vědět, zda určitá osoba opravdu zemřela a případně kdy přesně se tak stalo, není-li jiná šance to zjistit, je možné na základě takového právního zájmu podat návrh k místně příslušnému okresnímu soudu, aby ten danou osobu prohlásil za mrtvou. Soud může řízení zahájit i bez návrhu, pokud se o pravděpodobném úmrtí určité osoby sám v rámci jiného řízení dozví a je-li to pro toto řízení důležitá otázka. Do již zahájeného řízení může vstoupit státní zastupitelství, aby zde hájilo veřejný zájem.

Řízení o prohlášení za mrtvého

Upraveno je v občanském soudním řádu a vztahuje se na případy, kdy je určitá osoba nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije. Pokud to pravděpodobné není, nebo pokud nezvěstný není v návrhu dostatečně identifikovatelný, soud řízení zastaví. V opačném případě mu ustanoví opatrovníka, aby hájil jeho zájmy, sám provede šetření ve veřejných registrech a vydá vyhlášku, tzv. edikt, kterou vyvěsí na úřední desce soudu (případně ji oznámí i ve veřejných sdělovacích prostředcích) a ve které popíše důvod a podstatu řízení a nezvěstného vyzve, aby se do 1 roku u soudu přihlásil. Zároveň jí vyzve každého, kdo o nezvěstném něco ví, aby soudu nebo ustanovenému opatrovníkovi podal zprávu.

Pokud soudu v uvedené lhůtě o nezvěstném žádná zpráva nedojde, prohlásí ho rozsudkem za mrtvého a uvede zároveň den, který je považován za den úmrtí, nebo který nezvěstný určitě nepřežil. Takové rozhodnutí o osobním stavu vytvoří vyvratitelnou právní domněnku smrti a je konstitutivní, takže působí zásadně ex nunc, tedy až od jeho právní moci. Pokud jsou později získány informace, které upřesní datum úmrtí na jiný den, soud usnesením toto datum v rozsudku opraví.

Naopak, zjistí-li se později, že prohlášený za mrtvého žije, právní domněnka smrti tím bude vyvrácena a soud proto i bez návrhu původní rozsudek zruší. Toto rozhodnutí pak působí ex tunc, tedy už od doby, kdy bylo původně rozhodnuto o prohlášení za mrtvého. Díky tomu se tímto zrušením také obnoví všechny právní vztahy, které fiktivní smrtí zanikly, výjimkou je manželství toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, to se již automaticky neobnovuje, pokud mezitím došlo ze strany druhého manžela k uzavření nového manželství.

Důkaz smrti

Specifickým druhem prohlášení za mrtvého, který byl dříve samostatným řízením, je důkaz smrti, kdy je naprosto jisté, že určitá osoba zemřela, ale kdy to nelze dokázat předepsaným způsobem (ohledání mrtvoly lékařem a vydání úmrtního listu). Např. tehdy, jestliže se daná osoba zcela jistě zúčastnila letu, který skončil leteckou katastrofou, nikdo nepřežil, ale zároveň není možné zemřelé pasažéry identifikovat. Pak soud vyhlášku s výzvou nezvěstnému nevydává, ale rovnou rozsudkem prohlásí danou osobu za mrtvou s určením data úmrtí.

Související články

• Nesporné řízení
• Smrt