Plast
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Plasty, známé také pod názvem plastické hmoty nebo pod nesprávným názvem „umělé hmoty“, označují řadu syntetických nebo polosyntetických polymerních materiálů. Často obsahují další látky ke zlepšení užitných vlastností, např. odolnosti proti stárnutí, zvýšení houževnatosti, pružnosti apod. Plasty mohou být formovány do předmětů, filmů nebo vláken. Jejich název je odvozen z faktu, že mnohé jsou tvarovatelné - mají vlastnost zvanou plasticita. Plasty se vyznačují velkou variabilitou vlastností, jako je např. tepelná odolnost, tvrdost, pružnost. Mezi jejich výhody patří nízká hustota, chemická odolnost, jednotnost složení a struktury a dobrá zpracovatelnost energeticky málo náročnými technologiemi vhodnými pro masovou výrobu (lisování, lisostřik, vstřikování, vyfukování, lití) apod.). Díky tomu nalezly použití téměř ve všech průmyslových odvětvích i v domácnostech.
Slovo „plastický“ může též označovat materiál charakterizovaný určitým chováním při deformaci pod smykovým napětím - víc v článku plasticita a tažnost.
Plasty mohou být klasifikovány několika způsoby, ale nejčastěji se dělí podle použitého monomeru (tedy i chemického složení jejich polymerního řetězce). Mezi nejběžnější plasty z tohoto hlediska patří vinylové plasty (polyethylen, polypropylen, polyvinylchlorid, polystyren, polymethylmethakrylát), polyamidy, polyestery, polyurethany, fenoplasty, aminoplasty, polysiloxany (silikony), fluoroplasty (Teflon) a další.
Další dělení plastů:
- termoplasty (po ohřátí na vysokou teplotu a ochlazení jsou znovu zpracovatelné) - reaktoplasty (dříve termosety) (po ohřátí je již nelze zpracovat)
- polymer vznikl řetězovou polymerizací - polymer vznikl stupňovitou polymerizací
- podle teploty skelného přechodu, značka Tg (Tg, glass = sklo), tedy teploty, kdy polymer přechází ze stavu skelného do stavu kaučukovitého.
- plně syntetické (velká většina plastů) - polosyntetické (vznikající modifikací přírodních polymerů, např. celulózy (nitrocelulóza, acetát celulózy, viskóza)).
[editovat] Historie
Prvním plastem vůbec byl parkesin čili umělá slonovina, chemicky nitrát celulózy, který vynalezl Angličan Alexander Parkes v roce 1855. Prvním plně syntetickým plastem byl bakelit, reaktoplast vznikající polykondenzací fenolu a formaldehydu (1909). Po první světové válce se začaly vyrábět první vinylové plasty (PVC, polystyren), v 30. letech minulého století byla objevena syntéza prvního polyamidu (Nylonu). V téže době také začíná prudký rozmach výzkumu i výroby většiny dalších plastů používaných vesměs dodnes.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
