Polymerizace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polymerizace je chemická reakce, při které z malých molekul (monomerů) vznikají vysokomolekulární látky (polymery). Dělí se podle mechanismu na polymerizaci radikálovou, iontovou, polyinzerci, polykondenzaci a polyadici. Podle způsobu provedení se dělí např. na blokovou, roztokovou, suspenzní, emulzní. Stereospecifickou se nazývá polymerizace, při níž vznikají prostorově pravidelně uspořádané makromolekuly. Radiační polymerizace je iniciována ozářením monomerů.
Polymerace se dělí na řetězové a neřetězové podle narůstání makromolekulárních řetězců behěm syntézy.
Základní druhy polymerizace a/ aditivní polymerizace (tj. reakce, při níž reagují nenasycené monomery za vzniku polymeru, bez vzniku vedlejšího produktu), např. polyetylén, polystyrén. b/ kondenzační polymerizace (tj. reakce, při které se účastní dva různé monomery, z nichž každý má nejméně dvě různé funkční skupiny, jako vedlejší produkt vzniká nízkomolekulární látka, např. voda), např. bakelit. c/polyadice (tj reakce, jíž se účastní dva různé monomery, z nichž každý má nejméně dvě různé funkční skupiny,dochází k postupnému přemisťování vodíkových protonů bez vedlejšího produktu) např. polyuretan
Polymerizace je základní reakce pro výrobu plastů, syntetických kaučuků a umělých vláken. Uplatňuje se při výrobě a využití laků, polyesterů, laminátů a v lékařství. Polymerizace se vyskytuje též v procesech v živé přírodě.
