Polykarbonát
| Polykarbonát | |
|---|---|
| Hustota (ρ) | 1 200–1 220 kg/m³ |
| Index lomu (n) | 1,584 |
| Youngův modul (E) | 2–2,4 GPa |
| Pevnost v tahu (σt) | 55–75 MPa |
| Tvrdost – Rockwellova stupnice | M70 |
| Teplota tání (Tm) | 267 °C |
| Teplota skelného přechodu (Tg) | 150 °C |
| Dielektrická konstanta (εr) při 1 MHz | 2,9 |
| Permitivita (ε) při 1 MHz | 2,568×10-11 F/m |
Polykarbonáty patří mezi termoplastické polymery čili termoplasty. Snadno se zpracovávají např. vstřikováním nebo lisováním za tepla. Mají dobrou tepelnou odolnost, odolnost proti nárazu a dobré optické vlastnosti. Patří proto mezi komoditní plasty. Jejich identifikační číselný kód je 7.
Název polykarbonátů je odvozený od funkčních karbonátových (uhličitanových) skupin (-O-(C=O)-O-), které v jejich řetězci spojují monomerní jednotky.
Nejběžnější typ polykarbonátu, jehož vlastnosti uvádí i tabulka, se vyrábí polykondenzací 4,4'-dihydroxy-2,2-difenylpropanu (Bisfenolu A) s fosgenem podle zjednodušeného schematu:
Polykarbonát se používá např. jako materiál pro výrobu domácího i laboratorního nádobí, elektronických přístrojů, displejů, osvětlení apod. Je také základním materiálem pro výrobu kompaktních disků. Rovněž skla ochranných brýlí, zejména vojenských s balistickou odolností jsou převážně vyrobena z polykarbonátu. Prodává se např. pod obchodními názvy Makrolon, Lexan nebo Calibre.[1][2][3]
