Polykarbonát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Polykarbonát
Hustota (ρ) 1 200–1 220 kg/m³
Index lomu (n) 1,584
Youngův modul (E) 2–2,4 GPa
Pevnost v tahut) 55–75 MPa
TvrdostRockwellova stupnice M70
Teplota tání (Tm) 267 °C
Teplota skelného přechodu (Tg) 150 °C
Dielektrická konstantar) při 1 MHz 2,9
Permitivita (ε) při 1 MHz 2,568×10-11 F/m

Polykarbonáty patří mezi termoplastické polymery čili termoplasty. Snadno se zpracovávají např. vstřikováním nebo lisováním za tepla. Mají dobrou tepelnou odolnost, odolnost proti nárazu a dobré optické vlastnosti. Patří proto mezi komoditní plasty. Jejich identifikační číselný kód je 7.

Název polykarbonátů je odvozený od funkčních karbonátových (uhličitanových) skupin (-O-(C=O)-O-), které v jejich řetězci spojují monomerní jednotky.

Nejběžnější typ polykarbonátu, jehož vlastnosti uvádí i tabulka, se vyrábí polykondenzací 4,4'-dihydroxy-2,2-difenylpropanu (Bisfenolu A) s fosgenem podle zjednodušeného schematu:

Syntéza polykarbonátu

Polykarbonát se používá např. jako materiál pro výrobu domácího i laboratorního nádobí, elektronických přístrojů, displejů, osvětlení apod. Je také základním materiálem pro výrobu kompaktních disků. Rovněž skla ochranných brýlí, zejména vojenských s balistickou odolností jsou převážně vyrobena z polykarbonátu. Prodává se např. pod obchodními názvy Makrolon, Lexan nebo Calibre.[1][2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Makrolon
  2. Lexan
  3. Calibre

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]