Fosgen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fosgen
Phosgene-dimensions-2D.svg Phosgene-3D-vdW.png
Obecné
Systematický název karbonylchlorid
dichlorid karbonylu
Triviální název fosgen
Ostatní názvy oxychlorid uhličitý
chlorid kyseliny chlormethanové
dichlorid kyseliny uhličité
Anglický název Carbonyl chloride, Phosgene
Německý název Carbonylchlorid, Phosgen
Funkční vzorec COCl2
Sumární vzorec CCl2O
Vzhled bezbarvý plyn
Identifikace
SMILES O=C(Cl)Cl
Číslo RTECS SY5600000
Vlastnosti
Molární hmotnost 98,916 g/mol
Teplota tání - 127,76 °C (155 K)
Teplota varu 8,3 °C (281 K)
Hustota 1,4 g/cm3 (8,3 °C/kapalina)
0,004 g/cm3 (25 °C, plyn)
Kritická teplota Tk 182 °C
Kritický tlak pk 5,67 MPa
Rozpustnost ve vodě hydrolýza (vzniká HCl a CO2)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
dobře rozpustný
Tlak páry 161,6 kPa (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita - 6,08·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura čtverečná (pevná látka)
Hrana krystalové mřížky a= 1 582 pm, c= 572 pm
Tvar molekuly Planární
Dipólový moment 3,9•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° - 219,26 kJ/mol
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° - 206,08 kJ/mol
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
R-věty R26, R34
S-věty S9, S26, S36/37/39, S45

GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

H-věty H330 H314
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
1
 
Teplota vznícení Není vznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fosgen, nazývaný též dichlorid karbonylu, chlorid karbonylu, karbonyldichlorid, karbonylchlorid, oxychlorid uhličitý, chlorid kyseliny chlormethanové nebo dichlorid kyseliny uhličité, je prudce jedovatý, dusivý bezbarvý plyn, mnohem nebezpečnější než chlor. Když je velmi silně zředěn, zapáchá jako shnilé brambory.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Vzniká slučováním oxidu uhelnatého s chlorem za teploty od 130 °C do 150 °C za přítomnosti katalyzátoru, kterým je v této reakci aktivní uhlí nebo houbovitá platina

CO + Cl2 → COCl2,

případně pomaleji působením světla, zejména ultrafialového, na uvedenou směs plynů.

Může vznikat také fotochemickým rozkladem chlorovaných uhlovodíků, např. dichlormethanu nebo tetrachlormethanu. Vzniká i při tepelném rozkladu těchto látek.[1]

Chemické reakce[editovat | editovat zdroj]

Působením vody se za normální teploty zvolna, za zvýšené teploty rychleji, hydrolyzuje za vzniku kyseliny chlorovodíkové a kyseliny uhličité resp. oxidu uhličitého

COCl2 + 2 H2O → H2CO3 + 2 HCl,
COCl2 + H2O → CO2 + 2 HCl.

Působením některých kovů v práškové podobě, např. zinku nebo cínu se rozkládá na chlorid příslušného kovu a oxid uhelnatý

COCl2 + Zn → ZnCl2 + CO.

S organickými alkoholy reaguje za vzniku esterů kyseliny uhličité, např. reakcí s ethanolem

COCl2 + 2 C2H5OH → (C2H5O)2CO

vzniká diethylester kyseliny uhličité.

Reakcí s alkeny (olefiny) vznikají chloridy chlorovaných karboxylových kyselin, např. adicí fosgenu na ethen (ethylen)

COCl2 + H2C=CH2 → Cl–CH2–CH2–COCl

vzniká chlorid kyseliny 3-chlorpropanové.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Vysoká reaktivita fosgenu, který snadno uvolňuje aktivní (atomární) chlor, se využívá v organické syntéze k přípravě chlorovaných derivátů, případně k vnášení karbonylové skupiny –CO– do organických sloučenin.

Za první světové války byl použit jako bojový plyn.

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Hlavním cílovým orgánem jsou plíce. Fosgen dráždí kůži a zejména oči. Není známo, že by docházelo k systémové absorpci, při kontaktu s tkání probíhá ihned hydrolýza.[1]

Proces hydrolýzy je hlavní příčinou jedovatého účinku na lidský organizmus; ve styku s vlhkostí sliznic se podle uvedených rovnic rozkládá (případně může být rozkladným produktem také chlor). Rozkladné produkty reagují s volnými aminoskupinami –NH2, hydroxylovými skupinami –OH nebo sulfhydrylovými skupinami –SH v molekulách bílkovin v buněčných membránách. Oba efekty vedou k porušení membrán oddělujících v plicích vzduch od krve a v konečném důsledku ke vzniku plicního edému, který bývá příčinou smrti.[1]

Koncentrace 500 až 800 ppm je smrtelná (LC50) při expozici po dobu 1 minuty. Koncentrace 200 ppm může procházet přes bariéru vzduch-krev a způsobovat srážení krve. Koncentrace nad 50 ppm se považují za téměř jistě smrtelné. Při koncentracích 2 - 5 ppm se projeví příznaky otravy, dlouhé expozice mohou být životu nebezpečné. Koncentrace 0,5 ppm po dobu 2 hodin vyvolává u potkanů zřetelné změny v plicní tkáni.[1]

Po expozici může být bezpříznakové období trvající 30 minut až 24 hodin. Pokud otrávený přežije 2 - 3 dny, je další prognóza dobrá. Zotavení po otravě bývá dlouhé, plná funkce plic se obnovuje řadu týdnů, úplné vyléčení trvá i několik let. Některé příznaky (kašel, dechová nedostatečnost) mohou i poté přetrvávat. Otrava fosgenem může zhoršit průběh pozdějšího onemocnění chřipkou.[1]

Historická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Fosgen poprvé připravil v roce 1812 anglický chemik John Davy. V roce 1917 v průběhu první světové války použila německá armáda v bitvě u Verdunu granáty plněné kapalným fosgenem. Přestože v období před druhou světovou válkou všechny mocnosti vyrobily značné zásoby dělostřelecké munice a leteckých bomb plněných fosgenem, nebyl v průběhu války fosgen již bojově použit. Dnes je považován jako bojový prostředek za zastaralý a byl nahrazen modernějšími bojovými látkami. Vzhledem k jeho snadné dostupnosti (je vyráběn jako surovina pro chemický průmysl) není však vyloučeno jeho zneužití.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Jméno fosgen je odvozeno od řeckých slov fós, φώσ (světlo) a gennaó, γεννάω (tvořím), podle způsobu jeho přípravy ze směsi oxidu uhelnatého a chloru působením světla.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Phosgene - International Programme on Chemical Safety - Poisons Information Monograph 419

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.