Polyethylen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Polyethylen - strukturní vzorec
Označení vysokohustotního polyethylenu
Označení nízkohustotního polyethylenu

Polyethylen (PE) je termoplast, který vzniká polymerací ethenu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé jej syntetizoval Hans von Peckmann v roce 1891 zahříváním diazomethanu. V roce 1931 byla zvládnuta průmyslová syntéza. V roce 1939 byla zahájena průmyslová výroba nízkohustotního - rozvětveného polyetylenu a v roce 1954 byl poprvé syntetizován lineární vysokohustotní polyetylen. Výrobu lineárního stereoregulárního polyethylenu umožnil objev polyinzerce pomocí Ziegler-Nattova katalyzátoru.[1]

Rozdělení polyethylenu[editovat | editovat zdroj]

Anglický název Zkratka
Ultra high molecular weight polyethylene PE-UHMW
Ultra low molecular weight polyethylene PE-ULMW nebo PE-WAX
High molecular weight polyethylene PE-HMW
High density polyethylene PE-HD
High density cross-linked polyethylene PE-HDXL
Cross-linked polyethylene PE-X nebo XLPE
Medium density polyethylene PE-MD
Low density polyethylene PE-LD
Linear low density polyethylene PE-LLD
Very low density polyethylene PE-VLD

Využití[editovat | editovat zdroj]

Lze využít polymerace za nízkého tlaku (vznikne polymer s lineárním řetězcem, značka lPE – liten) nebo za vysokého tlaku (vznikne polymer s rozvětveným řetězcem, značka rPE – bralen). Při výrobě lze využít vstřikování a vytlačování.

Je odolný vůči kyselinám i zásadám, použitelný do teploty kolem 80 stupňů Celsia. Vyrábí se z něj smrštitelné folie, roury, ozubená kola, ložiska, textilní vlákna, nejrůznější hračky, sáčky (mikroten) a elektrotechnická izolace.[2],[3]

Rozlišují se dva základní druhy polyethylenu: PE-LD (s nízkou hustotou) a PE-HD (s vysokou hustotou). PE-HD má vysoký stupeň krystality, což způsobuje jeho vysokou chemickou odolnost a odolnost proti rozpouštědlům. Podmínkou vysokého stupně krystality je linearita a stereoregularita řetězců, čehož se dosahuje při polyinzerci.

V poslední době se PE-HD používá při výrobě kompozitního materiálu na bázi dřeva - woodplastic, který se používá jako náhrada dřeva v mnoha oborech.

Polyethylen je v současnosti nejpoužívanějším polymerem na světě. Jeho zásluhou předčila již v roce 1979 produkce plastů celosvětovou výrobu oceli. Jeho roční produkce je odhadována na více než 60 milionů tun.[1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
  2. Nejpevnější syntetické vlákno (anglicky): http://www.dsm.com/en_US/html/hpf/home_dyneema.htm
  3. Použití polyethylenu (německy): http://de.wikipedia.org/wiki/Polyethylen

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]