Ethen
| Ethen | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Ethen |
| Triviální název | Ethylen |
| Sumární vzorec | C2H4 |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 28,05 g/mol |
| Teplota tání | −169,1 °C |
| Teplota varu | −103,7 °C |
| Hustota | 0,001 178 g/cm³ (plyn, 15 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 25 ml/100 ml (0 °C) 12 ml/100 ml (25 °C) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R12 R67 |
| S-věty | (S2) S9 S16 S33 S46 |
| H-věty | H220 H336 |
| NFPA 704 | |
| Teplota vznícení | 490 °C |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Ethen (starší názvy: ethylen, etylén) je nejjednodušším zástupcem uhlovodíků ze skupiny alkenů. Je to bezbarvý hořlavý plyn nasládlé vůně s teplotou tání -169,1 °C. Se vzduchem tvoří výbušnou směs. Bývá obsažen v zemním a koksárenském plynu, dále se získává krakováním. Patří mezi základní suroviny v chemickém průmyslu. Používá se k výrobě ethylenoxidu, polyethylenu, styrenu aj. Odštěpením jednoho atomu vodíku vzniká funkční skupina ethenyl (triviálním názvem vinyl), která se může dále vázat na jiné sloučeniny.
Obsah |
Ethen jako fytohormon [editovat]
V přírodě se přirozeně vyskytuje jako metabolit rostlin mající charakter fytohormonu. Jeho tvorba v rostlinách je ovlivňována auxiny.[1]. Vysoká lokální hladina auxinu vede k lokální biosyntéze etylenu. Etylen pak naopak, mimo jiné, ovlivňuje transport auxinu z buněk.
Biosyntéza ethenu [editovat]
Jeho biosyntéza vychází z ATP a methioninu, kterých vzniká činností ACC syntázy ACC kyselina (1-aminocyklopropan-1-karboxylová kyselina). Ta je ACC oxidázou a kyslíkem oxidována na kyanid, oxid uhličitý a ethen.
Fyziologické efekty ethenu [editovat]
V klíčních rostlinách vyvolává tzv. trojí efekt – etiolizované klíční rostliny jsou kratší, silnější a mají porušenou orientaci v prostoru. Urychluje senescenci květů, zrání plodů a opadávání listů. Stimuluje tvorbu kořenových vlásků. Působí epinastii listů.
Přenos signálu [editovat]
Receptor pro ethen se nachází na membráně endoplazmatického retikula. Pro vazbu je potřeba měď. Pokud není ethen přítomen, receptory tvoří dimery, transautofosforylují se na histidinu, odkud se fosfát přenáší na aspartát, z něhož odchází na kinázu CTR1, která je tím aktivována a blokuje regulační protein EIN2 (srovnej s cytokininem).
Pokud je ethen přítomen, ztrácí receptorový dimer kinázovou aktivitu a neaktivuje CTR1, která tedy neblokuje EIN2. Funkční EIN2 aktivuje transkripční faktor EIN3, který dimerizuje s transkripčním faktorem ERF1 a společně regulují geny řízené ethenem.
Reference [editovat]
- ↑ Mohr, Schopfer. Plant Physiology. [s.l.] : Springer-Verlag Berlin. (anglicky)