Ethen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ethen
Strukturní vzorec3D model
Obecné
Systematický název Ethen
Triviální název Ethylen
Sumární vzorec C2H4
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 28,05 g/mol
Teplota tání −169,1 °C
Teplota varu −103,7 °C
Hustota 0,001 178 g/cm³ (plyn, 15 °C)
Rozpustnost ve vodě 25 ml/100 ml (0 °C)
12 ml/100 ml (25 °C)
Bezpečnost
Extrémně hořlavý
Extrémně hořlavý
(F+)
R-věty R12 R67
S-věty (S2) S9 S16 S33 S46

GHS02 – hořlavé látky
GHS02

GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H220 H336
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
1
2
Teplota vznícení 490 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
3D model s vyznačenými p-orbitaly

Ethen (starší názvy: ethylen, etylén) je nejjednodušším zástupcem uhlovodíků ze skupiny alkenů. Je to bezbarvý hořlavý plyn nasládlé vůně s teplotou tání -169,1 °C. Se vzduchem tvoří výbušnou směs. Bývá obsažen v zemním a koksárenském plynu, dále se získává krakováním. Patří mezi základní suroviny v chemickém průmyslu. Používá se k výrobě ethylenoxidu, polyethylenu, styrenu aj. Odštěpením jednoho atomu vodíku vzniká funkční skupina ethenyl (triviálním názvem vinyl), která se může dále vázat na jiné sloučeniny.

Ethen jako fytohormon[editovat | editovat zdroj]

V přírodě se přirozeně vyskytuje jako metabolit rostlin mající charakter fytohormonu. Jeho tvorba v rostlinách je ovlivňována auxiny.[1]. Vysoká lokální hladina auxinu vede k lokální biosyntéze etylenu. Etylen pak naopak, mimo jiné, ovlivňuje transport auxinu z buněk.

Biosyntéza ethenu[editovat | editovat zdroj]

Jeho biosyntéza vychází z ATP a methioninu, kterých vzniká činností ACC syntázy ACC kyselina (1-aminocyklopropan-1-karboxylová kyselina). Ta je ACC oxidázou a kyslíkem oxidována na kyanid, oxid uhličitý a ethen.

Fyziologické efekty ethenu[editovat | editovat zdroj]

V klíčních rostlinách vyvolává tzv. trojí efekt – etiolizované klíční rostliny jsou kratší, silnější a mají porušenou orientaci v prostoru. Urychluje senescenci květů, zrání plodů a opadávání listů. Stimuluje tvorbu kořenových vlásků. Působí epinastii listů.

Přenos signálu[editovat | editovat zdroj]

Receptor pro ethen se nachází na membráně endoplazmatického retikula. Pro vazbu je potřeba měď. Pokud není ethen přítomen, receptory tvoří dimery, transautofosforylují se na histidinu, odkud se fosfát přenáší na aspartát, z něhož odchází na kinázu CTR1, která je tím aktivována a blokuje regulační protein EIN2 (srovnej s cytokininem).

Pokud je ethen přítomen, ztrácí receptorový dimer kinázovou aktivitu a neaktivuje CTR1, která tedy neblokuje EIN2. Funkční EIN2 aktivuje transkripční faktor EIN3, který dimerizuje s transkripčním faktorem ERF1 a společně regulují geny řízené ethenem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mohr, Schopfer. Plant Physiology. [s.l.] : Springer-Verlag Berlin. (anglicky)