Rozpustnost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rozpustnost je obecně vlastnost látek rozpouštět se v rozpouštědle, neboli přecházet s rozpouštědlem v roztok.
Látku můžeme z hlediska rozpustnosti chrakterizovat:
- rozpouštědly, ve kterých se látka rozpouští
- mírou rozpustnosti látky v daném rozpouštědle
[editovat] Rozpustnost podle rozpouštědla
Rozpustnost látky v daném rozpouštědle je dána především polaritou rozpouštědla a rozpouštěné látky. Obecně platí, že polární látky se rozpouštějí v polárních rozpouštědlech (např. NaCl ve vodě), nepolární látky se naopak rozpouštějí v nepolárních rozpouštědlech (např. olej v benzínu).
[editovat] Rozpustnost jako míra
Obecně lze rozpustnost látky v daném rozpouštědle (samozřejmě za daných podmínek - teploty, tlaku) chrakterizovat třemi stupni. Tyto stupně říkají, že látka je v daném rozpouštědle:
- dobře rozpustná - rozpouští se bez problémů
- špatně rozpustná - rozpouští se obtížně
- nerozpustná - rozpouští se pouze nepatrně nebo se nerozpouští
Kromě těchto třech obecných stupňů lze míru rozpustnosti dané látky v daném rozpouštědle vyjadřit kvantitativně jako množství látky v určitém množství rozpouštědla, které za daných podmínek přejde do roztoku (a případně také, za jaký čas).
