Uhličitan draselný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uhličitan draselný
Uhličitan draselný Uhličitan draselný
Obecné
Systematický název Uhličitan draselný
Triviální název potaš
Anglický název Potassium carbonate
Německý název Kaliumcarbonat
Sumární vzorec K2CO3
Vzhled bílá hygroskopická krystalická nebo práškovitá látka
Identifikace
Číslo RTECS TS7750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 138,205 g/mol
165,228 g/mol (seskvihydrát)
Molární koncentrace cM 5,573 mol/dm3 (50% roztok)
Teplota tání 891 °C
Hustota 2,428 g/cm3 (19 °C)
2,155 g/cm3 (seskvihydrát, 19 °C)
1,540 4 g/cm3 (50% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 3,03 cP (917 °C)
1,66 cP (977 °C)
6,071 cP (50% roztok, 20 °C)
Kinematický viskozitní koeficient 3,941 cS (50 roztok, 20 °C)
Index lomu nD= 1,531
seskvihydrát
nDa= 1,380
nDb= 1,432
nDc= 1,573
50% roztok
nD= 1,416 8
Rozpustnost ve vodě 105,5 g/100 ml (0 °C)
108,2 g/100 ml (10 °C)
110,5 g/100 ml (20 °C)
112,3 g/100 ml (25 °C)
113,7 g/100 ml (30 °C)
116,9 g/100 ml (40 °C)
126,8 g/100 ml (60 °C)
139,2 g/100 ml (80 °C)
155,7 g/100 ml (100 °C)
274 g/100 ml (200 °C)
seskvihydrát
158,49 g/100 ml (0 °C)
167,25 g/100 ml (20 °C)
181,84 g/100 ml (40 °C)
202,67 g/100 ml (60 °C)
230,90 g/100 ml (80 °C)
268,60 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol (ne)
aceton (ne)
Relativní permitivita εr 5,66 (18 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -6,12 10-6 cm3 g-1
Povrchové napětí 168,4 mN/m (910 °C)
162,1 mN/m (1 010 °C)
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná
jednoklonná (seskvihydrát)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 151,0 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 236 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -199 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S° 155,5 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 063,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,828 J K-1 g-1
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R22, R36, R37, R38
S-věty S22, S26
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Uhličitan draselný K2CO3, starším názvem potaš či salajka, je bílá silně hygroskopická sůl kyseliny uhličité. Vodné roztoky jsou silně alkalické. Používá se převážně při výrobě skla, v textilním a papírenském průmyslu, při výrobě mazlavých mýdel, je součástí pracích prášků, při výrobě pigmentů, v barvířství a běličství a při praní vlny, při výrobě léků, v analytické chemii a mnohde jinde. Používá se také pro přípravu kyanidu draselného a v zemědělství jako umělé hnojivo, také se používá ve vodních hasicích přístrojích.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Nejprve se provede elektrolýza chloridu draselného za vzniku hydroxidu draselného, vodíku a chloru.

2KCl + 2H2O → 2KOH + H2 + Cl2

Vzniklý hydroxid draselný se pak sytí oxidem uhličitým. Při reakci hydroxidu draselného a oxidu uhličitého vzniká uhličitan draselný.

2KOH + CO2 → K2CO3 + H2O

Ten je pak výchozí látkou pro další sloučeniny draslíku.

Historické postupy získávání potaše[editovat | editovat zdroj]

Primitivně (od středověku) se potaš získávala spalováním celých stromů „na stojato“. Tzv. popeláři do kmene javorů nebo jiných dřevin vyhloubili otvor, ve kterém udržovali oheň. Strom pomalu vyhořel, aniž by došlo k ohrožení okolního lesa. Popelaření se provádělo pouze za stálého počasí, protože potaš nesměla zmoknout. Tradiční technologie výroby spočívala v loužení dřevěného popela vodou a odpaření přefiltrované louženiny na tzv. surovou potaš neboli flus. Ten již bylo možné užít jako surovinu v některých průmyslových odvětvích. Vyžíháním – kalcinací flusu bylo získáváno čistší kalcinované draslo. Surovinou pro výrobu potaše byl tedy původně dřevěný popel, zprvu speciálně pálený z tvrdého dřeva (javor klen, bříza a i buk[1]) v lesích, později (po vydání Lesního řádu v roce 1754) získávaný z dřevního odpadu nebo z popela zbylého po topení v domácnostech. Náhražkově se také využívalo jiného organického materiálu (sláma…). Užívaná technologie se od 16. do 19. století téměř neměnila a byla v této formě rozšířená prakticky po celém světě.[2]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://lesuzdar.lesycr.cz/cs/download/starsi-cisla-v-pdf/2009/lesu-zdar-pdf-unor-2009.pdf
  2. http://www.keramika-sklo.cz/zobraz.php?searchtext=grafick%E9ho

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WOITSCH, JIŘÍ. Zapomenutá potaš : drasláři a draslářství v 18. a 19. století. Praha : Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2003. ISBN 80-85010-53-4.
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.