Javor klen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Javor klen

Javor klen
Javor klen
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: mýdelníkovité (Sapindaceae)
Rod: javor (Acer)
Binomické jméno
Acer pseudoplatanus
L., 1753

Javor klen (Acer pseudoplatanus) je druh stromu z čeledi mýdelníkovité. Někdy bývá nazýván též javor horský.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Acer villosum J. & C. Presl, 1822
  • Acer dittrichii Ortman in Opiz, 1831
  • Acer sericeum Schwerin, 1894
  • Acer procerum Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
  • Acer montanum Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
  • Acer majus S. F. Gray, 1821 (nom. illeg.)
  • Acer latifolium Bubani, 1901 (nom. illeg.)

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

pupen

Javor klen je poměrně mohutný strom, výjimečně dosahuje výšky až 40 m[1] a obvodu kmene i přes 300 cm. Kleny se v příhodných podmínkách dožívají maximálně 300 až 400 let. Druh je proměnlivý v utváření borky i ve tvarech listů a plodů. Jednotlivé fenologické formy se liší časným nebo pozdním rašením nebo i zbarvením a strukturou dřeva. Kůra je zpočátku hladká, šedá, od středního věku tmavě šedá. Borka klenu je šedohnědá, šupinovitě až deskovitě odlupčivá (to dodává klenu charakteristický vzhled). Letorosty zelenošedé s křižmostojnými, zelenými hnědě lemovanými pupeny. Vstřícné po obvodu nerovnoměrně pilovité listy dosahují velikosti do 12 cm a jsou dělené do 5–7 laloků, Laloky na rozdíl od příbuzného javoru mléče nejsou ostře zašpičatělé. Plodnost stromů nastupuje poměrně brzy (u solitérních stromů asi v 25 letech, v zápoji později) a je každoroční. Květy javoru jsou nevýrazné, zelené, uspořádané v hroznech, plody jsou dvounažky s křídly. Křídla spolu svírají ostrý úhel. Strom se rozšiřuje pomocí větru (anemochorie).

borka

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Javor klen je polostinnou dřevinou náročnější na půdní i vzdušnou vlhkost. Roste nejčastěji na humózních vlhčích půdách s vyšším podílem skeletu (kamenů) a na suťových půdách obohacených dusíkem. Je typickou dřevinou vyšších poloh s oceánickým typem klimatu. V ČR tak roste v nadmořské výšce 400 až 1300 m. Klen je typickým druhem biotopů suťový les a horská klenová bučina. Místy se jako příměs může vyskytovat i v jiných typech bučin. Vzhledem k šíření větrem mohou jeho semena překonávat i relativně velké vzdálenosti, navíc mají poměrně dobrou klíčivost (pod jediným klenem na neudržované louce tak může být až 10 000 semenáčků). Klen porůstá (kolonizuje) také opuštěné stavby, zídky a kamenné snosy na hranicích pozemků. To je dáno skutečností, že tyto sekundární biotopy na antropogenních stanovištích jsou svým charakterem blízké suťovým lesům (v podstatě suť často obohacená dusíkem).

Význam[editovat | editovat zdroj]

Kvetoucí javor klen

Javor klen není častou dřevinou vysazovanou v parcích (oproti mléči), místy (zejména v podhorských oblastech) se používá na stromořadí. V lesích je nejvíce rozšířeným javorem ale i tak jeho procentické zastoupení zůstává nízké. Lesníci jej používají jako meliorační a zpevňující dřevinu v místech s mělčí či suťovou půdou, kde by se již buku či smrku tolik nedařilo. Lesní půdu dobře stíní a svým opadem zlepšuje. Dřevo je světlé bez barevně odlišeného jádra. Je středně těžké, tvrdé, těžko štípatelné s krátkými vlákny. V suchu je trvanlivé, ale ve vlhku rychle podléhá hnilobě. Javory kleny byly od středověku využívány k výrobě potaše při tzv. popelářství. Pálením zejména javoru a břízy, ale také buku se získával draselný popel. Z něj se vyluhováním vodou a následným odpařením získávala potaš - surovina nezbytná pro výrobu skla, mýdla ...[2]. V mnoha, jinak přirozených lesích, tak bylo zastoupení klenu a břízy touto činností sníženo.

Památné stromy a aleje[editovat | editovat zdroj]

Stromy[editovat | editovat zdroj]

pestrolistý javor (Acer pseudoplatanus ‘Nizetii’)
Acer pseudoplatanus - Lednicko-valtický areál

Aleje[editovat | editovat zdroj]

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

  • 'Brillantissimum' na jaře růžové rašení, žlutavěrůžovobíle skvrnité mladé listy, připomínající více květy než listy, v létě listy zezelenají. Malá koruna, nízké kompaktní otužilé stromy (3-5m).[3] Listy mohou být náchylné k popálení prudkým sluncem, může namrznout.[4]
  • 'Atropurpureum', 'Purpurescens' - listy tmavě červené
  • 'Leopoldii' - listy bělavě pestrolisté výška 20m.[5]
  • 'Rotterdam' - výška 10- 20m, koruna široce sloupovitá, listy tmavě zelené
  • 'Worlei' - listy pri rašení oranžové, později žlutavé, v létě zelené. Může namrzat.Výška 10-20m.[6]
  • ‘Nizetii’ - listy bělavě pestré, zprvu růžovopestré. Strom 6 - 20m vysoký.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MERGL, J. a kol.,1.vydání. Lesnická botanika. Praha: SZN, 1984. - s. 182
  2. http://lesuzdar.lesycr.cz/cs/download/starsi-cisla-v-pdf/2009/lesu-zdar-pdf-unor-2009.pdf
  3. (anglicky)popis na www.about-garden.com
  4. (anglicky)popis, fotografie na greenfingers.com
  5. (anglicky)fotografie na ornamental-trees.co.uk
  6. (anglicky)popis, fotografie na ornamental-trees.co.uk
  7. (anglicky)popis , fotografie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 1997. - S. 154.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]