Technecium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mn

Tc

Re

MolybdenTechneciumRuthenium

[Kr] 4d5 5s2

98 Tc
43
↓Periodická tabulka prvků↓
Obecné
Název (lat.), značka, číslo Technecium (Technetium), Tc , 43
Registrační číslo CAS 7440-26-8
Umístění v PSP 7 skupina,

5. perioda, blok d

Char. skupina Přechodné kovy
Hmotnostní zlomekzem. kůře ppm
Konc. v mořské vodě mg/l
Počet přírodních izotopů 1
Vzhled Šedý kov
[[Soubor:|255px|Technecium]]
[[Soubor:|255px|Emisní spektrum]]
Atomové vlastnosti
Rel. at. hmotnost 98
Atomový poloměr 136 pm
Kovalentní poloměr 147 pm
van der Waalsův poloměr pm
Elektronová konfigurace [Kr] 4d5 5s2
Elektronů v hladinách 2, 8, 18, 13, 2
Oxidační číslo -I, I, II, III, IV, V, VI, VII
Fyzikální vlastnosti
Skupenství Pevné
Krystalová struktura Šesterečná
Hustota 11 g/cm3
Kritická hustota {{{kritická hustota}}} g cm−3
Tvrdost (Mohsova stupnice)
Magnetické chování Paramagnetický
Měrná magnetická susceptibilita {{{magnetická susceptibilita}}}
Teplota tání 2156,85 °C (2430 K)
Teplota varu 4264,85 °C (4538 K)
Kritická teplota {{{kritická teplota c}}} °C ({{{kritická teplota k}}} K)
Teplota trojného bodu {{{teplota trojného bodu c}}} °C ({{{teplota trojného bodu k}}} K)
Teplota přechodu do supravodivého stavu {{{teplota supravodivosti}}}
Teplota změny krystalové modifikace {{{teplota změny modifikace}}}
Tlak trojného bodu {{{tlak trojného bodu}}} kPa
Kritický tlak {{{kritický tlak}}} kPa
Molární objem 8,63 · 10−6 m3/mol
Dynamický viskozitní koeficient {{{dynamický viskozitní koef.}}}
Kinematický viskozitní koeficient {{{kinematický viskozitní koef.}}}
Tlak nasycené páry 100 Pa při 3324K
Rychlost zvuku 16200 m/s
Index lomu {{{index lomu}}}
Relativní permitivita {{{relativní permitivita}}}
Elektrická vodivost 6,7 × 106 S·m−1
Měrný elektrický odpor
Teplotní součinitel el. odporu {{{součinitel elektrického odporu}}}
Tepelná vodivost 50,6 W·m−1·K−1
Povrchové napětí {{{povrchové napětí}}}
Termodynamické vlastnosti
Skupenské teplo tání 33,29 KJ/mol
Specifické teplo tání {{{spec. teplo tání}}}
Skupenské teplo varu 585,2 KJ/mol
Specifické teplo varu {{{spec. teplo varu}}}
Molární atomizační entalpie {{{molární atomizační entalpie}}}
Entalpie fázové přeměny modifikace {{{entalpie fázové přeměny modifikace}}}
absolutní entropie {{{absolutní entropie}}}
Měrná tepelná kapacita 24,27 Jmol-1K-1
Molární tepelná kapacita {{{molární tepelná kapacita}}}
Spalné teplo na m³
Spalné teplo na kg
Různé
Van der Waalsovy konstanty {{{van der Waalsovy konstanty}}}
Teplotní součinitel délkové roztažnosti {{{součinitel délkové roztažnosti}}}
Redoxní potenciál 0,272 V
Elektronegativita 1,9 (Paulingova stupnice)
Ionizační energie 1: 702 KJ/mol
2: 1470 KJ/mol
3: 2850 KJ/mol
Iontový poloměr 56 pm
Izotopy
izo výskyt t1/2 rozpad en. MeV prod.
95Tc umělý 61 dní ε - 95Mo
γ 0,204 95Mo
96Tc umělý 4,3 dne ε - 96Mo
γ 0,778 96Mo
97Tc umělý 2,6 × 106 let ε - 97Mo
98Tc umělý 4,2 × 106 let β - 98Ru
γ 0,745 98Ru
99Tc stopy 2,111 × 105 let β 0,294 99Ru
Bezpečnost


R-věty
S-věty
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP.

Technecium, chemická značka Tc, lat. Technetium je nejlehčí prvek v periodické soustavě, který nemá žádný stabilní izotop.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Existence technecia byla předpovězena již roku 1871 D. I. Mendělejevem, který jej nazval eka-mangan. Skutečný důkaz existence tohoto prvku však podali teprve roku 1937 Italové Carlo Perrier a Emilio G. Segré ve vzorku kovového molybdenu, který byl v cyklotronu vystaven bombardování jádry deuteria. Z fyzikálního hlediska je zajímavé, že se za teplot pod 7,46 K jako čistý prvek stává supravodičem II. typu.[1]

Ve sloučeninách se vyskytuje především v řadě mocenství od Tc+1 po Tc+7, z nichž nejstálejší jsou sloučeniny Tc+7, například oxid technecistý.

Výskyt a využití[editovat | editovat zdroj]

V přírodě se technecium vyskytuje jen v mimořádně stopových množstvích jako produkt radioaktivního rozpadu uranu 235U. Přitom z 1 g uranu vznikne pouze asi 27 mg Tc. Ve vesmíru bylo prokázáno stopové množství technecia v emisním spektru hvězd typu rudých obrů a tento důkaz slouží jako jeden ze zdrojů teorie o přeměně prvků uvnitř hvězdných jader.

V současné době je známo celkem 36 radioizotopů technecia, z nichž nejvýznamnější jsou 97Tc, 98Tc a 99Tc. Poslední dva jsou beta zářiče s poločasem rozpadu 4,2×106 a 2,111×105 roku, využívané v biologii a medicíně pro sledování metabolizmu vybraných sloučenin a sledování kostní tkáně. Uměle lze tyto izotopy poměrně jednoduše připravit z izotopů molybdenu 97Mo a 98Mo jejich bombardováním neutrony v jaderném reaktoru.

Přehled izotopů:

Izotop Poločas rozpadu Druh rozpadu Produkt rozpadu
85Tc 0,5 s p 84Mo
86Tc 54 ms ε 86Mo
87Tc 2,2 s ε 87Mo
88Tc 5,8 s ε 88Mo
89Tc 12,8 s ε 89Mo
90Tc 8,7 s ε 90Mo
91Tc 3,14 m ε 91Mo
92Tc 4,25 m ε 92Mo
93Tc 2,75 h ε 93Mo
94Tc 4,883 h ε 94Mo
95Tc 20,0 h ε 95Mo
96Tc 4,28 d ε 96Mo
97Tc 4,21·106 r ε 97Mo
98Tc 4,2·106 r β- 98Ru
99Tc 2,111·105 r β- 99Ru
100Tc 15,46 s β- (100,00 %)/ε (2,6·10−3 %) 100Ru/100Mo
101Tc 14,02 m β- 101Ru
102Tc 5,28 s β- 102Ru
103Tc 54,2 s β- 103Ru
104Tc 18,3 m β- 104Ru
105Tc 7,6 m β- 105Ru
106Tc 35,6 s β- 106Ru
107Tc 21,2 s β- 107Ru
108Tc 5,17 s β- 108Ru
109Tc 0,86 s β- 109Ru
110Tc 0,92 s β- 110Ru
111Tc 350 ms β- 111Ru
112Tc 0,29 s β- 112Ru
113Tc 160 ms β- 113Ru
114Tc 100 ms β- 114Ru
115Tc 83 ms β- 115Ru
116Tc 56 ms β- 116Ru
117Tc 85 ms β- 117Ru
118Tc  ? β- 118Ru
119Tc >392 ns β- 119Ru
120Tc >394 ns β- 120Ru

[2]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Technecium je získáváno chemickou extrakcí z radioaktivního odpadu, vznikajícího při práci výzkumných jaderných reaktorů[3]. Při výrobě 99MTc, izotopu technecia, používaného v medicíně, je využíván radioaktivní izotop molybdenu 99Mo, který je po extrakci a dalších úpravách dopravován do nemocnic v ocelových nádobách. Vzhledem k tomu, že poločas rozpadu jak 99Mo, tak 99MTc činí řádově hodiny (u 99MTc asi šest hodin), je tento proces logisticky velmi náročný. Navíc jej provádí jen několik zařízení na světě, takže výpadek některého z nich ohrožuje celý řetězec. Některé země proto vyvíjejí snahy o výrobu technecia jinou cestou, například kanadští vědci se jej pokoušejí získávat na urychlovačích ostřelováním terče z přirozeně se vyskytujícího izotopu 100Mo[4].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schwochau, K.(2000). Technetium: chemistry and radiopharmaceutical applications. Wiley-VCH. ISBN 3527294961. 
  2. http://www.nndc.bnl.gov/chart/
  3. Technecium na portálu Jefferson Lab (angl.)
  4. Nukleární medicína bez reaktorů: v Kanadě zkoušejí vyrábět technecium jinou cestou, než je běžná praxe

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]



Periodická tabulka chemických prvků
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
H (přehled) He
Li Be B C N O F Ne
Na Mg Al Si P S Cl Ar
K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr
Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe
Cs Ba * Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn
Fr Ra ** Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Uut Fl Uup Lv Uus Uuo
 
*Lanthanoidy  La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu
**Aktinoidy  Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr
 
Skupiny prvků: Kovy · Nekovy · Polokovy | Blok s · Blok p · Blok d · Blok f