Minerál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Minerál (lat., z minera, důl) čili nerost je prvek nebo chemická sloučenina, která je za normálních podmínek krystalická a která vznikla jako výsledek geologických procesů.[1] Některé obecnější definice ji nedefinují jako produkt geologických procesů, ale jako produkt přírodních procesů na Zemi nebo na jiném kosmickém tělese.[pozn. 1]

V přírodě je známo přes 4780 minerálů[3] a každým rokem bývá objeveno kolem 50 dalších[4]. Častý výskyt se dá přiřknout jen cca 300 minerálům a pro tvorbu hornin je významných jen několik desítek.[zdroj?]

Upřesnění definice minerálu[editovat | editovat zdroj]

Některé výjimky definici minerálu porušují, přesto jsou ale za minerály tradičně pokládány.[1]

Za minerály se tedy považují mimo jiné i:

  • Rtuť (která je za normálních podmínek kapalná)
  • Některé amorfní látky (např. opály)
  • Látky pocházející z jiných kosmických těles (Měsíc, Mars, meteority)
  • Biogenní materiály, pokud se na jejich formování podílely geologické procesy (např. minerály guana).

Naopak se za minerály nepovažují:

  • Voda v kapalném stavu (led je obvykle řazen mezi minerály), atmosférické plyny atd.
  • Ropa a nekrystalické bitumenní látky (např. uhlí)
  • Antropogenní (člověkem vytvořené) materiály, geologickými procesy modifikované antropogenní materiály
  • Látky vzniklé zásahem člověka do přírody (např. produkty hoření uhelných hald), ale naopak za nerosty považujeme látky vzniklé přeměnou materiálu hald dolů, na stěnách důlních děl atd.
  • Biogenní materiály, pokud nejsou modifikovány geologickými procesy (žlučové kameny, schránky měkkýšů apod.),
  • Směsi minerálů
  • Horniny. Ty jsou obvykle mechanickou směsí různých minerálů (např. žuly se skládají z křemene, živců, slíd a dalších minerálů). Výjimkou jsou monominerální horniny tvořené jen jedním minerálem (např. mramor se skládá pouze ze zrn kalcitu)

Syntetická výroba minerálů[editovat | editovat zdroj]

Krystalické látky o přesně známém chemickém složení (které většinou odpovídá nějakému minerálu) se v dnešní době běžně vyrábí synteticky a to za různými účely. Příkladem je kalibrace analytických přístrojů, při které je cenná ta vlastnost syntetického materiálu, že je přesně známého složení a struktury a tedy se dají jeho fyzikální vlastnosti předpovědět pomocí matematického modelování. Jinou aplikací umělé krystalické látky je použití např. diamantu na brusných nebo řezných nástrojích. Přestože syntetické látky nemohou být podle výše uvedené definice minerálem (ten je přírodní), běžně se používají spojení jako syntetický křemen nebo syntetický diamant.

Mineralogické třídění[editovat | editovat zdroj]

Systematické třídění minerálů lze provést dle různých fyzikálně-chemických kritérií. Systém používaný v kategorizaci na wikipedii vychází z tzv. Strunzova mineralogického systému:

  • 1. třída: prvky (elementy)
  • 2. třída: sulfidy (sirníky)
  • 3. třída: halogenidy (halovce)
  • 4. třída: oxidy a hydroxidy
  • 5. třída: karbonáty
  • 6. třída: sulfáty
  • 7. třída: fosfáty
  • 8. třída: silikáty (křemičitany)
  • 9. třída: organolity (organické minerály)
Podrobnější informace naleznete v článku Systematická mineralogie.

Členění nerostů z hlediska hornictví[editovat | editovat zdroj]

Česká hornická legislativa chápe nerosty oproti mineralogickému pojetí v širším smyslu a směšuje pod pojmem nerost minerály i horniny.

Nerosty se z hlediska hornictví člení na vyhrazené nerosty a nevyhrazené nerosty.

Vyhrazenými nerosty jsou podle zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona,

  • a) radioaktivní nerosty,
  • b) všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), všechny druhy uhlí a bituminosní horniny,
  • c) nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy,
  • d) magnezit,
  • e) nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny,
  • f) kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli,
  • g) tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit,
  • h) nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů,
  • i) granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné, a travertin,
  • j) technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny,
  • k) halloyzit, kaolin, keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce, sádrovec, anhydrit, živce, perlit a zeolit,
  • l) křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením,
  • m) mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty,
  • n) technicky využitelné přírodní plyny, pokud nepatří mezi plyny uvedené pod písmenem b).

Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené.

V pochybnostech, zda některý nerost je nerostem vyhrazeným nebo nevyhrazeným, rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem životního prostředí České republiky.

Doplněk stravy[editovat | editovat zdroj]

Jako doplněk stravy se používá prvků jako např. fosfor (nedostatek vede k lomivosti kostí a zubů, nadbytek k vápenatění měkkých tkání), hořčík (nedostatek vede ke křečím a k zavápnění srdečního aparátu a ledvin, nadbytek magnézia k závratím)[5], chrom (nedostatek způsobuje zvýšení cholesterolu a cukru v krvi), jód (nedostatek způsobuje poruchu štítné žlázy, nadbytek vyrážky a měknutí dásní), vápník (nedostatek způsobuje osteoporózu, nadbytek zavápnění organismu), zinek (nedostatek snižuje imunitu organismu, nadbytek chudokrevnost a poruchy trávení), železo (nedostatek způsobuje anémii, nadbytek způsobuje poškození orgánu a trávení)[6]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Např. na Měsíci byly objeveny 3 minerály, které se vůbec nenacházely na Zemi: armalcolit, pyroxferroit a tranquillityit. Později byly všechny nalezeny i v pozemských horninách, poslední v r. 2011.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NICKEL, Ernest H.. The definition of a mineral. The Canadian Mineralogist. 1995, svazek 33, s. 689-690. Dostupné online [pdf, cit. 2010-08-05]. (anglicky) 
  2. Third lunar mineral - Tranquillityite found in Western Australia. PhysOrg, 5. ledna 2012 (anglicky)
  3. International Mineralogical Association - Commission on new minerals, nomenclature and classification: IMA list of minerals uvádí k únoru 2013 celkem 4782 uznaných minerálů
  4. International Mineralogical Association - Commission on new minerals, nomenclature and classification: Recent new minerals
  5. http://doplnky.vitalion.cz/horcik/ - Hořčík
  6. http://www.nasenavody.cz/k-cemu-jsou-dobre-mineraly - K čemu jsou dobré minerály?

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anthony a kol.: Handbook of Mineralogy. Mineral Data Publishing, Tucson, Arizona.
  • J. H. Bernard, R. Rost a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia Praha ISBN 80-200-0360-6
  • Čuchrov a kol.: Mineraly, spravočnik. (1960) Tom I: Samorodnyje elementy, Intermetalličeskije Sojedinenija. Karbidy, nitridy, fosfidy. Arsenidy, antimonidy, vismutidy. Suľfidy. Selenidy. Telluridy. Izdatělstvo Akademii nauk SSSR, Moskva.
    • (1963): Tom II, vyp. 1: Galogenidy
    • (1965): Tom II, vyp. 2: Prostyje okisly.
    • (1967): Tom II, vyp. 3: Složnyje okisly, titanaty, niobaty, tantalaty, antimonaty, girdookisly.
    • (1972): Tom III, vyp. 1: Silikaty s odinočnymi i sdvojennymi kremnekislerodnymi tetraedrami.
    • (1981): Tom III, vyp. 2: Silikaty s linejnymi trochčlennymi gruppami, koľcami i cepočkami kremnekislerodnych tetraedrov. Nauka, Moskva.
    • (1981): Tom III, vyp. 3: Silikaty s lentami kremnekislerodnych tetraedrov.
    • Smoľjaninova a kol. (1992): Tom IV, vyp. 1: Silikaty se strukturoj, perechodnoj ot cepočečnoj k sloistoj: sliostyje silikaty (kaolinovyje mineraly, serpentinity, pirofillit, taľk, sljudy. Akademkniga, Moskva. ISBN 5-02-003245-X
    • Smoľjaninova a kol. (1992): Tom IV, vyp. 2: Sloistyje silikaty (smektity, chlority, smešanoslojnyje): sloistyje silikaty so složnymi tetraedričeskimi silikaty. ISBN 5-02-002899-1
    • Bokij a kol. (1996): Tom IV, vyp. 3: Silikaty, dopolnenija k tomam 3 i 4. Nauka, Moskva. ISBN 5-02-003649-8
  • P. Pauliš: Minerály České republiky. Kuttna, Kutná Hora 2003, ISBN 80-86406-31-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu