Turmalín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turmalín
Turmalin arbuzowy, Madagaskar.JPG
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec proměnlivý
Identifikace
Barva různá podle odrůd
Vzhled krystalu prizmatické, jehličkovité
Soustava klencová
Tvrdost 7–7,5
Lesk skelný
Štěpnost nedokonalá
Index lomu nω=1,635 – 1.675
nε=1,610 - 1,650
Vryp bílý s barevným nádechem
Hustota 2,9–3,2 g/cm³
Rozpustnost v kyselinách nerozpustný

Turmalíny jsou skupina klencových minerálů, cyklické silikáty s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru AD3G6(BO3)3[T6O18]Y3Z, kde:

  • A = Ca2+, Na+, K+, nebo chybí ([ ]) [pozice není ve struktuře obsazena - vakantní]
  • D = Al3+, Fe2+, Fe3+, Li+, Mg2+, Mn2+
  • G = Al3+, Cr3+, Fe3+, V3+
  • T = Si4+, někdy s příměsí Al3+ a B3+
  • Y = O2− nebo OH
  • Z = F, O2− nebo OH

Název pochází ze sinhálského slova tura-malí- "kámen,který je znečišťován částečkami popela", kterým se označovaly krystaly dovážené do Evropy z Cejlonu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Magmatický, metamorfní, hydrotermální a v žilách alpského typu. Vzniká za velkého rozpětí tlaků a teplot, a to jak ve svrchním plášti Země (70-80 km), tak i v hloubce pouze několika kilometrů. Je hlavním nositelém boru v zemské kůře.

Lze jej i poměrně snadno připravit v laboratorních podmínkách v mikrokrystalické podobě.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly jsou prizmatické, jehličkovité, vždy podélně rýhované. Dále tvoří zrnité, kompaktní, stébelnaté až vláknité agregáty, uspořádané nepravidelně nebo paprsčitě (turmalínová slunce).

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Až na barvu a průhlednost má celá skupina turmalínů shodné vlastnosti.

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7–7,5, křehký, hustota 2,9–3,2 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {1011}, lom lasturnatý, nerovný.
  • Optické vlastnosti: Barva: různá, podle odrůdy. Vyskytují se krystaly, které jsou v příčném nebo podélném směru vícebarevné. Lesk skelný, průhlednost: průhledný, průsvitný, neprůhledný (podle odrůdy), vryp bílý s barevným odstínem podle zabarvení odrůdy.
  • Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, značné příměsi Fe3+, Mg, Mn, Ca, někdy také Ti, Cr, V, Li aj. V kyselinách nerozpustný. Tmavé odrůdy bohaté na hořčík a chudé na železo se před dmuchavkou taví, ostatní se netaví.
  • Elektrické vlastnosti: Pyroelektrický a piezoelektrický. Zahříváním a třením se konce krystalů nabíjejí opačným elektrickým nábojem.

Minerály skupiny turmalínu[editovat | editovat zdroj]

  • buergerit - NaFe3+3Al6(BO3)3Si6O18(O,F)4
  • dravit - NaMg3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • elbait - Na(Li,Al)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • feruvit - Ca(Fe2+,Mg)3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • foitit - [ ][Fe2+2(Al,Fe3+)]Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • chromdravit - NaMg3(Cr3+,Fe3+)6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • liddicoatit - Ca(Li,Al)3Al6(BO3)3Si6O18(O,OH,F)4
  • magneziofoitit - [ ](Mg2Al)Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • olenit - NaAl3Al6(BO3)3Si6O18(O,OH)4
  • povondrait - NaFe3+3Fe3+6(BO3)3Si6O18(O,OH)4
  • rossmanit - [ ](LiAl2)Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • skoryl - NaFe2+3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
  • uvit - (Ca,Na)(Mg,Fe2+)3Al5Mg(BO3)3Si6O18(OH,F)4
  • vanadiumdravit - NaMg2V5Al(BO3)3Si6O18O(OH)

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

amfibol, aktinolit, riebeckit, ilvait, beryl, andalusit

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

apatit, ortoklas, křemen, beryl, topaz

Využití[editovat | editovat zdroj]

Používá se v elektrotechnice, barevné odrůdy jako drahokamy. Pro klenotnické účely slouží hlavně elbaity, dravity, liddicoatity a některé barevné turmalíny, u kterých není ještě zřejmé jejich zařazení. Bezbarvé se dříve používaly také v optice – brousily se z nich čočky.

Turmalíny se používají v léčitelství v Indii jako tlumiče bolestí, léčivé vody a ochranné talismany[zdroj?]. Jako broušené se nejvíce cení paraiba turmalíny, indigolit a rubelit. Turmalíny jsou vícebarevné (melouny, mouřenínské hlavičky, řezy madagaskarských liddicoatitů). Pokrývají úplnou škálu barev.

Proslulé naleziště Dobrá Voda u Velkého Meziříčí poskytlo nový druh elbaitu, rossmanit. Povondrait byl pojmenován po profesoru Povondrovi, znalci turmalínů.

Turmalín je název z indického turamalí, pokrytý prachem. Turmalín je piezoelektrický a přitahuje tak částečky prachu a popela. Indové znali turmalíny z Hindukúše a Srílanky. Jedná se o nejsložitější silikát v přírodě. Japonští mistři zen-buddhismu ho pokládali za nepohyblivou živou bytost. Bráhmanismus ztotožňoval turmalín s šivalinga, sloupem absolutní záře Šivy, krále jogínů. Jak věhlasní mineralogové (Povondra, Hyrschl, ...), i badatelé v historii a legendách o drahokamech (R. Nový, J. Bauer), věnovali a věnují turmalínu patřičnou pozornost. Pozoruhodná je jakási nadkvantově kybernetická teorie vycházející z Véd Roberta A. Nového o drahokamech jako databankách informačního pole nebo substance ákáši[zdroj?]. Turmalíny mají senzitivní osobě v meditaci nebo snění poskytovat poznatky o kosmologii a vícerozměrném pulsním čase (kálaspandana).[1]

V devadesátých letech různí myslitelé a umělci rozšířili indické znalosti o turmalínech v širší veřejnosti. Od té doby jak sběratelská, tak jakási metafyzikální, až psychotronická či léčitelská žádanost různých druhů a odrůd turmalínů nadále trvá. Nejproslulejší turmalíny českých zemí poskytla oblast pegmatitů Vysočiny. Skvostné byly krystaly velkých rubelitů z Dobré Vody u velkého Meziříčí a Řečice.[2]

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Rozšířený horninotvorný minerál, který se vyskytuje v horninách vyvřelých (v granitech, dioritech, pegmatitech, syenitech), přeměněných (v granulitech) i usazených. V České republice pocházejí nejkrásnější turmalíny, skoryly, rossmanity, elbaity (verdelit,rubelit,indigolit),achroit a dravity z pegmatitů na Ždársku a Velkomeziříčsku

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (Roberz Nový, Kosmologie starověké Indie a soudobá kosmologie, Praha 2002).
  2. Literatura: Robert Nový, Turmalíny, Největší tajemství mezi drahokamy, Sborník Národního muzea o turmalínech, extra lapis, Turmalíny.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]