Zemský plášť
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem. Z geofyzikálního i geochemického hlediska může být rozdělen na svrchni a spodní plášť a přechodovou zónu, která se nachází mezi nimi.[1] Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů seismických vln. V plášti probíhá neustále plášťová konvekce, která souvisí s deskovou tektonikou a jejíž obraz můžeme získat pomocí seismické tomografie.
Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské hmotnosti a 84 % celkového objemu.[1]
[editovat] Svrchní plášt
Svrchní plášť je shora ohraničen Mohorovičićovou diskontinuitou (MOHO), která se rozkládá pod oceány do hloubky 0–20 km a pod kontinenty do hloubky 20-90 km. Spodní hranice svrchního pláště je přibližně v hloubce 650 km a souvisí s fázovým přechodem v hornině. Průměrná hustota této části pláště byla určena na 3,27 g/cm³, což umožňuje pohyb nadložních litosférických desek. Předpokládá se, že v hloubkách okolo 100 až 150 km se nachází plastická astenosféra.[2]
Ve svrchním plášti je možno rozlišit tři oblasti:
- Zóna snížené rychlosti nebo také astenosféra, která se rozkládá od 60–250 km. Projevuje se tím, že zbržďuje procházející zemětřesné vlny.[2]
- Oblast nad prvním fázovým přechodem – alokována je do hloubky ~400 km. V této vrstvě rychlost seismických vln opět narůstá.
- Oblast mezi prvním a druhým fázovým přechodem – nejčastěji se jako hloubka rozhraní mezi svrchním a spodním pláštěm udává 650 km +/- 100 km (samotné rozhraní není sférické, ale deformované díky dynamickým procesům probíhajícím v plášti).
Mineralogické složení svrchního pláště odpovídá strukturám olivínu, pyroxenu, granátu a spinelu. Platí vztah, že s klesající hloubkou se zvyšuje tlak a tak dochází ke změnám v minerálech, kdy se olivín začne přeměňovat na spinel. Se stoupajícím tlakem se může spinel dále měnit na perovskit a magnesiowüstit. Z horninového hlediska je plášť tvořen z andezitu, dacitu a eklogitu.
Podle některých autorů je možný výskyt eklogitové vrstvy mezi svrchním a spodním pláštěm.
[editovat] Spodní plášt
Spodní plášť je alokován od hloubky 650 km až k zemskému jádru, tedy přibližně do hloubky 2 900 km,[2] od něhož je oddělen Gutenbergovou diskontinuitou.[2] Plášť je tvořen nejspíše silikáty[2] a obohacen o prvky kobalt, hliník a titan. Hustota se pohybuje v rozmezí 4–6 g/cm³. Dochází zde k přeměně gama-spinelu a majoritu na perovskit.[2]
O spodním plášti je známo jen velmi málo údajů. Hlouběji do nitra Země se pak jeví spodní plášť jako chemicky homogenní těleso. Rychlost šíření seismických P vln se zde pohybuje okjolo 14 km/s.[2]
Plášť obecně se dá zkoumat jen pomocí kosmochemického hlediska, pomocí xenolitů (uzavřenina v magmatu) a magmatů a nebo pomocí petrochemického pohledu.
[editovat] Reference
- ↑ a b Leccos - špalíček moudrosti a poučení - zemský plášť [online]. [Cit. 2008-08-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Země - svrchní plášť [online]. [Cit. 2008-08-09]. Dostupné online.
