Achát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Achát
Achát
Achát
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SiO2
Identifikace
Barva Červená, oranžová, hnědá až černá, modrá, šedomodrá, bílá, výjimečně i nazelenalá


Tvrdost 6-7
Lesk skelný, matný, hedvábný
Štěpnost neštěpný
Index lomu 1,52 - 1,53 (o) / 1,54 (e)
Vryp bílý
Hustota 2,5 - 2,7 g/cm³
Rozpustnost kyselina fluorovodíková
Ostatní nerovný nebo lasturnatý lom

Achát (z řeckého achates) je minerál, jehož název pochází z historického názvu řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii. Jedná se o koncentricky jemně i hrubě vrstevnatou odrůdu chalcedonu (křemene). Přísně vědecky vzato není achát jeden minerál, ale směs proužků křemene, chalcedonu a opálu. Charakteristickým, okem viditelným znakem achátu je pestrobarevnost; mezi nejběžnější zbarvení patří bílo-šedá, bledě modrá, oranžovo-červená a černá. Na Mohsově stupnici tvrdosti má stupeň tvrdosti 6-7.

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Známe několik odrůd achátu například pseudo achát, achát mechový (dendritická textura), achát korálový, achát zříceninový, achát bleskový a další. Ve středu achátu se někdy nachází dutiny obvykle vyplněné krystaly ametystu, záhnědy, kalcitu nebo zeolitů. Výsledné zbarvení achátu pak závisí na množství takzvaných inkluzí jiných minerálů nebo příměsi jiných prvků ve struktuře. Některé acháty se dají barvit i uměle - dařilo se to již ve starém Řecku a Římě. Jednotlivé charakteristické kresby kamenů pak mají i vlastní názvy.

  • Různé textury vybroušených achátů:

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Acháty vznikají nejčastěji ve formě koncentrických pecek (vyplněných dutin) v bazaltech a melafyrech (paleobazaltech). Dutiny ve vulkanitech jsou postupně vyplňovány horkými roztoky, které přináší velké množství oxidu křemičitého. V závislosti na momentálních podmínkách tak postupně vznikají v dutinách různobarevné proužky, které po řadě opakování tohoto procesu vytvoří typický proužkovaný achát. Acháty však vznikají také z roztoků na achátových žílách, obvykle jako pozdní výplň drcených křemenných žil, často s hematitem a ametystem, někde také s barytem a fluoritem.

České acháty z Podkrkonoší jsou nejčastěji vázány na melafyry (paleobazalty) permského stáří. Díky tomu jsou velmi husté a bohužel často také popraskané, díky vysoké hustotě je obvykle nelze barvit. Krušnohorská oblast je zase typická výskytem žilných achátů.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Z achátu se vyrábějí šperky a ozdoby, dále se achát používá pro výrobu dalších dekorativních předmětů jako perořízků, kalamářů a pečetidel. Pro svoji mechanickou odolnost a odolnost vůči kyselinám se z něj vyrábějí hmoždíře a třecí misky pro drcení a míchání chemikálií. Je chemicky tříštitelný. Využívá se i k zahlazení vrstvičky zlata při zlacení.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Acháty se nacházejí po celém světě. Jedny z velice pěkně barevných například v Číně nebo mongolské části pouště Gobi. Největší ložiska se nacházejí na území Brazílie a v Uruguayi, vynikající acháty pochází také z Argentiny, Botswany a Nového Mexika (USA). Známý výskyt je ale i v celé Africe včetně ostrova Madagaskar, ve většině Evropy a asijské části Ruska, stejně tak Jižní i Severní Americe. Acháty z různých nalezišť se liší především barvou. V České republice se acháty vyskytují na nalezištích: Nová Paka, Turnov, Kozákov, Horní Halže, Kněžnice, Morcinov, Žďár u Staré Paky, Studenec, Vernéřovice na Náchodsku, Zárybnická Lhota, Levín, Doubravice, Libuň.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří KOUŘIMSKÝ, Drahé kameny ve sbírce Národního muzea v Praze. Národní muzeum Praha 1968.
  • Jiří Kouřimský, Jaroslav Bauer, Atlas drahých kamenů. Praha 1972.
  • Rudolf Ďuda, Luboš Rejl, Svět drahých kamenů. Vydání třetí. Praha: Granit (2002). ISBN 80-7296-018-0
  • Rudolf ĎUĎA, Luboš REJL: Drahé kameny. Praha Granit 2003.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]