Achát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Achát
Achát
Achát
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SiO2
Identifikace
Barva Červená, oranžová, hnědá až černá, modrá, šedomodrá, bílá, výjimečně i nazelenalá


Tvrdost 6-7
Lesk skelný, matný, hedvábný
Štěpnost neštěpný
Index lomu 1,52 - 1,53 (o) / 1,54 (e)
Vryp bílý
Hustota 2,5 - 2,7 g/cm³
Rozpustnost kyselina fluorovodíková
Ostatní nerovný nebo lasturnatý lom

Achát (z řeckého achates) je minerál, jehož název pochází z historického názvu řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii.[1] Jedná se o koncentricky jemně i hrubě vrstevnatou odrůdu chalcedonu (křemene). Přísně vědecky vzato není achát jeden minerál, ale směs proužků křemene, chalcedonu a opálu. Charakteristickým, okem viditelným znakem achátu je pestrobarevnost; mezi nejběžnější zbarvení patří bílo-šedá, bledě modrá, oranžovo-červená a černá. Na Mohsově stupnici tvrdosti má stupeň tvrdosti 6-7.

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Známe několik odrůd achátu například pseudoachát, achát mechový (dendritická textura), achát korálový, achát zříceninový, achát bleskový a další. Ve středu achátu se někdy nachází dutiny obvykle vyplněné krystaly ametystu, záhnědy, kalcitu nebo zeolitů. Výsledné zbarvení achátu pak závisí na množství takzvaných inkluzí jiných minerálů nebo příměsi jiných prvků ve struktuře. Některé acháty se dají barvit i uměle - dařilo se to již ve starém Řecku a Římě. Jednotlivé charakteristické kresby kamenů pak mají i vlastní názvy.

  • Různé textury vybroušených achátů:

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Acháty vznikají nejčastěji ve formě koncentrických pecek (vyplněných dutin) v bazaltech a melafyrech (paleobazaltech). Dutiny ve vulkanitech jsou postupně vyplňovány horkými roztoky, které přináší velké množství oxidu křemičitého. V závislosti na momentálních podmínkách tak postupně vznikají v dutinách různobarevné proužky, které po řadě opakování tohoto procesu vytvoří typický proužkovaný achát. Acháty však vznikají také z roztoků na achátových žílách, obvykle jako pozdní výplň drcených křemenných žil, často s hematitem a ametystem, někde také s barytem a fluoritem.

České acháty z Podkrkonoší jsou nejčastěji vázány na melafyry (paleobazalty) permského stáří. Díky tomu jsou velmi husté a bohužel často také popraskané, díky vysoké hustotě je obvykle nelze barvit. Krušnohorská oblast je zase typická výskytem žilných achátů.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Z achátu se vyrábějí šperky a ozdoby, dále se achát používá pro výrobu dalších dekorativních předmětů jako perořízků, kalamářů a pečetidel. Pro svoji mechanickou odolnost a odolnost vůči kyselinám se z něj vyrábějí hmoždíře a třecí misky pro drcení a míchání chemikálií. Je chemicky tříštitelný. Využívá se i k zahlazení vrstvičky zlata při zlacení.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Výskyt achátů ve světě[editovat | editovat zdroj]

Acháty se nacházejí po celém světě. Jedny z velice pěkně barevných například v Číně nebo mongolské části pouště Gobi. Největší ložiska se nacházejí na území Brazílie a v Uruguayi, vynikající acháty pochází také z Argentiny, Botswany a Nového Mexika (USA). Známý výskyt je ale i v celé Africe včetně ostrova Madagaskar, ve většině Evropy a asijské části Ruska, stejně tak Jižní i Severní Americe. Acháty z různých nalezišť se liší především barvou.

Evropské lokality[editovat | editovat zdroj]

Belgie[editovat | editovat zdroj]

  • La Calamine

Bulharsko[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Island[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Německo[editovat | editovat zdroj]

Příklady známějších lokalit:

Acháty se vyskytují na celém území Německa s výjimkou spolkových zemí Šlesvicka-Holštýnska a Meklenburska-Předního

Pomořanska. Za zmínku stojí, že v některých lokalitách jde o naleziště achátů, transportovaných na tato místa vodními toky ze značných vzdáleností. Konkrétním příkladem jsou lokality v Braniborsku, kde se nacházejí acháty původem z Čech.

Nizozemsko[editovat | editovat zdroj]

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

Rusko[editovat | editovat zdroj]

Řecko[editovat | editovat zdroj]

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

1. Anglie

2. Skotsko

Ve skotských hrabstvích Ayrshire, Perthshire, Montrose a Fife, v okolí St. Andrews a v dalších lokalitách ve

Skotsku a na přilehlých ostrovech jsou celkem nejméně tři desítky míst s doloženými nálezy achátů.

Naleziště achátů v České republice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. České a moravské acháty a jiné křemité hmoty. 1.. vyd. Praha : Granit, 2010. 199 s. ISBN 978-80-7296-075-0.. S. 8.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOUŘIMSKÝ, Jiří. Drahé kameny ve sbírce Národního muzea v Praze. Národní muzeum Praha 1968.
  • KOUŘIMSKÝ, Jiří, BAUER,Jaroslav . Atlas drahých kamenů. Praha 1972.
  • ĎUĎA, Rudolf, REJL, Luboš. Svět drahých kamenů. Vydání třetí. Granit: Praha 2002. ISBN 80-7296-018-0
  • ĎUĎA, Rudolf, REJL, Luboš. Drahé kameny. Granit: Praha 2003.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. České a moravské acháty a jiné křemité hmoty. Granit: Praha 2010, 199 s.

Cizojazyčná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZENZ, Johann. Achate I - III. Bode Verlag: Salzhemmendorf 2005 - 2011 (německy)
  • RUSTEMEYER, Paul. Achate - geboren aus Vulkanen. (extra Lapis No. 39). Christian Weise Verlag: München, 2010, 98 s. (německy)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]