Magnetit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Magnetit
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Fe3O4
Identifikace
Barva černý, lesk polokovový
Vzhled krystalu krystaly tvaru osmistěnu
Soustava krychlová
Tvrdost 6
Lesk kovový
Štěpnost neštěpný
Index lomu neprůhledný
Vryp černý
Hustota 5 g/cm³
Rozpustnost  ???
Ostatní ferimagnetický

Magnetit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Fe3O4 (oxid železnato-železitý), je krychlový nerost. Český název je magnetovec. Tato ruda železa je nejstarší známou látkou s magnetickými vlastnostmi.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

1. Magmaticky. Vykrystalizované minerály dávají hornině tmavou barvu (hlavně čedič). Působením snadno těkavých složek vzniklo největší nahromadění železných rud na Zemi, a to ve Švédsku v Kiruně. V rudní oblasti je těleso o délce cca 15 km a o tloušťce 1km. V něm jsou uložené zásoby cca 1,5 miliardy tun železa.

2. Kontaktně pneumatoloticky: Působením magmatických plynů na uhličitanové horniny s obsahem sulfidů a křemičitanů

3. Regionální metamorfózou: Z dříve pravděpodobně usazeného magnetitu: Sydvaranger/Norsko; naleziště železných rud ve středním Švédsku.

4. Kontaktní metamorfózou: V německém Siegerlandu ze sideritu při kontaktu s čedičem.

5. Velmi vzácně vzniká magnetit usazováním: železná ruda zvaná mineta.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

V přírodě tvoří černé kovově lesklé krystalky. Má magnetické vlastnosti. Ve většině případů se nachází jako jemně krystalický, zrnitý nerost se strukturou kubického spinelu. Teplota tání: asi 1 550 °C.

Magnetit byl také prokázán v meteoritech pocházejících z Marsu.

Krystalky magnetitu jsou součástí některých živých organismů, jako např. magnetocitlivých bakterií, včel, holubů aj. Považuje se za pravděpodobné, že jim může sloužit k orientaci díky magnetickému poli Země.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Krystaly magnetitu z naleziště na Smrčině u Sobotína.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Informace o lokalitě na stránkách státního podniku DIAMO [1]
  2. Sejkora J., Kouřimský J., 2005: Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 80-200-1317-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]